Františkova ekonomika v Assisi: Česká zkušenost

Nadšení, vřelá setkání a společný směr, tak shrnuje Josef Zvoníček celosvětové setkání Františkova ekonomika v Assisi ve dnech 22. - 24. září 2022. Český koordinátor iniciativy papeže Františka připravil podrobný a velmi osobní přehled o této nedávno proběhlé události, které se zúčastnil i Svatý otec.

Čtvrtek - 1.den - Objetí, setkání a diskuze

Setkání jsme zahájili v sále Lyrick Theatro společným uvítáním a audiovizuálním úvodem. Ten byl velmi působivý a vycházel z úryvku Izaiášova proroctví, kde se strážného na hlídce ptají: „Strážný, kolik zbývá z noci?” A strážný odpoví: „Přichází jitro, ale ještě je noc.” K této otázce se přidali jednotliví zástupci krajin, které čelí těžkostem v dnešní době. „Strážný, jak dlouho bude trvat válka? Kdy skončí bolest našeho lidu, naší země, chlapců, dívek a žen? Kdy zapomeneme na umění války? Kdy se naučíme být k sobě navzájem solidární?” ptala se dívka z Ukrajiny. K těmto a dalším otázkám jsme se všichni v srdci připojili a společně se ptali, kdy skončí veškerá bolest, které jako lidstvo a Země čelíme? Víme, že je noc, ale také jsme si v naději jisti, že přichází jitro. (Viz Izaiáš 21:11)

Jediná spravedlivá válka je ta, kterou nevedeme. Tak zněl název dopoledního bloku, kde vystoupila Martina Pignatti, prezidentka neziskové organizace Un ponte per (https://www.unponteper.it/en/), která se snaží o podporu míru, lidských práv a předcházení konfliktům. Ve své promluvě zmínila, že výchova k míru je mnohem efektivnější cestou proti extremismu než budování represivních opatření proti násilnému extremismu. Tuto zkušenost mají například z Iráku, kde na vlastní oči vidí plody své práce. Lidé se díky nim stávají šiřitelé míru a tuto transformativní zkušenost nesou dál do společnosti. 

Takovou proměnu na šiřitele míru potřebujeme i my v Evropě, kde rasismus, netolerance a pravicový extremismus jsou na vzestupu u vedoucích politických stran. Bohužel, ve válkou sužované Ukrajině je podpora iniciativ vedoucí k budování míru nulová. Namísto toho do ní proudí miliardy dolarů v podobě zbraní. 

Velmi silný příběh sdílela i Saiga z Kolumbie. Jako zástupce lidového hnutí a komunity San Jose (https://cdpsanjose.org), vyprávěla historii jejich komunity, která se snaží žít soběstačně a v míru, naproti vojenskému útlaku, který zažívají. Jejich komunita se vymezuje vůči násilnému jednání tamní vlády a kapitalistickému přístupu, který má zálusk na jejich půdu skrývající mnohá nerostná bohatství. Čelí mnoha vraždám obyvatel a represím, kdy jim vyhrožují vyhlazením. Všichni v sále nehnutě poslouchali její příběh, který si vysloužil standing ovations celého publika. 

Následná obědová pauza ukončila program v Teatro Lyrick, který pokračoval v open-space hale Pala Eventi. Zvláště při obědě, ale i při jiných příležitostech se dalo vidět, jak si organizátoři dali záležet s maximální možnou udržitelností akce. Každý účastník dostal svůj oběd v papírové krabici, kde na něj čekalo vegetariánské jídlo s bio sušenkou z lokální produkce. Těžko dohlédnout na všechny detaily, ale jednoznačná snaha o udržitelnost i skrze poctivou recyklaci jednotlivých nádob na mě udělala dojem.

Již zmíněný program v hale Pala Eventi byl pro mě osobně opravdovým středem setkání. Ve velké hale totiž byly vyhrazeny desítky míst určených pro prezentace vlastních projektů, výzkumných prací nebo na workshopy a diskuze. 

