V Mariině škole skrze darování sebe sama a modlitbu. To je doporučení, které papež nabízí Kanoským dcerám lásky, které se účastní kapituly. Pozvání žít cestu svatosti ve společenství a nezapomínat přitom na důležitost adorace.
Ženy slova, bezmezné lásky, naslouchání Duchu, oddanosti chudým a lidem na okraji společnosti, a ne ženy aktivismu. V promluvě ke Kanoským dcerám lásky (Figlie della Carità Canossiane), které se až do 30. srpna účastní generální kapituly, papež použil mnoho definic, které se soustředí právě na téma lásky bez míry a na cestu svatosti v dnešní době. "Svatost a poslání," prohlásil František, "jsou konstitutivními rozměry křesťanského života a jsou od sebe neoddělitelné."
Tajemství je vždy stejné: nechat se vést Duchem svatým, abyste milovali Boha a chudé. Ale "dnes": je to dnešek církve, je to dnešek společnosti, lépe řečeno různých společností, ve kterých jste přítomni. S těmi situacemi chudoby, s těmi tvářemi, které žádají o blízkost, soucit a něhu.
Papež zdůrazňuje, že ve stylu Boha, který "nás přitahuje, odpouští nám a hladí nás. Vždy. Boží styl je blízkost, soucit a laskavost".
František se zaměřuje na Marii, učednici a ženu slova, která, jak říká, nemá nic společného s "drbnami". Věnuje se také starším řeholnicím, které jsou svědkyněmi úžasu, jenž je neopouští, mladým ženám, které oživuje nadšení z objevů, a těm ve středním věku, které nabádá k opatrnosti, protože jsou zahlceny povinnostmi a riskují, že se dostanou na hranici aktivismu.
Pak už nejde o ženy slova, ale o ženy počítače, ženy telefonu, ženy agendy a tak dále. Ať je vám všem toto heslo k dobrému! Vrátit se do Mariiny školy, znovu se zaměřit na Slovo a být ženami, "které milují bez míry". Ve středu je Slovo, ne aktivismus, ne...
Klíčem k plnému životu je láska bez míry, "schopnost, která pochází od Ducha svatého", od Boha, který čeká. "Boží trpělivost s námi," vyznává se papež, "mě dojímá."
Pak je možné milovat bez míry tím, že dáme prostor Duchu a jeho působení v našem životě. A to je svatost. Ženy Ducha, jako je Maria. Nechte se vést Duchem. Srdce otevřená Duchu.
František se věnuje zakladatelce Magdaléně z Canossy, která se věnovala Bohu, ale také chudým na předměstí Verony.
Pozor: je to Duch, kdo ji vedl v konkrétních situacích, a ona se nechala vést; hledala svou vlastní cestu, ale vždy zůstávala poslušná. Poslušnost: nemá nic společného s rozmarností, s tvrdohlavostí: chci to udělat... Ne, poslušnost Duchu. A to je to tajemství! A tak Kristova láska formuje její srdce, formuje její život.
Při pohledu na dnešní dobu papež připomíná, že mezi sestrami “kanosankami” je velký počet novicek, což je znamením plodnosti. Plodnost, která by posloužila Evropě, stále více uvězněné v demografické zimě. Papež poukazuje na to, že lidé dávají přednost náklonnosti k psům před náklonností k dětem. Mluví o "plánované náklonnosti", která osvobozuje od náhlé bolesti.
Odvaha a velkorysost jsou vlastnosti, které papež vyzdvihuje a které vyzařují z radosti v srdcích a tvářích sester. Radost, kterou je třeba sdílet ve společenství, mezi sestrami, a vyhnout se tak pokušení tlachat a stěžovat si. A nakonec výzva, abychom "žili a pracovali s druhými" pro duchovní růst, ale také abychom si uvědomovali každodenní detaily v rodině, protože právě tam se projevuje láska. Další papežův důraz se týká modlitby adorace.
Pohyb ducha, který se staví z centra pozornosti, aby se soustředil na Krista - a to je adorace: nebýt středem -, umožňuje službu bližnímu, která není pietismem nebo welfarismem, ale otevřeností vůči druhému, blízkostí, sdílením, jedním slovem: láskou. Svatý Pavel by řekl: "Kristova láska nás uchvacuje a pohání".