František: Mnozí církev kritizují, učme se ji milovat takovou, jaká je

V poslední katechezi věnované svatému Josefovi papež vysvětlil jeho titul „patrona katolické církve“: Církev je lid na cestě „s mnoha omezeními, ale s velkou touhou sloužit Bohu a milovat ho“, chraňme ji, jako Marii a Ježíše chránil sv. Josef.

Při pravidelné středeční audienci pokračoval papež František ve svých úvahách o postavě svatého Josefa a promluvil k věřícím shromážděným v Aule Pavla VI. Připomněl, že všechny katecheze o sv. Josefovi doplňují apoštolský list Patris corde, který byl napsán u příležitosti 150. výročí prohlášení sv. Josefa patronem katolické církve blahoslaveným Piem IX.

S ohledem na to položil papež otázku: Co to znamená, že svatý Josef je „patronem církve“?

Papež vysvětlil, že evangelia nám poskytují ten nejsprávnější výklad.

„Na konci každého příběhu, ve kterém je Josef hlavním hrdinou, evangelium uvádí, že bere s sebou dítě a jeho matku a dělá to, co mu Bůh přikázal.“ Vždy dělá, co musí, aby je oba ochránil, dodal papež.

Jádro církve

Papež František vysvětlil, že v Božím plánu spásy „Syn nemůže být oddělen od Matky“ a dodal, že nám to připomíná i Druhý vatikánský koncil.
„Ježíš, Maria a Josef jsou v jistém smyslu prazákladním jádrem církve,“ jak nám připomíná apoštolský list Patris corde, i my „se musíme vždy ptát, zda vší silou chráníme Ježíše a Marii, kteří jsou tajemně svěřeni na naši odpovědnost, naši péči." 

Bůh Josefovi důvěřoval, pokračoval papež, stejně jako Maria, protože se vždy „staral o ni a o dítě“.
V tomto smyslu „svatý Josef nemůže než být správcem církve, protože církev je prodloužením Těla Kristova v dějinách a zároveň je v mateřství církve zastíněno Mariino mateřství. Tím, že pokračujeme v ochraně církve, pokračujeme v ochraně Dítěte a jeho matky a my, když milujeme Církev, nadále milujeme Dítě a jeho matku.“

Péče o všechny

Papež dále vysvětlil, že totéž dítě je tím, kdo vyjadřuje, že o každého musí být postaráno: „každý člověk, který má hlad a žízeň, každý cizinec, každý člověk bez oblečení, každý nemocný člověk, každý vězeň, je to dítě, o které se Josef stará.“
A dodal, že v době, ve které žijeme, „je dnes běžné kritizovat církev, poukazovat na její nedůslednosti – a je jich mnoho –, zdůrazňovat její hříchy, které jsou ve skutečnosti našimi nedůslednostmi, našimi hříchy, protože církev byla vždy lidem hříšníků, kteří se setkávají s Božím milosrdenstvím.“

Na závěr své katecheze papež František povzbudil shromážděné věřící, aby „prosili o přímluvu svatého Josefa právě v nejtěžších chvílích života vás a vašich komunit. Tam, kde se naše chyby stanou skandálem, prosme svatého Josefa, aby nám dal odvahu mluvit pravdu, prosit o odpuštění a pokorně začít znovu. Tam, kde pronásledování brání hlásání evangelia, prosme svatého Josefa o sílu a trpělivost snášet ústrky a utrpení pro evangelium. Všude tam, kde je nedostatek materiálních a lidských prostředků a kde zakoušíme chudobu, zvláště když jsme povoláni sloužit posledním, bezbranným, sirotkům, nemocným, zavrženým ve společnosti, prosme svatého Josefa, aby byl pro nás prozřetelností. Kolik svatých se k němu obrátilo! Kolik lidí v dějinách církve v něm našlo patrona, ochránce, otce!“

Svou promluvou uzavřel papež František modlitbou ke sv. Josefovi: 

Buď zdráv, ochránce Vykupitele
a snoubenče Panny Marie!
Tobě Bůh svěřil svého Syna,
do tebe Maria vložila svou důvěru;
s tebou Kristus dorostl v muže.
Svatý Josefe, buď i naším otcem
a veď nás cestou života.
Vyprošuj nám milost, milosrdenství a odvahu
a ochraňuj nás před každým zlem.
Amen.

Kolik svatých se k němu obrátilo, uzavřel papež. „Napodobujme jejich příklad.“