První diskuze, do které jsem se zapojil, byla v podání Tonyho Guidotta, který pracuje v rámci centra pro etiku Edmonda a Lily Safrových. Tony představil v pár bodech principy ekonomické důstojnosti a bezpečnosti. Zmínil například že ekonomická důstojnost a bezpečnost by měly být chápány jako základní cíl ekonomického systému. Zásady ekonomické důstojnosti a bezpečnosti se snaží řídit vytváření eticky založené veřejné politiky, která vede k inkluzivním formám bohatství jednotlivců, podporuje udržitelné místní ekonomiky a napomáhá společnému dobru. Shrnutí jednolivých principů, můžete nalézt zde: https://bit.ly/3USOuqO

Byl jsem také součástí velmi zajímavého příspěvku od Aristotela Bulaclacka z Taiwanu, který přirovnával situaci Taiwanu a Číny k situaci Ukrajiny a Ruska. I když ve vztazích mezi těmito zeměmi nalezneme mnohé odlišnosti, některé skutečnosti jsou podobné. Výstupem naší diskuze bylo, že k zastavení konfliktu je potřeba opravdu spravedlivý mír, který respektuje obě strany. I když toto tvrzení může být velmi kontroverzní, je zároveň jedinou cestou, jak předejít eskalaci konfliktu v budoucnu a také cestou jak neopakovat chyby, které známe z historie.

Další program, kterého jsem se zúčastnil v rámci open-space prostoru haly, byl blok s názvem Ekonomika misí. Představoval a zároveň inicioval vznik platformy pro vzájemné sdílení myšlenek a projektů, které vycházejí ze sociálního učení církve a jsou inspirovány pontifikátem papeže Františka a myšlenkami ekonomky Mariany Mazzucato, zejména její knihou Ekonomika misí: Jak let na Měsíc může změnit kapitalismus. Mimochodem, pod jejím dozorem vznikl program Horizont Evropa ve výši 100 miliard eur, který se soustředí na plnění konkrétních misí v pěti oblastech: důsledky klimatických změn, čisté oceány, zdravé potraviny a půda, výzkum rakoviny, chytrá a uhlíkově neutrální města. Evropský parlament ho v roce 2016 schválil.

Často se mě lidé ptali, kolik nás bude v Assisi z Česka. Protože jsem o nikom jiném nevěděl, říkal jsem, že jedu sám. Nevěděl jsem ale, že v Assisi jsou se mnou další dva lidé, konkrétně manželský pár, který úspěšně unikl všem našim pokusům dát dohromady skupinu lidí směřujících z České republiky do Assisi. Úsměvné bylo, že se o setkání dozvěděli z námi iniciované propagace přes VKH v Ostravě. Nicméně je třeba podotknout, že už 5 let spolu studují v Anglii, takže jsou od naší české sociální bubliny celkem odříznutí.

Program nicméně dál pokračoval, a to plenárním zasedáním společně s ambasadory Františkovy ekonomiky mezi které patří například Gael Giraud, Helen Alford nebo Leonardo Becchetti. Vzdáleně se připojila Kate Raworth, Vandana Shiva a Stefano Zamagni. Z jejich úst zazněla silná slova povzbuzení, ale i rady jak „žít” poselství Františkovy ekonomiky. Helen Alford zmínila tři rady, jak tuto realitu žít: bratrství, péče o Stvoření a vztah s Bohem. Gael Giraud nás upozornil, že po skončení setkání budeme konfrontováni v rozhovorech s lidmi, kteří mají jiný pohled na fungování ekonomiky. Už teď bychom měli přemýšlet nad tím, jak obhájíme náš alternativní pohled. Jako příklad zmínil předpoklad nekonečného růstu ekonomiky. Pokud s tímto předpokladem nesouhlasíme, měli bychom přemýšlet nad tím, jak druhým vysvětlíme náš pohled a proč by indikátorem ekonomické prosperity neměl být její růst.

Jako poslední bod programu prvního dne nás čekalo divadelní vystoupení v podání klientů Seraphic institutu, který se stará o děti a mladé lidi s různými postiženími. Divadelní hra s názvem Sen vyprávěla příběh o Liberovi, finančním expertovi, který pracuje na důležitém projektu pro svého šéfa. Nicméně, jeho jistoty a pohled na svět se začnou měnit, když k němu „Šéf” pošle dva záhadné spolupracovníky, kteří mu asistují. Při jejich spolupráci se Libero vydává na snovou cestu mezi svou každodenní realitou a globálními problémy souvisejícími s přírodou, válkou a nepostradatelnou rovnováhou Stvoření.

