František: Nemůžeme mlčet k osudu žen, které se staly oběťmi násilí

Při setkání s účastníky konference, kterou zorganizovala SACRU (Strategic Alliance of Catholic Research Universities), a nadace Centesimus annus pro pontifice, papež odsoudil diskriminaci žen, nerovné podmínky žen v zaměstnání a ocenil nezastupitelný přínos žen ve společnosti ale i pro dějiny spásy.

Papež František při dnešní audienci poukázal na četné a přetrvávající formy diskriminace v zaměstnání, často z důvodu mateřství, rozdíly v odměňování obou pohlaví, ale také hrdinskou práci mnoha anonymních žen, které jsou „tichou silou našich dnů“. „Rozmanitost nesmí nikdy vést k nerovnosti, ale spíše k vděčnému a vzájemnému přijetí“, upozornil a připomněl význam silnější inkluzivity. „Každý člověk má být respektován ve své důstojnosti a základních právech“, uvedl Svatý otec a odsoudil násilí na ženách, které byly podle něj mnohdy "odpadním materiálem, určeným k pouhému využití, obětí násilí a zneužívání". 

„Tváří v tvář této metle naší doby nemůžeme mlčet: žena je zneužívána. Dostanete méně zaplaceno – co byste chtěla, jste přece žena... A pak běda, když vás uvidí těhotnou, pošlou vás domů. To je jeden ze způsobů, který dnes používají ve velkých městech: vyhodí ženy z práce, když chtějí například odejít na mateřskou dovolenou. Je důležité vidět tuto realitu, je to pohroma. Nenechávejme mlčet ženy, které jsou obětí zneužívání, vykořisťování, marginalizace a nepřiměřeného tlaku! Buďme hlasem jejich bolesti a důrazně odsuzujme nespravedlnost, které jsou vystaveny, často v kontextech, které je zbavují jakékoli možnosti obrany.“

Římský biskup jasně odmítl jakoukoli formu diskriminace žen, stejně jako dalších osob ve společnosti. Vyzval k integraci všech, „zejména těch ekonomicky, kulturně, rasově a genderově nejslabších“:

Přínos žen pro společné dobro je podle papeže v tomto smyslu nezastupitelný a nepopiratelný: dokazují to ženy Písma svatého v rozhodujících okamžicích dějin spásy, nebo i v dějinách církve. Postavy jako Kateřina Sienská, Josefína Bachita, Edita Steinová, Terezie z Kalkaty, které byly „působivé svou rozhodností, odvahou, věrností, schopností trpět a předávat radost, poctivostí, houževnatostí a pokorou“.

„Naše dějiny jsou doslova posety takovými ženami, slavnými i neznámými lidem, avšak nikoli Bohu, které udržují rodiny, společnosti a církev v chodu. Uvědomujeme si to i zde, ve Vatikánu, kde je dnes díky Bohu mnoho žen, které tvrdě pracují, a to i ve velmi zodpovědných rolích. Například od té doby, co je viceguvernérkou žena, to tu funguje lépe: mnohem lépe. Ale také na jiných místech, kde jsou ženy, sekretářky, například v Ekonomické radě, kde pracuje šest kardinálů a šest laiků. Původně byli tito laici samí muži. Před dvěma lety se složení obnovilo a z šesti laiků je pět žen a jeden muž, což přineslo lepší fungování, protože ženy mají odlišné schopnosti jednání a také trpělivost“.

Stejně tak v nynější době hluboké transformace, kdy čelíme epochálním změnám, jako je postupný a rychlý rozvoj umělé inteligence, mohou ženy pomoci lidstvu, aby zabránilo svému úpadku. Mají totiž mnoho co říci díky své schopnosti syntetizovat tři jazyky: mysl, srdce a ruce.

Je to syntéza, která je vlastní pouze lidské bytosti a kterou žena ztělesňuje podivuhodným způsobem, jakého by žádný stroj nedosáhl, protože stroj necítí, jak v jeho lůně bije dětské srdce, nepadá unavený, ale šťastný vedle dětské postýlky, nepláče bolestí a radostí, když se podílí na bolestech a radostech lidí, které miluje.