V závěru středeční generální audience papež František připomněl encykliku Jana XXIII. Pacem in terris a aktuálnost jejího poselství. Poté požádal o modlitby za trpící a trýzněnou Ukrajinu a dovolával se Božího milosrdenství pro svět stále více zkoušený válkami, který se odvrací od Boha.
„Jasný záblesk vprostřed temných mraků“, takto definoval Svatý otec encykliku Pacem in terris, kterou Jan XXIII. vydal 11. dubna 1963 v posledním období svého pontifikátu. Temnými mraky byly politické a vojenské kontrasty mezi dvěma hlavními vítěznými mocnostmi druhé světové války, které udržovaly svět v napětí kvůli riziku jaderné hrozby. František na závěr generální audience připomněl tento důležitý dokument papeže Roncalliho: „Jan XXIII. jej adresoval církvi a světu v době vrcholícího napětí mezi dvěma znepřátelenými bloky v tzv. studené válce. Papež přede všemi otevřel široký obzor, v němž je možné hovořit o míru a budovat mír, který je Božím plánem pro svět a lidstvo.“
Podle papeže je poselství tohoto dokumentu velmi a ocitoval jednu celou pasáž: „Vztahy mezi státy, podobně jako vztahy mezi jednotlivými lidmi, se nemohou utvářet podle síly zbraní, ale podle zásad zdravého rozumu, to jest podle zásad pravdy, spravedlnosti a činné solidarity“ (114). Poté vyzval věřící a všechny muže a ženy dobré vůle, aby četli Pacem in terris četli. „Modlím se, aby se vůdci národů nechali inspirovat tímto dokumentem ve svých plánech a rozhodnutích.“
Tímto přáním papež František odkázal rovněž na mnohé probíhající válečné konflikty, počínaje tím na Ukrajině. Jorge Mario Bergoglio znovu požádal, jako při mnoha jiných příležitostech od začátku této války, aby se lidé za Ukrajinu modlili a nezapomínali na ni. „Vytrvejme v modlitbě za sužovanou a trpící Ukrajinu.“
Nezbytnost celosvětového míru papež vyjádřil také ve svém pozdravu k polským poutníkům, kterým připomněl blížící se neděli Božího milosrdenství, kterou ustanovil svatý Jan Pavel II. tak, jak si to Ježíš přál prostřednictvím svaté Faustyny Kowalské téměř před sto lety. „Dnes, kdy je svět stále silněji zkoušen válkami a vzdaluje se od Boha, potřebujeme ještě více Otcovo milosrdenství.“
Milosrdenství, které u Boha nikdy nechybí, jak zopakoval papež František ve svém italském pozdravu: „Boží milosrdenství nás nikdy neopouští, vždy nás přijímá, vždy nás doprovází. Nikdy nás nenechává samotné“.