Pátek - 2.den - Ve víru Assisi a diskuze nad nerovnostmi

Druhý den setkání byl ve znamení setkání jednotlivých vesnic (tematických skupin v rámci Františkovy ekonomiky). Ještě předtím nás ale čekala dopolední prohlídka Assisi. Ve společnosti františkánského bratra jsme prošli nejdůležitější místa východní části Assisi. Navštívili jsme kostel svaté Kláry, kde je vystaven originál kříže, z kterého Ježíš promluvil k svatému Františkovi: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Následovala zastávka v sídle biskupa, kde roku 1206 vešel do budovy Giovanni Battista Bernardone, pozdější svatý František, než se před biskupem Guidem, obyvateli města a svým otcem zbavil všeho majetku a pronesl slavná slova: „Otče náš, jenž jsi na nebesích“, a nikoli již „Můj otče, Pietro Bernardone“.

Naše „vesnice” nese název CO2 of inequalities, což v překladu znamená „Emise nerovností”. Naším domovským místem pro setkání byl Serafico institut, který má s naším tématem mnoho společného. Sešlo se nás asi 70 ke společné diskuzi nad tématem nerovností. Ještě předtím jsme ale měli příležitost se navzájem poznat v icebreaker aktivitách. Poté již na řadu přišly tři fáze diskuze v malých skupinkách, z nichž vzniklo výstupní prohlášení naší skupiny, které se otisklo do paktu, který byl následující den podepsán papežem Františkem. V první fázi jsme diskutovali o nerovnostech, kterým ve své zemi čelíme. Z této fáze vznikl seznam nerovností, které byly nejčastěji zmíněny. Patřily mezi ně např. nerovnosti v environmentálních dopadech, ve vzdělání, ve spojení s životem ve městě nebo nerovnosti v příjmu. Jednotlivé skupiny si rozebraly 10 nejčastěji zmíněných nerovností a hledaly jejich kořeny a konkrétní vliv na společnost. V naší skupině jsme se věnovali nerovnostem spojeným s životem ve městech. Diskutovali jsme např. o bytové krizi, která má obecně kořeny v komodifikaci bydlení jako investičního nástroje. To má za následek prudký nárůst ceny bydlení, který vede k poklesu kvality bydlení až na hranici bytové krize. V tuzemsku o tom informuje Sociální platforma pro bydlení, která se věnuje tématu bytové krize.

V poslední fázi diskuzí jsme rozvinuli cíle, řešení a aktivity v odpovědi na negativní vlivy a kořeny nerovností, kterým čelíme. V naší skupině zabývající se nerovnostmi spojenými s životem ve městě jsme definovali jako hlavní cíle: Přístup k prostředkům (vzdělání, zdravotní péče, mobilita) a dostupné bydlení. To se konkrétně může projevovat ve větší podpoře hromadné dopravy (zvláště pro nízkopříjmové obyvatele a obyvatele v okrajových a venkovských částech města) a participativního bydlení (v soukromé i veřejné sféře).

Následně jsme v malé skupině lidí z naší vesnice, vytvořili syntézu výstupů ze všech malých skupinek a dali dohromady výsledné prohlášení: "Zavazujeme se snižovat nerovnost ve všech jejich oblastech tím, že ztělesňujeme živou smlouvu s nejzranitelnějšími v našich komunitách a vytváříme smysluplný prostor, aby všichni mohli být smysluplně vyslechnuti, mohli se plně zapojit a mít větší rozhodovací pravomoci prostřednictvím inkluzivního vzdělávání. Budeme upřednostňovat společné dobro prostřednictvím rozvoje alternativních ekonomických, sociálních, environmentálních a veřejně politických vzorců myšlení (paradigmat), která jsou v souladu s důstojností všech lidí a péčí o stvoření."

Po skončení společné práce se nám nabízelo několik míst v rámci Assisi, která hostila různé přednášky nebo workshopy.

