František: laici nejsou v církvi "hosty", ale společně s duchovními jsou jejími protagonisty

Papež František včera (18.2.) přijal předsedy a referenty komisí pro laiky při biskupských konferencích. Naznačil jim cestu, kterou se mají společně vydat, aby dospěli k "misii Božího lidu". Jak dále prohlásil, drama církve spočívá v tom, že Ježíš stále klepe na dveře, ale zevnitř, protože ho nepustíme ven.

"Bůh ukazuje církvi cestu společenství, společné chůze", pozvání k "překonání paralelních kolejí, které se nikdy nesetkají", řekl papež v nové synodní aule při audienci pro předsedy a referenty komisí pro laiky biskupských konferencí, kteří se zúčastnili konference pořádané Dikasteriem pro laiky, rodinu a život. František přitom připomněl, že "potřeba docenit laiky není otázkou nějaké teologické novinky", ale vychází ze "správné vize církve", tedy "církve jako Božího lidu, jehož jsou laici plnohodnotnou součástí spolu s vysvěcenými služebníky". Od papeže zazněla výzva adresovaná zhruba dvěma stovkám přítomných, aby "obnovili integrální ekleziologii", která zdůrazňuje jednotu, a nikoli oddělenost, kde "laický neznamená neřeholní, ale pokřtěný", a pro laiky se používá výraz "učedník, bratr", jak se v Novém zákoně používal pro všechny, "věřící laiky i vysvěcené služebníky".

Překonat autonomní způsoby jednání

František na úvod připomněl přítomným, že "k tomu, aby církev žila jako tělo, jako pravý lid, zbývá ještě dlouhá cesta". Bůh však ukazuje cestu vpřed, spočívající v tom, že se "žije intenzivněji a konkrétněji ve společenství". Římský biskup hovořil o mnoha "paralelních kolejích, které se nikdy nesetkají" a které jsme povoláni překonat:

Duchovenstvo se oddělilo od laiků, zasvěcené osoby od kléru a věřících, intelektuální víra určitých elit se oddělila od lidové víry, římská kurie od místních církví, biskupové od kněží, mladí lidé od starších, manželé a rodiny se málo zapojili do života společenství, charismatická hnutí se oddělila od farností atd. To je v současnosti nejvážnější pokušení.

Lid sjednocený v poslání

Papež zdůraznil, že celý Boží lid spojuje jediná víra, není to "ani populismus, ani elitářství, ale svatý věřící Boží lid", který je "oživován týmž posvěcujícím Duchem a zaměřen na stejné poslání hlásat milosrdnou lásku Boha Otce". Tento poslední aspekt, jednota v poslání, je rozhodující:

Synodalita nachází svůj zdroj a konečný cíl v poslání: rodí se z poslání a je zaměřena na poslání. Sdílení poslání totiž sbližuje pastýře a laiky, vytváří společenství úmyslů, projevuje komplementaritu různých charismat, a proto ve všech vzbuzuje touhu kráčet společně.

Nechybí příklady, počínaje Kristem, přes svatého Pavla až k "velkým okamžikům misijního rozmachu v církvi":

Vidíme to u samotného Ježíše, který se od počátku obklopil skupinou učedníků, mužů a žen, a prožíval s nimi svou veřejnou službu. Nikdy nebyl sám. A když poslal Dvanáct, aby hlásali Boží království, poslal je "po dvou". Totéž vidíme u svatého Pavla, který vždy evangelizoval společně se spolupracovníky, včetně laiků a manželských párů. Ne sám. A tak tomu bylo i ve chvílích velké obnovy a misijního rozmachu v dějinách církve: pastýři a věřící laici společně. Ne izolovaní jednotlivci, ale lid, který evangelizuje! Svatý Boží lid.

Všichni jsme učedníci

Poté, co papež připomněl význam formace laiků, "nepostradatelné pro prožívání spoluodpovědnosti", pokud ovšem není "školometská, omezená na teoretické myšlenky", ale "také praktická", vyzval všechny, aby obnovili integrální ekleziologii, "jak tomu bylo v prvních staletích, v níž je vše sjednoceno v příslušnosti ke Kristu", a překonali tak "sociologickou vizi, která rozlišuje třídy a společenské hodnosti a která je v podstatě založena na moci přidělené každé kategorii":

Důraz by měl být kladen na jednotu, a nikoli na rozdělení. Laik musí být spíše než jako "neklerikální" nebo "neřeholní" považován za pokřtěného, za člena svatého Božího lidu. Křest je svátost, která otevírá všechny dveře. Slovo "laik" se v Novém zákoně nevyskytuje, ale hovoří se o "věřících", "učednících", "bratřích", "svatých", což jsou pojmy, které se vztahují na všechny: věřící laiky i vysvěcené služebníky.

Papežovy myšlenky pak směřují k listu laodicejské církvi, "když Ježíš říká: hle, stojím u dveří a klepu". Ale "dnešní drama církve spočívá v tom, že Ježíš stále klepe na dveře, ale zevnitř, protože ho nepouštíme ven! Církev je tolikrát uvězněná, že nemůže Pána pustit ven. Pán přišel kvůli misii a chce, abychom byli misionáři". 

Větší spolupráce

Tato prožívaná spoluzodpovědnost laiků a pastýřů umožní "překonat dichotomie, obavy a vzájemné rozdíly". Podle Františka "je čas, aby pastýři a laici kráčeli společně, a to v každé oblasti církve a v každé části světa". Z toho vyplývá výzva k většímu uznání laiků, přičemž se zvlášť vztahuje na ženy:

Laici nejsou v církvi "hosty", jsou zde doma, a proto jsou povoláni k tomu, aby se starali o svůj domov. Laici, a zvláště ženy, musí být více doceňováni ve svých schopnostech a lidských i duchovních darech pro život farností a diecézí. Mohou přinášet hlásání evangelia svým "každodenním" jazykem a zapojovat se do různých forem kázání. Mohou spolupracovat s kněžími při formaci dětí a mládeže, pomáhat snoubencům v přípravě na manželství a doprovázet je v jejich manželském a rodinném životě. Při přípravě nových pastoračních iniciativ na všech úrovních, místní, národní i všeobecné, je třeba je vždy konzultovat. Musí jim být dán hlas v pastoračních radách jednotlivých církví. Mají být přítomni v úřadech diecézí. Mohou pomáhat při duchovním doprovázení ostatních laiků a také přispívat k formaci seminaristů a řeholníků.

Papež pak připomíná otázku, která mu byla položena, totiž zda může laik být duchovním provázejícím. Odpovídá, že jde o "laické, nikoliv kněžské charisma", záleží na tom, "zda vám k tomu Pán dá schopnost". Z toho vyplývá důležitost role laiků i v sekulárním prostředí:

A spolu s pastýři mají laici vydávat křesťanské svědectví v sekulárním prostředí: ve světě práce, kultury, politiky, umění, sociální komunikace.

Na závěr papež laiky varoval: nepropadejte klerikalismu. "Klerikalizovaní laici," řekl, "jsou morem církve".