Františkův rezignační dopis a precedens Pavla VI.

V roce 2018 byla v knize editované Mons. Leonardem Sapienzou zveřejněna listina, v níž papež Pavel VI. v roce 1965 prohlásil, že se v případě zneschopňující nemoci nebo vážné překážky zřekne svého úřadu.

V rozhovoru pro španělský deník ABC, který vyšel v úplnosti dnes, papež František prozradil, že se zachoval jako jeho předchůdce Pavel VI., kterého sám prohlásil za svatého. Řekl, že tehdejšímu státnímu sekretáři Tarcisiu Bertonemu předal dopis se svou rezignací pro případ "zdravotní nezpůsobilosti". Přesné datum tohoto dokumentu neznáme, ale zmínka o Bertonem jako státním sekretáři jej řadí do prvních měsíců pontifikátu, vzhledem k tomu, že již v říjnu 2013 převzal Pietro Parolin tuto roli hlavního spolupracovníka římského biskupa. Františkův krok se podobá kroku papeže Montiniho. O rezignačních listech Pavla VI. hovořilo v minulých desetiletích několik svědků, ale až do května 2018 nebyly zveřejněny. Uveřejnil je, rovněž v reprodukci z originálu, regent papežského domu, monsignor Leonardo Sapienza, znalec Montiniho a autor mnoha knih o papeži, který vedl církev v letech 1963-1978, kdy dovedl do konce Druhý vatikánský koncil a prvních třináct let jeho realizace. Kniha, která obsahuje tyto dokumenty Pavla VI., se jmenuje "Pavlova loď" (Edizioni San Paolo).

Na těchto stránkách se píše: "My, Pavel VI... prohlašujeme, že v případě nemoci, která je považována za nevyléčitelnou, nebo dlouhotrvající... nebo v případě jiné vážné a dlouhodobé překážky... se vzdáváme" "svého úřadu". Dopis je napsán velmi čitelným rukopisem papeže Montiniho a je datován 2. května 1965. Papež jej tedy nenapsal ve stáří ani v nemoci, ale pouhé dva roky po svém zvolení, kdy byl koncil ještě neuzavřený. Tímto textem chtěl papež chránit církev před svou dlouhou neschopností: dopisem o předčasném zřeknutí se úřadu, který byl v tomto případě doručen kardinálu děkanovi, aby s ním mohl seznámit ostatní kardinály a prohlásit papeže za zbaveného způsobilosti.

Dopisy papeže Montiniho byly vlastně dva, protože spolu s dopisem s rezignací existuje i doprovodný dopis adresovaný státnímu sekretáři - což je určitě ještě silnější text. A je příznačné, že se k tomuto dokumentu vyjádřil i papež František, který v příspěvku publikovaném v knize vydané Sapienzou píše: "S úžasem jsem četl tyto dopisy Pavla VI., které se mi zdají být pokorným a prorockým svědectvím lásky ke Kristu a jeho církvi a dalším důkazem svatosti tohoto velkého papeže... Záleží mu na potřebách církve a světa. A papež, jemuž v tom brání vážná nemoc, nemůže dostatečně účinně vykonávat svou apoštolskou službu".

Text hlavního dopisu, "důvěrného" a adresovaného Děkanovi Posvátného Kolegia, na hlavičkovém papíře s papežským erbem, začíná těmito slovy: "My Pavel VI., z Boží Prozřetelnosti biskup římský a papež všeobecné církve, v přítomnosti Nejsvětější Trojice Otce, Syna a Ducha svatého, - vzýváme jméno Ježíše Krista, našeho Mistra, Pána a Spasitele...". Následuje svěření Marii a Josefovi. Pak následuje vlastní formulace zřeknutí se úřadu s podrobnostmi. "Prohlašujeme: v případě nemoci, o níž se předpokládá, že je nevyléčitelná nebo dlouhodobá, a která nám brání dostatečně vykonávat úkoly naší apoštolské služby, nebo v případě, že tomu brání i jiná vážná a dlouhodobá překážka, zříci se našeho posvátného a kanonického úřadu jako římského biskupa i jako hlavy téže svaté katolické církve, do rukou pana kardinála děkana.... Přenecháváme mu, přinejmenším spolu s kardinály pověřenými vedením dikasterií římské kurie a naším kardinálem vikářem pro město Řím... možnost přijmout a uvést ve skutek tuto naši rezignaci, kterou nám navrhuje pouze vyšší dobro svaté církve." Pod vlastnoručním podpisem a datem je uvedeno: "u svatého Petra, v neděli Dobrého pastýře, druhou po Velikonocích, 2. května 1965, v druhém roce našeho pontifikátu".

Je zajímavé, že Pavel VI. nemluví pouze o nemoci, ale také o možnosti "další vážné a dlouhodobé překážky". Podtržení, které, jak naznačují různé osobnosti z okruhu Montiniho nejbližších, může souviset s tím, co podle některých důvěryhodných svědků stanovil ve své době Pius XII: jeho zřeknutí se v případě únosu Hitlerem během vrcholící druhé světové války. To by kardinálům umožnilo sejít se, třeba v neutrální a bezpečné zemi, a zvolit nového římského biskupa, který by nahradil toho, jenž se stal vězněm nacistického diktátora.

Nakonec je třeba poznamenat, že jak v případě Pavla VI., tak v případě Františka hovoříme o "preventivním" dopise, tj. spojeném s tím, že by se papež ocitl v situaci, kdy by se nemohl svobodně a s plným svědomím vzdát svého úřadu. Jedná se tedy o dopisy, které nemají nic společného s rezignací Benedikta XVI., k níž došlo téměř před deseti lety.