Večer se naše „vesnička” domluvila na společné večeři v místní restauraci, kousek od Seraphico institutu. Měl jsem možnost během ní mluvit s Kathleen, která je součástí katolické univerzity v Argentině a Yoselin, která je původně z Venezuely, ale aktuálně pracuje ve Španělsku v rámci kulturního sdružení, které prostřednictvím umění oceňuje hodnotu lidí pracujících pro společné dobro. Při společné večeři nám nescházelo ani portské víno od portugalské účastnice.

Sobota - 3.den - Setkání s Františkem

Sobotní den setkání se nesl ve znamení setkání s papežem Františkem. Z důvodu bezpečnostních opatření byl vstup do budovy umožněn pouze do 8. hodiny ráno, a tak jsem se s dostatečnou časovou rezervou vydal do Theatro Lyrick skrz všechny bezpečností kontroly. Atmosféra v sále byla plná očekávání. Po krátkém úvodu už nezbylo nic jiného než čekat na Františka. Očekávání umocnilo živé promítání příletu papežského vrtulníku a papežova cesta směrem do haly, na které se setkal s představiteli místních komunit a se zástupci Františkovy ekonomiky z každého kontinentu.

Papeže Františka jsme po jeho příchodu na pódium pozdravili řádně hlasitým projevem a aplausem. Však také první slova, která k nám mladým pronesl, byla:

„I když nemáte co říct, alespoň dělejte hodně hluku”. Následovalo několik svědectví mladých lidí, kteří papeži sdíleli různé projekty, které tvoří, ale i realitu ran, které prožívají ve svých zemích.

Lilly, čtrnáctiletá dívka z Thajska, je již několik let ekologickou aktivistkou. Papeži vyprávěla o tom, jak si všimla, že její země trpí zejména změnou klimatu a znečištěním plastem, ale také o tom, že od dospělých lze jen těžko očekávat iniciativy vedoucí ke změně. Přiznala, že zpočátku ji téměř nikdo nebral vážně. Brzy si však uvědomila, že změna je možná pouze zevnitř. Usilovně se snažila, aby ji dospělí brali vážně a nenechali se odradit tím, že se má přece jen soustředit na školu: „Rostla ve mně frustrace z toho, že nemohu nic změnit, ale zároveň jsem pochopila, že smutek a nulová reakce problém nevyřeší“, uvedla dívka, která strávila zhruba polovinu svého mladého života jako ekologická aktivistka. Proto pokračovala dál, upozorňovala místní vládu na problémy, které vznikají v životním prostředí a oceánech používáním jednorázových plastových předmětů, psala dopisy vládě a postupně ji přijímali ministři, zástupci podniků a další odpovědní lidé. Nakonec v roce 2020 viděla své úsilí korunované úspěchem v podobě zavedení národního zákazu jednorázových plastových předmětů. Poté tato aktivistka jako jedna z nejmladších účastnic akce podepsala spolu s papežem dohodu, jíž se mladí podnikatelé zavázali k pokračování ve svém úsilí a na papežovu podporu byli viditelně hrdí.

Další svědectví přišlo od aktivistky za práva žen v Afghánistánu. Dvacet let její tvrdé práce bylo zmařeno převzetím moci Tálibánem. Tam, kde se ženy dříve začaly stávat plnohodnotnými členy společnosti, byly nyní vyloučeny ze vzdělávání a práce a byl nastolen režim teroru. Maryam uvedla, že spolu s jejím manželem přišli o práci, vyhrožoval jim Tálibán a jejich dům byl vypálen. To vše kvůli jejich angažovanosti za práva žen. Vyprávěla také o dramatických okolnostech svého útěku ze země. Díky kontaktu na síť Františkovy ekonomiky se manželům nakonec podařilo opustit Afghánistán a našli si bezpečné místo v Itálii. Maryam slíbila, že bude pokračovat ve své práci pro afghánské ženy.

