To, čeho se ruští vojáci dopustili v Buče, je nelidské, a to i s ohledem na pravidla války - říká otec Kristian Kriwalivsky v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Františkán, který působí v Žytomyru, přiznává, že pobyt ve městě je riskantní, ale on a jeho bratři nemají v úmyslu opustit své farníky, kteří potřebují duchovní péči a humanitární pomoc.
Františkáni zorganizovali ve svém klášteře skutečné centrum pomoci. Každý den rozdávají oblečení, potraviny a léky. Utěšují ty, kteří přicházejí pro podporu. "Navzdory všemu jsme plni víry a naděje, že válka rychle skončí. Říkáme lidem, že v 21. století se to nemůže táhnout roky. Spoléháme na pomoc evropských zemí, které mohou zastavit krveprolití," říká otec Kristian.
"Je tu celkem klid, přestože nás neustále provázejí poplašné sirény, ale bombardování už díky Bohu skončilo. Lidé se pomalu vracejí do práce, ale rozhodně nemůžeme říci, že je to zcela bezpečné. Jedním z úkolů, který nás zaměstnává většinu času, je organizování humanitární pomoci pro lidi, kteří zůstali ve městě, jsou to především staří a nemocní lidé, kteří nemají přístup k jiné pomoci. Jezdíme na hranice s Polskem a odtud přivážíme vše, co potřebujeme, hlavně potraviny a léky, které pak na místě rozdáváme. Pokračujeme také v práci ve farnosti, sloužíme mše a udělujeme další svátosti. Bohoslužby vysíláme po internetu, protože z bezpečnostních důvodů zůstává většina lidí doma. Naše telefony jsou stále k dispozici, zejména pro ty, kdo jsou nemocní a potřebují si promluvit nebo přijmout svátosti. Navštěvujeme tyto lidi v jejich domovech," vysvětluje pro papežský rozhlas P. Kristian Kriwalivsky.