Papež František dnes přijal kněze, jáhny, seminaristy a zaměstnance Papežské severoamerické koleje, kterou osobně navštívil v květnu roku 2015. Svůj dnešní proslov zaměřil na trojici doporučení, na kterých by měla spočívat kněžská formace: dialog, společenství a misie.
„Váš pobyt zde v Římě se časově shoduje se synodální cestou, na kterou se v současné době vydává celá církev a která zahrnuje naslouchání Duchu svatému i sobě navzájem, aby se rozpoznalo, jak pomoci členům svatého Božího lidu žít dar společenství a stát se misionářskými učedníky“, oslovil František komunitu Papežské severoamerické koleje. Jak dodal, připravil si pro ni několik krátkých úvah o třech prvcích, které považuje za zásadní pro kněžskou formaci: dialog, společenství a poslání.
„Nejprve dialog. Když Ježíš zjistil, že ho učedníci sledují, zeptal se, co hledají. Když se ho ptali, kde bydlí, pozval je: "Pojďte a uvidíte" (Jan 1, 38-39). V průběhu vašeho života, a zvláště v tomto období seminární formace, s vámi Pán navazuje osobní dialog, ptá se vás, "co hledáte", a zve vás, abyste "šli a viděli", abyste s ním hovořili, otevřeli své srdce a s důvěrou ve víře a lásce se mu odevzdali. Jde o pěstování každodenního vztahu s Ježíšem, který je živen především modlitbou, rozjímáním o Božím slově, pomocí duchovního doprovázení a tichým nasloucháním před svatostánkem. Nikdy nezapomínejte na toto: tiché naslouchání před svatostánkem. V těchto chvílích rodinného vztahu s Pánem totiž můžeme nejlépe slyšet jeho hlas a objevovat, jak jemu a jeho lidu velkoryse a z celého srdce sloužit“.
Svatý Jan nám také říká, že učedníci toho dne "zůstali s" Ježíšem (v. 39), pokračoval papež a poukázal na druhý podstatný prvek: společenství.
„Když učedníci zůstali s Ježíšem, začali se z jeho slov, gest a dokonce i z jeho pohledu učit, na čem mu skutečně záleží a co ho Otec poslal hlásat. Stejně tak cesta kněžské formace vyžaduje neustálé společenství: především s Bohem, ale také s těmi, kteří jsou spojeni v Kristově těle, církvi. Vyzývám vás, abyste během svého pobytu v Římě měli oči otevřené jak pro tajemství jednoty církve, která se projevuje v její legitimní rozmanitosti, ale žije v jednotě víry, tak pro prorocké svědectví lásky, které církev, zejména zde v Římě, vyjadřuje konkrétními skutky sdílení a pomoci potřebným“.
A konečně se římský biskup zastavil u třetího slova: misie.
„Po setkání s Ježíšem šel Ondřej pro svého bratra Šimona a přivedl ho k němu (srov. Jan 1,40-41). Zde vidíme, jak se svědectví, které se rodí z dialogu a společenství s Kristem, stává misií: učedníci, jakmile jsou povoláni, vycházejí, aby svým svědectvím přitahovali ostatní. Kdykoli Ježíš povolává muže a ženy, vždycky je posílá zejména k těm nejzranitelnějším a k lidem na okraji společnosti, kterým máme nejen sloužit, ale od nichž se můžeme také mnohému naučit. Lidé dnes potřebují, abychom naslouchali jejich otázkám, úzkostem a snům, abychom je mohli lépe doprovázet k Pánu, který rozněcuje naději a obnovuje životy všech“.