František byl také obzvláště pohnut svědectvím italského studenta fyziky, který si odpykává devítiletý trest vězení za zabití muže při hádce. Svého činu lituje a modlí se za duši své oběti, řekl Andrea, ale také vyprávěl o možnostech, které jeho obzvláště moderní věznice vězňům nabízí. Měl štěstí, že se dostal do věznice, kde se kladl důraz na resocializační opatření a kde má člověk možnost „vyjít ven lepší, než když přišel“, řekl Andrea za potlesku přítomných. „Každý člověk má velký potenciál, jen je třeba ho objevit“, zdůraznil mladý muž, který už devět let žije za zdmi věznice. Ačkoli není ekonom, je pro něj logické, že věznice, mají-li být „dobrou investicí pro společnost, musí dosahovat konkrétních výsledků“. Jde jednak o bezpečnost, ale také o to, aby bývalí vězni nepáchali trestnou činnost znovu: „Lidé, kteří vyjdou z vězení, se musí změnit a přeměnit z nákladového faktoru na zdroj pro společnost. Člověk, který si uvědomí svou chybu, se s větší pravděpodobností nedopustí další chyby: společnost má podle mého názoru povinnost se nad tímto důležitým aspektem zamyslet“, řekl a papeži poděkoval za jeho slova a povzbuzení a jménem svých spoluvězňů ho také pozval na návštěvu do svého vězení.

Po vyslechnutí všech svědectví se na nás papež František obrátil se svou promluvou. Mluvil v ní o spoustě důležitých a mně blízkých tématech. Zmínil, že musíme vrátit ekonomickou činnost k jejím kořenům, k lidským kořenům. Tím narážel na jeden z hlavních motivů Františkovy ekonomiky, že v centru ekonomiky musí být bratrství a péče o člověka a Stvoření.

V několika větách se také zmínil o míru a potřebě tento mír střežit. Řekl: „Nová ekonomika, inspirovaná Františkem z Assisi, dnes může a musí být ekonomikou šetrnou k Zemi a ekonomikou míru.” 

František nás při své promluvě taky vyzýval k novému způsobu myšlení v oblasti ekologické transformace. Řekl: „Pokud zůstaneme v ekonomickém paradigmatu 20.století, které zničilo přírodní zdroje a Zemi, opatření, která přijmeme, budou vždy nedostatečná, anebo nemocná již ve svých kořenech.”

Ve své promluvě se věnoval také tématu duchovního kapitálu. „Prvním kapitálem každé společnosti je duchovní kapitál, protože právě ten nám dává důvod, proč každý den vstávat a chodit do práce, a vytváří radost ze života, která je nezbytná i pro ekonomiku. … Zeptám se: máte duchovní kapitál? … Je naléhavě nutné tento základní duchovní kapitál doplnit. Technologie toho umí hodně, až příliš mnoho; učí nás co a jak dělat, ale neříká nám „proč”, a tak se z našeho jednání vytrácí plodnost a nenaplňuje už život, dokonce ani ten hospodářský.”

V několika větách se také František dotknul tématu spojenému s Františkovým Assisi. „Když jsem ve Františkově městě, nemohu si pomoci a musím se zabývat chudobou. Dělat jím inspirovanou ekonomiku znamená zavázat se k tomu, že chudí budou v centru pozornosti. Jimi počínaje pohlížejte na ekonomiku a svět. Bez úcty, péče a lásky k chudým, … neexistuje „Františkova ekonomika”. Šel bych ještě dál: Františkova ekonomika se nemůže omezit na práci pro chudé nebo s chudými. Dokud bude náš systém produkovat odpis a dokud podle něj budeme fungovat, budeme se podílet na ekonomice, která zabíjí. … Nejde o povrchní nátěr: musíme změnit strukturu. Odpověď možná nespočívá v tom, co můžeme udělat, ale v tom, jak můžeme otevřít nové cesty, aby se sami chudí mohli stát protagonisty této změny.”

V tématu chudoby pokračoval, když vykresloval vztah kapitalismu a chudoby. „První tržní hospodářství se zrodilo ve 13. století v Evropě v každodenním kontaktu s františkány, kteří byli přáteli těchto prvních obchodníků. Tato ekonomika jistě vytvářela bohatství, ale nepohrdala chudobou. Vytvářela bohatství, aniž by pohrdala chudobou. Náš kapitalismus naopak chce chudým pomáhat, ale neváží si jich, nechápe paradoxní blahoslavenství: „Blahoslavení chudí“ (srov. Lk 6,20). Nemáme bídu milovat, ale musíme proti ní bojovat, a to především vytvářením práce, důstojné práce. Evangelium nám však říká, že bez docenění chudých nelze bojovat s jakoukoli bídou.”

