František: Lidstvo rozdělené válkami potřebuje radostnou zvěst o pokoji

"Vyjadřuji svou blízkost v Kristu všem misionářům na světě, zvláště těm, kteří procházejí těžkým obdobím: Zmrtvýchvstalý Ježíš, drazí přátelé, je stále s vámi a vidí vaši štědrost a vaše oběti přinášené evangelizačnímu poslání ve vzdálených místech." Takto se papež František obrací na misionáře ve svém poselství k 97. Světovému dni modliteb za misie, který se bude slavit 22. října.

Jeho úvaha vychází ze setkání emauzských učedníků se Zmrtvýchvstalým, o němž vypráví Lukášovo evangelium. "Dnes stejně jako tehdy," píše papež, "je Zmrtvýchvstalý Ježíš nablízku svým misionářským učedníkům a kráčí vedle nich, zvláště když se cítí ztraceni, znechuceni, vystrašeni, tváří v tvář tajemství špatnosti, které je obklopuje a chce je udusit".

Chladné srdce nemůže roznítit srdce druhých

Poté, co Ježíš vyslechl dva učedníky z Emauz, "vysvětlil jim všechny části Písma, které se na něj vztahovaly", a to jim zapálilo srdce. Kristus, zdůrazňuje papež, je totiž "živé Slovo, které jediné může zapálit srdce, osvítit je a proměnit".

Znalost Písma je důležitá pro život křesťana a ještě důležitější pro hlásání Krista a jeho evangelia. Jinak byste předávali ostatním své vlastní nápady a plány. A může chladné srdce někdy roznítit srdce druhých? Nechme se proto vždy doprovázet vzkříšeným Pánem, který nám vysvětluje smysl Písma. Dovolme mu, aby zapálil naše srdce, osvítil nás a proměnil, abychom mohli hlásat světu jeho tajemství spásy s mocí a moudrostí, které pocházejí z jeho Ducha.

Lámání chleba je misijní činnost v pravém slova smyslu

V podvečer Ježíš večeřel s učedníky a u stolu vzal chléb, požehnal ho a lámal. To jim otevřelo oči a poznali, že je to Mesiáš, právě když jim zmizel z očí. "Kristus, který láme chléb," píše papež, "se nyní stává lámaným Chlebem", "nyní vstupuje do srdcí učedníků, aby je ještě více roznítil a vybídl je, aby se bez prodlení znovu vydali na cestu a předali všem jedinečnou zkušenost setkání se Zmrtvýchvstalým!"

V této souvislosti je třeba připomenout, že už pouhé lámání hmotného chleba s hladovými ve jménu Krista je křesťanským misijním činem. Tím spíše je lámání eucharistického chleba, kterým je sám Kristus, misijní činností par excellence, protože eucharistie je zdrojem a vrcholem života a poslání církve.

Jedná se o sjednocení, které se uskutečňuje prostřednictvím každodenní modlitby, zejména v adoraci. František dále naznačuje, že "misionářský učedník se může stát mystikem v akci", když bude pěstovat toto společenství s Kristem.

Svědectví o životě, který nikdy neumírá

Poté, co učedníci poznali Ježíše, vydali se bez prodlení do Jeruzaléma, aby se s ostatními  podělili o radost ze setkání s Pánem. Tento obraz připomíná platnost misie ad gentes: evangelizovat každého člověka a každý národ až na konec světa.

Člověk se nemůže skutečně setkat se vzkříšeným Ježíšem, aniž by ho nepřepadla touha říct to všem. Proto jsou prvním a hlavním zdrojem misie ti, kdo poznali vzkříšeného Krista v Písmu a v eucharistii a kdo nesou jeho oheň v srdci a jeho světlo v očích. Mohou svědčit o životě, který nikdy neumírá, a to i v těch nejtěžších situacích a nejtemnějších chvílích.

Synodální cíl: užší misijní spolupráce

"Dnes více než kdy jindy," zdůrazňuje papež, "lidstvo, zraněné tolika nespravedlnostmi, rozdělením a válkami, potřebuje radostnou zvěst o míru a spáse v Kristu", a proto "misijní obrácení zůstává hlavním cílem, který si musíme navrhnout jako jednotlivci i jako společenství".

Každý může přispět k tomuto misijnímu hnutí: modlitbou a činností, finančními obětmi a utrpením, vlastním svědectvím. Papežská misijní díla jsou privilegovaným nástrojem, který podporuje tuto misijní spolupráci na duchovní i materiální úrovni. Proto je sbírka na Světový den modliteb za misie věnována Papežskému dílu šíření víry.

Naléhavost misijní činnosti církve předpokládá stále užší misijní spolupráci všech jejích členů na všech úrovních a, jak František uzavírá, "je základním cílem synodální cesty, po níž církev kráčí".

Taková cesta rozhodně není stahováním církve do sebe; není to proces lidového hlasování, v němž by se rozhodovalo jako v parlamentu, čemu se má věřit a co se má či nemá praktikovat podle lidských preferencí. Znamená to spíše vydat se na cestu jako učedníci z Emauz a naslouchat Vzkříšenému Kristu, který vždy přichází mezi nás, aby nám vysvětlil smysl Písma a lámal pro nás chléb, abychom mohli s mocí Ducha svatého uskutečňovat jeho poslání ve světě.