Generální představený dominikánů navštívil Ukrajinu, ocenil práci laických dobrovolníků

Generální představený dominikánského řádu podnikl týdenní návštěvu válkou zmítané Ukrajiny. P. Gerard Timoner navštívil komunity bratří kazatelů v Kyjevě, Fastově, Chmelnici, Čortkivu a Lvově. Setkal se také se studenty a vyučujícími z Institutu svatého Tomáše Akvinského a navštívil zraněné vojáky v jedné z nemocnic hlavního města, kde dominikáni poskytují kaplanské služby.

Významnou událostí bylo vyznamenání dobrovolníků pracujících po boku dominikánů v Domě sv. Martina de Porres ve Fastově cenou Bene Merenti za jejich mimořádné nasazení a odvážnou pomoc obětem války. Ocenění, které udělil generál řádu na žádost provinciála polských dominikánů P. Lukasze Wisniewského, jenž se předávání zúčastnil, je výrazem zvláštní vděčnosti laikům, kteří svou službou milosrdenství přispívají k poslání Řádu kazatelů.

"Laičtí dobrovolníci se od otevření Domu svatého Martina v červenci 2005 s velkou horlivostí zapojují do pomoci potřebným, zejména dětem. Zahájení ruské agrese proti Ukrajině v únoru 2022 znamenalo začátek zcela nové etapy pomoci potřebným a ještě větší zapojení laických dobrovolníků," říká otec Wisniewski pro Vatikánský rozhlas. „První skupina dětí z pohraničních oblastí dorazila do Fastova tři dny před vypuknutím války a od té doby přicházejí stále další. Dobrovolníci rozdělují potraviny, rozdávají dárky a poskytují veškerou možnou pomoc. Kromě pomoci příchozím cestují dobrovolníci s dary a humanitární pomocí také přímo do pohraničních oblastí, kde je mnohem vyšší riziko, že pod ruskou palbou přijdou o život. Nedávno otevřeli kuchyni pro potřebné v Chersonu. Jsem proto velmi rád, že generální představený řádu ocenil práci laických dobrovolníků a udělil medaili Bene Merenti všem laikům spojených s provozem Domu svatého Martina. Jsem zcela přesvědčen, že nasazení dobrovolníků je velkorysým svědectvím křesťanské lásky."

P. Timoner označil službu laických dobrovolníků za konkrétní hlásání evangelia milosrdenství v těžkých podmínkách války. Během setkání se sestrami, bratry a laiky dominikánského řádu je jako nejvyšší představený povzbudil, aby hleděli do budoucnosti s nadějí a důvěrou. Dodal také, že během své cesty po válečné Ukrajině zažil i hluboké okamžiky. Jedním z nich bylo první svaté přijímání dětí z dominikánské farnosti. 

"Bylo to velmi silné. Přijel jsem do země, která je ve válce, a první, co jsme slavili, byla svátost eucharistie, svátost díkůvzdání a společenství. Pro mě je to velké znamení a projev naděje, protože naděje není o optimismu. Naděje je naše víra, že nás Bůh nikdy neopustí, a to ani v dobách války a nesnází. Bůh je s námi. Trpí s námi," řekl dominikánský generální představený Vatikánskému rozhlasu. "Dalším dojemným momentem byl dětský zpěv. Zazpívali píseň, jejíž slova by ve volném překladu zněla: Květiny kvetou, ale země je smutná. Modleme se, aby se Ukrajina opět usmívala. Nevinný zpěv dětí tuto naději z celého srdce vyjadřoval. Byl jsem dojat, když jsem viděl, jak se jejich učitelé, dobrovolníci a rodiče snaží vytvořit těmto dětem šťastné vzpomínky i v této válečné době. Myslím, že je to velmi důležité. Od jednoho dominikána na Ukrajině jsem slyšel, že násilí, které vidíme, není celá pravda o probíhající válce. Viděl jsem, jak si lidé navzájem pomáhají, jak se z cizích lidí nyní stávají bratři. A tyto pozitivní vzpomínky bychom si měli nést i my."

Nejvyšší představený dominikánského řádu také vzpomíná na svou návštěvu Irpenu a na obraz zničeného mostu, který se objevil v médiích po celém světě; mostu, který byl zničen, aby nepřítel nemohl vstoupit do Kyjeva. "Vedle tohoto zničeného mostu se staví nový, možná pevnější než ten předchozí. A to je pro mě důležitý obraz. Symboly zmaru zůstávají, stejně jako Kristovy rány, které zůstaly i po vzkříšení. Ale na druhé straně vidíte most, který se staví i v této chvíli, kdy konflikt pokračuje. A já bych rád věřil, že to je také poslání církve, poslání všech lidí dobré vůle, stavět mosty," říká otec Timoner. „Myslím, že naši bratři by měli začít přemýšlet o tom, jak pomoci církvi a národu v tomto díle budování míru a také v díle obnovy života těch, kteří byli zraněni, těch, kteří jsou traumatizováni válkou. Když se apoštol Tomáš dotkl Kristových ran, zvolal: 'Můj Pán a můj Bůh'. Modlíme se a doufáme, že i když jsme obklopeni zkázou a ranami ukrajinského lidu, můžeme se stále dotýkat Kristových ran a volat: 'Můj Pán a můj Bůh', protože věříme ve vzkříšení. Symboly smrti se mohou stát symboly nového života. Nového života, který může dát pouze Bůh."

Autoři: Jarosław Krawiec OP a Beata Zajączkowska, přeloženo z polštiny