František umyl nohy dvanácti vězňům: "Bůh vždy odpouští"

Papež sloužil na Zelený čtvrtek ve věznici v Civitavecchia mši svatou na památku Večeře Páně. V kapli se konal i dojemný obřad umývání nohou devíti mužů a tří žen různého věku a národnosti. V homilii zazněla myšlenka o odpuštění: "Bůh vždy odpouští!“ Papeže přivítaly balónky a potlesk hostů, vězeňské policie a autorit, včetně ministryně spravedlnosti.

Balduz si sundá roušku, políbí papežovu ruku a opře se o ni čelem. Udělá to dvakrát. V Egyptě, odkud pochází, je to projev nejvyšší vděčnosti. František právě umyl nohy jemu a dalším jedenácti vězňům z věznice Civitavecchia, kterou si letos vybral pro mši svatou věnovanou Večeři Páně na Zelený čtvrtek. "Děkuji," šeptá muž, který se 8. června po čtyřech a půl měsících vrátí na svobodu. "Děkuji," odpoví papež. Pak se obrací na Daniela, jeho syna a partnerku z Fiumicina, kterému je 38 let. Byl předsedou sdružení pro postižené děti, skončil ve vězení "za hloupost": "Během pandemie došlo k úbytku peněz a já jsem musel spáchat trestný čin." Dostal dva roky a brzy se vrátí ke své rodině. Na černém roláku nosí modrý plastový růženec. Papež ho po umytí nohou vyzve, aby se ho každý den modlil. "Samozřejmě," ujistí ho mladík. Tváří se tvrdě, ale na konci oslavy je dojatý: "Takové věci se vám stávají jednou za život...". "Jedno vám můžu říct," dodává s římským přízvukem, "vězení mě zachránilo, šel bych jinak horší cestou." Ostatní společníci, kteří sedí na pódiu, přikyvují.

Místní komunita

Papež všem umyl nohy, čímž zopakoval Ježíšovo gesto při poslední večeři. Obřad, který nás dojme pokaždé, když se opakuje. Na pódiu mezi jedenácti seděly tři ženy, včetně starší ženy, které asistovala mladá černoška, která jí také pomáhala přijímat. Navzájem se neznají, pocházejí z různých částí této věznice na okraji města v Laziu, kde se nachází komunita asi 900 vězňů a zaměstnanců. Je zde 530 vězňů, z nichž většinu tvoří ženy.

Uvítání

Pouze několik lidí se dostalo do kaple, aby papeže pozdravili. Mnozí zůstali venku opřeni o zeď, aby natáčeli a vítali příjezd bílého Fiatu 500L s papežem krátce před 16. hodinou. "Aha, ale to není papamobil!" vykřikl malý chlapec poté, co s ostatními dětmi nechal vzlétnout žluté a bílé balónky. Papež vystoupil z auta a přivítala ho ředitelka Patrizia Bravelliová, s níž se setkal již před několika lety. Výměna slov, představení některých zástupců této instituce a přítomných orgánů, včetně italské ministryně spravedlnosti Marty Cartabiaové.

Oslava je komorní, oživená písněmi zpívanými sborem vězňů. Jiní působí jako ministranti, další jako čtenáři. Papežova homilie je celá z ruky, pronesená tichým hlasem a zaměřená na pojmy odpuštění a služby. Římský biskup komentuje čtení tohoto dne a hovoří o znamení umývání nohou, které je v tomto světě "zvláštní": "Ježíš umývá nohy zrádci, tomu, kdo ho prodává," říká papež František. "Ježíš nás učí jednoduše toto: mezi sebou si musíte navzájem umývat nohy... Jeden druhému slouží, bez zájmu: jak by bylo krásné, kdyby se to mohlo dělat každý den a všem lidem." "Bez jakýchkoli dalších zájmů," opakuje papež. "Bůh odpouští všechno a odpouští vždycky! To my jsme unaveni prosit o odpuštění." "Požádejte Ježíše o odpuštění," naléhá papež František: "Je tu Pán, který soudí, ale je to zvláštní soud: Pán soudí a odpouští." A na závěr nás nabádá, abychom ho následovali s "touhou sloužit a odpouštět".

Ředitelka mluví o naději

Homilie skončila dlouhou pauzou na ztišení. Naopak se v kapli ozval hlasitý potlesk, když jeden mladík při přímluvách věřících zazpíval: "Za naše nejkřehčí druhy, kteří přišli o život ve vězení, aby je Pán přijal do svého láskyplného objetí a rozzářil jejich tváře blažeností." Potlesk na památku těch, kteří se nedožili. Je to znamení silného pocitu sounáležitosti, kterým se obyvatelé věznice vyznačují. Sama ředitelka to říká ve svém pozdravu, aniž by popírala problémy "domu": ty, které přicházejí zvenčí - násilí, duševní poruchy, závislosti, sociální vyloučení - ty, které se nevyhnutelně odehrávají uvnitř. "Je tu rozmanitá a složitá lidskost, v níž vidíme mnoho křehkostí," říká žena, která však mluví o "restartech". Nové životy, nové naděje, nové cíle.

Pozdravy, zpěv, potlesk

František naslouchá, přikyvuje, usmívá se, se zájmem si prohlíží mnoho darů, které dostal: košíky s rostlinami a květinami, sochy ze dřeva a měděného drátu, kresby tužkou. "Všechno je to chudý materiál." Každý přítomný dostane růženec. Někteří žádají dva, aby mohli jeden dát manželce nebo partnerce, až půjdou domů. Mladý muž, velmi mladý a s plnovousem, držel v ruce vlastní růženec a žádal papeže, aby mu požehnal. Papež se snaží se všemi zastavit a při odchodu se kolem něj shlukuje dav, který zadržují policisté a četníci. Opět sbory, opět potlesk, opět výkřiky "Ať žije papež!". U východu stojí řeholní sestry, které slouží ve vězení, ale jsou tak nadšené, že vidí papeže, že se nezmohou ani na pár slov. Papež s nimi a se skupinou učitelů žertuje, pak odjíždí do malé budovy v komplexu, která slouží k setkáním s příbuznými a přáteli.

Objetí zaměstnanců a jejich dětí

Zde se František setkává s vězni z oddělení s vysokou ostrahou: je jich méně než padesát, jsou různého věku a mají různé příběhy. S některými z nich papež žertuje, například muži s náplastí na nose říká: "Praštili tě?" Vyprskne smíchy a potřese papeži rukou. Starší muž otevřel obálku a ukázal několik fotografií: "To jsou moje vnoučata, nikdy jsem je neviděl." Následovalo přivítání úředníků a některých zaměstnanců zařízení, včetně skupiny zdravotních sester. Uprostřed je umístěno speciální křeslo, které však papež použil pouze k podpisu do pamětní knihy. Obchází lidi: žehná rodinám, hladí děti po tvářích, sbírá kresby a důvěrná svědectví a slzy ženy, manželky policisty, která před několika dny přišla o oba rodiče.

"Děkuji vám za to, co děláte"

Jsou to snímky, letmé záběry, které stačí komunitě věznice Civitavecchia k tomu, aby napsala celé kapitoly života každého z nich. "Nemohu uvěřit, že jste sem přijel, Svatý otče," říká strážce, který se opírá o papežovo auto. Celé to trvá necelé dvě hodiny, ale zdá se to být mnohem delší. Kolem 17:45 je papež František již na cestě do Říma. Před průjezdem bránou zastaví auto před mužem, který ho požádá o selfie. Ředitelce vyjadřuje vděčnost za vše, co se tam děje: "Děkuji, děkuji za to, co děláte, a pokračujte."