Různé řeholní kongregace, jako jsou skalabriniáni, Sestry Boží vůle a Sestry adorátorky, jsou součástí projektu "Centrua sociálních inovací", který podporuje Globální fond solidarity (GFS). Tato iniciativa jim umožňuje spolupracovat při poskytování komplexní pomoci migrantům s cílem nabídnout jim odbornou přípravu pro zaměstnání a kontakty pro nalezení práce nebo založení vlastního podnikání.
Ve světě, který je stále více poznamenán migračními přesuny, byl tok lidí z Venezuely do Kolumbie jedním z nejvýznamnějších v posledních desetiletích a bezpochyby nejvýznamnějším v Jižní Americe. Od roku 2017 bylo téměř sedm milionů Venezuelanů nuceno opustit své domovy kvůli hroutícím se sociálním, politickým a ekonomickým podmínkám ve své zemi. "Nebylo mléko ani pleny. Potraviny bylo téměř nemožné sehnat, regály byly prázdné. Situace byla opravdu neúnosná," říká Francis Cruz, který poté, co léta vedl velkou restauraci ve státě Carabobo, najednou zjistil, že není schopen uživit své děti. Jediným řešením, které se mu zdálo možné, bylo vydat se přes hranice do Kolumbie, stejně jako tisíce jeho spoluobčanů.
Něco podobného se přihodilo i Enzorovi Figuerovi, který posledních šest let zkouší štěstí nedaleko Cúcuty. Opustil svůj domov a vstoupil do Kolumbie nelegálně. Bez dokladů si našel práci v různých uhelných dolech, kde téměř tři roky vydržel tempo 15 dní práce a dva dny odpočinku. Přežil zával, ale zůstal uvězněn pod sutinami a utrpěl trvalé poškození levé ruky, ztratil pohyblivost a také práci.
Enzor se s manželkou a čtyřmi dětmi přestěhoval do Cúcuty a poslední tři roky strávil na ulici prodejem sladkostí, sběrem recyklovatelného materiálu z popelnic nebo prostě žebráním o almužnu. Přiznává to s hlubokým utrpením, stejným, jaké pociťoval, když ho před měsícem vyhodili z domu, kde žil s rodinou, protože nemohl platit nájem. Tehdy se dozvěděl o novém Centru pro integrální pomoc migrantům (CIAMI), které otevřela skalabrinská řeholní komunita ve Villa del Rosario nedaleko Cúcuty. Jedná se o moderní komplex budov, kde jsou ubytovány rodiny, je jim poskytována psychologická a právní podpora a stravování a kde jsou dospělí zváni k pobytu na tři měsíce, aby mohli získat technické vzdělání, které jim umožní začít podnikat nebo si najít práci.
Výzvy, kterým musí venezuelští migranti čelit, jakmile se dostanou do Kolumbie, souvisejí se získáním legálního statusu v zemi, ale také s možností vykonávat nějakou formu činnosti, která jim umožní poctivě se živit. Zatímco první skupiny, které Venezuelu opouštěly, tvořili lidé s vysokou úrovní odborného vzdělání, v posledních dvou letech se objevuje příliv lidí zejména z venkovských oblastí, kteří mají příliš nízké vzdělání na to, aby našli práci ve městě. Na tuto skutečnost se zaměřil Globální fond solidarity (GFS), filantropická organizace působící v různých zemích světa, která v Kolumbii podporuje "Centrum sociálních inovací".
Po zjištění, že náboženské organizace jsou při podpoře migrantů nejefektivnější, jim GFS nyní pomáhá vzájemně se koordinovat a zjišťuje, jak mohou při spolupráci efektivněji dosahovat cílů svých jednotlivých misí. To byl případ různých ženských komunit, jako jsou Sestry adorantky a Sestry Boží vůle, které nyní vidí plody své spolupráce. V Bogotě, hlavním městě Kolumbie, se v souladu se svými charismaty věnují integrální podpoře žen a poskytují pomoc zejména obětem sexuálního vykořisťování kvůli jejich zranitelnému postavení. Sestra Ilse Villamarová vysvětluje, že ženy, které přicházejí, jsou "zničené, cítí se zneuctěné a věří, že nejsou schopné nic dělat". Proto je jim kromě silné psychologické a sociální podpory nabízen výcvik v činnostech, jako je krejčovství, šití a provádění manikúry a pedikúry. To však nestačí.
Najít si zaměstnání nebo se snažit rozjet vlastní projekt je vždycky výzva a řešení této specifické výzvy je druhou etapou "Centra pro sociální inovace" Fondu globální solidarity. "Základem je skutečně vytvoření nového systému, inovativních řešení, která spojují odborné znalosti, dovednosti a důvěru migrantů v náboženské kongregace s inovacemi a schopností vytvářet pracovní místa a trhy v podnicích," vysvětluje Marta Guglielmettiová, výkonná ředitelka GFS.
Aby se tedy migranti mohli osamostatnit a vést stabilní a klidný život, GFS nyní navazuje kontakty mezi náboženskými kongregacemi a různými typy podniků, které mohou nabídnout pracovní příležitosti lidem, kteří již mají dostatečné vzdělání. Zároveň GFS podporuje aktivity, které usnadňují začlenění do tržního prostředí těm, kteří se rozhodnou začít podnikat. Podle skalabrinského kněze Fora Rigoniho by tento model spolupráce, který se snaží zajistit autonomii, pomohl skoncovat s "neřestí welfarismu", kterou mnohé mezinárodní agentury pro pomoc znehodnocují dovednosti lidí. Páter Rigoni pracuje s migranty v Latinské Americe již 40 let a ujišťuje, že sociální dávky "jsou drogou. Drogou, kterou OSN ospravedlňuje své přežití. Drogou pro migranty, protože je činí závislými na mé pomoci".
Ve čtvrti Kennedy v Bogotě provozují skalabrinské řeholní sestry přijímací a školicí středisko pro migranty, které založila bogotská arcidiecéze. Zde s podporou Globálního fondu solidarity a společně se skupinou odborníků koordinují vzdělávací programy v oblasti kosmetických procedur, pekařství, a dokonce i v odvětvích, jako je účetnictví a podnikatelské plánování, aby si každý mohl vybrat, zda si najde práci, nebo začne podnikat. Těm, kteří se rozhodnou začít podnikat, dokonce nabízejí peníze na rozjezd. Isa Loyo je jednou z nich. Je to Venezuelanka, která žije v Kolumbii už čtyři roky a dnes se svým manželem provozuje restauraci s rychlým občerstvením. Mají smlouvu s distribuční společností, jejímž prostřednictvím se jejich gastronomické výrobky dostávají do různých čtvrtí kolumbijského hlavního města, dokud jsou ještě teplé. Isa o tom vypráví s radostí a hrdostí, vděčná za přijetí, kterého se jí jako migrantce dostalo, za odborné vzdělání, které jí bylo nabídnuto, a za budoucnost, která se tak jí a její rodině nyní otevírá.