František reorganizuje římský vikariát: bude kolegiálnější a propojenější s papežem

Byla zveřejněna apoštolská konstituce "In Ecclesiarum Communione", která nahradila konstituci Jana Pavla II. "Ecclesia in Urbe" z roku 1988 a vstoupí v platnost od 31. ledna. Posiluje roli biskupské rady, "hlavního orgánu synodality" a "vrcholného místa pro rozlišování a pastorační a správní rozhodnutí". Papež jako římský biskup bude více přítomen při rozhodování vikariátu.

Větší kolegialita a silnější přítomnost papeže jako římského biskupa při každém důležitém pastoračním, správním a ekonomickém rozhodnutí římské diecéze. Tvorba nových orgánů na dohled nad financemi a zneužíváním, funkční období řídících pracovníků je stanoveno na pět let s možností prodloužení pouze o dalších pět let. Všechny tyto novinky zavádí nová apoštolská konstituce In Ecclesiarum Communione, která ruší předchozí konstituci Ecclesia in Urbe Jana Pavla II. z roku 1988 a reorganizuje uspořádání vikariátu.

Konstituce, která platí od 31. ledna 2023, začíná dlouhým prologem, v němž František podává reflexi o své římské diecézi, jejíž význam z církevního hlediska připomíná, ale také přibližuje obtíže lidí, kteří zde žijí, a aktivity ve prospěch nejslabších sociálních skupin. Druhá část naopak obsahuje seznam 45 článků, které z velké části přebírají články předchozí konstituce a zároveň zavádějí několik nových aspektů. Počínaje postavou kardinála vikáře, poprvé definovaného jako "pomocný", a významnější rolí biskupské rady.

Reforma, která je v souladu s Praedicate Evangelium, má přesný cíl: vrátit římskému vikariátu "evangelizační a synodální podněty", aby byl, jak píše papež František, "příkladným místem společenství, dialogu a blízkosti, vstřícným a transparentním ve službě obnovy a pastoračního růstu římské diecéze".

V textu papež znovu zdůrazňuje, že "církev ztrácí svou důvěryhodnost, když se naplňuje tím, co není podstatné pro její poslání, nebo, což je ještě horší, když její členové, někdy dokonce i ti, kteří jsou pověřeni služebnou autoritou, jsou zdrojem pohoršení svým chováním, které není věrné evangeliu". František uvádí "některé z nejzávažnějších a nejnaléhavějších závazků", které vyžadují pastorační činnost vikariátu. Patří k nim bdělost nad hospodařením, "aby bylo obezřetné a odpovědné" a "vedené v souladu s účelem, který ospravedlňuje vlastnictví statků církví".

Při podrobném popisu 45 článků konstituce se papež věnuje vrcholným představitelům vikariátu: kardinálu vikáři, viceregentovi a pomocným biskupům. Všichni, jak píše, "jsou mnou jmenováni na dobu neurčitou a z mého nařízení končí ve funkci".

Vikář, jak již bylo stanoveno v Ecclesia in Urbe, nadále vykonává "biskupskou službu učitelského úřadu, posvěcování a pastoračního řízení římské diecéze s běžnou vikariátní mocí" za podmínek stanovených papežem. Kardinál vikář, čteme dále, nebude podnikat důležité iniciativy nebo iniciativy přesahující rámec běžné administrativy, aniž by to papeži předem oznámil.

V In Ecclesiarum Communione je posílena role biskupské rady, která se stává "hlavním orgánem synodality" a "vrcholným místem pro rozlišování a pastorační a správní rozhodnutí". Předsedat jí bude papež, který se bude s radou scházet nejméně třikrát měsíčně: "Program každého zasedání mi musí být zaslán co nejdříve," stanoví František. Stejně tak "zápisy ze zasedání biskupské rady, které vyhotovuje pomocný biskup vykonávající funkci tajemníka, určený na začátku zasedání rady, mi musí být zaslány a uloženy ve zvláštní části diecézního generálního archivu".

"Kardinál vikář," stanovil dále papež, "ve své funkci koordinátora diecézní pastorace vždy jedná ve společenství s biskupskou radou, takže se od jejího souhlasného stanoviska případně odchýlí až poté, co se mnou věc posoudí. Biskupská rada musí také schválit jmenování kaplanů, rektorů jednotlivých kostelů a osob odpovědných za pastorační služby.

Papež musí také schválit předpisy, kterými se řídí Diecézní rada pro ekonomické záležitosti, orgán, který pomáhá papeži při ekonomické správě diecéze, a v nichž jsou uvedena "kritéria transparentnosti při správě finančních prostředků".

Stejně tak je v římském vikariátu zřízena nezávislá komise pro dohled jako orgán vnitřní kontroly s vlastními předpisy schválenými papežem.

Nová a velmi podrobná pravidla platí také pro postup výběru nových farářů, u nichž je třeba "zhodnotit duchovní, psychologické, intelektuální a pastorační vlastnosti a případné zkušenosti z předchozí služby". "Kardinál vikář po ukončení procesu," uvádí papež, "mi předloží kandidáty na faráře k případnému jmenování a jmenuje farní kaplany".

V římské diecézi byla rovněž vytvořena služba pro ochranu nezletilých a zranitelných osob a papež jmenoval jednoho z pomocných biskupů, mons. Baldassareho Reinu, novým vikářem římské diecéze.