Na závěr nám František odkázal tři tipy, jak se posunout vpřed.

Prvním tipem bylo, abychom se na svět dívali očima těch nejchudších. Jestliže chceme budovat novou ekonomiku, musíme začít od těch nejvíce na okraji, od těch kteří jsou nejvíc vyloučení, osamocení nebo v těžké situaci, a tak snižovat nerovnosti ve společnosti. Na to, abychom si tento pohled očima nejchudších adoptovali, se musíme stát jejich přáteli a tyto lidi osobně poznat.

Druhým tipem se František zmínil o podpoře práce, především té rukodělné. Při vytváření iniciativ a projektů nemáme zapomenout na vytváření hodnotné a dobře placené práce, protože bez ní se nerovnosti zvyšují.

Třetím tipem nás povzbuzoval, aby naše nápady a ideje, se vždy tranformovaly v konkrétní díla. Myšlenky se musí stát tělem, tak jak v historii dokázali lidé před námi, když dali život školám a univerzitám, bankám, odborům, družstvům i institucím. Bez praktického výstupu se totiž mohou stát pastí. František také zmínil tři jazyky, které bychom měli používat: jazyk myšlení, jazyk srdce a jazyk rukou, ten poslední obzvlášť zdůraznil ve spojení s tímto třetím tipem.

Po společné modlitbě se s námi za mohutného potlesku rozloučil. Bylo to pro mě silné setkání i skrz to, že František je pro mě velkou duchovní a životní inspirací a také důvodem, proč jsem se stal koordinátorem Františkovy ekonomiky na plný úvazek. To, jak nás mladé povzbuzuje, plně nám důvěřuje a spoléhá se na nás, je pro mě opravdovým otcovským pohlazením.

Poslední odpoledne setkání bylo opět ve znamení diskuzí a setkávání ve velké open-space hale. Po společném obědě s naší vesnicí jsem využil poslední příležitosti objevit konkrétní plody Františkovy ekonomiky a setkat se se zajímavými a inspirativními lidmi. Jedním z nich bylo například setkání s katechetkou, která praktikuje emocionální vzdělávání. Měli jsme spolu delší rozhovor, který byl velmi srdečný, a díky kterému jsme získal více kontaktů i pro náš vzdělávací program. Také mě zaujala iniciativa ekonomie pro společné dobro, která vytváří alternativní ekonomický model, který by firmy motivoval k etickému a udržitelnému fungování.

Využil jsem také příležitosti a natočil s pár lidmi krátké video s jednovětnou odpovědí na otázku: „O čem sníš?”, které plánuji sestříhat jako jeden z výstupů setkání.

Tím, jak se čas blížil ke konci, ubývalo i lidí v hale. Nakonec jsem zůstal ve společnosti Brazilců, kteří využili čas čekání na autobus bubnováním na odpadkový koš a zpěvem. Po jejich odchodu byla už hala docela prázdná až na pár Afričanů, kteří ještě tu noc cestovali do Říma. S jedním z nich jsem stihnul prohodit pár slov. Pracoval jako výživový poradce a vyráběl výživové doplňky z místních plodin.

Následující dny přišlo do Assisi deštivé počasí, a tak jsem měl více času na zpracování veškerých myšlenek a pocitů. Stále v sobě zpracovávám všechny osobní setkání, rozhovory a i setkání s papežem Františkem. Říká se, že člověk si ani tak nepamatuje, co mu druzí lidé řekli, ale spíše, jak se k němu druzí chovali a jak ho přijali. V tomto duchu jsem plný dojmů z nadšení mladých lidí, kteří investují veškerý svůj potenciál do práce za lepší svět, který je více bratrský, solidární a ve kterém hraje hlavní roli společné dobro. 

Takto proběhlo z mého pohledu celosvětové setkání Františkovy ekonomiky v Assii. Rezonovalo ve vás něco? Jakým směrem by se podle vás měla ubírat společnost 21. století? A jakou roli v tom hraje každý z nás?