František k jihosúdánské církvi: Postav se vprostřed svého lidu a osuš jeho slzy

Setkání s biskupy, kněžími, jáhny, zasvěcenými muži a ženami a seminaristy v džubské katedrále svaté Terezie zahájilo druhý den papežova pobytu v Jihosúdánské republice. Buďte milosrdnými pastýři, a nikoli kmenovými vůdci, proroky blízkosti, kteří se nehoní za náboženskou a společenskou prestiží, nabádal papež.

Ve své promluvě k biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným mužům a ženám a seminaristům v katedrále svaté Terezie v Džubě papež František využil symbolu vod řeky Nil protékajících Jižním Súdánem, který ho inspiroval již předchozího dne, když hovořil k jihosúdánským státním představitelům. Poukázal na Mojžíše, aby popsal některé užitečné pokyny pro ty, kdo jsou povoláni být pastýři v této zemi: "Mojžíš s holí v ruce, Mojžíš s rozpřaženýma rukama, Mojžíš se zdviženýma rukama". František vyzval k zodpovědné reakci na Boží volání, díky níž se členové církve stávají pro lidi "nástroji spásy", neodvracejí se od jejich utrpení a jsou prorockou přítomností uprostřed jejich dějin.

Ve vodách Nilu slzy jihosúdánského lidu

"Dlouho jsem v sobě živil touhu se s vámi setkat; za to bych dnes chtěl Pánu poděkovat," byla první Františkova slova po vyslechnutí dvou svědectví (diecézního kněze a řeholnice z kongregace Nejsvětějšího Srdce). Přítomno bylo asi 5 000 věřících, z toho tisíc uvnitř katedrály, ostatní venku. Některé skupiny poutníků putovaly na setkání s papežem až devět dní pěšky.

Papež uvedl, že se chce na vody Nilu podívat z biblické perspektivy, která často spojuje vodu s Božím působením, a poznamenal, že do těchto vod se dnes "vylévají slzy lidí ponořených do utrpení a bolesti, sužovaných násilím".

Povoláni být poddajnými nástroji v Božích rukou

Papež František poté jihosúdánské pastorační pracovníky vyzval, aby si položili otázku, "co to znamená být Božími služebníky" v dějinách poznamenaných válkou a chudobou, kde "tváře lidí, kteří jim byli svěřeni, jsou zbrázděny slzami bolesti?", a navrhl dva Mojžíšovy postoje k reflexi těm, kdo mu naslouchají: poddajnost a přímluvnou modlitbu. Mojžíš byl poddajný vůči Boží iniciativě, prohlásil papež, i když nikoli od samého počátku, kdy se spoléhal jen na vlastní síly a na násilí odpovídal násilím. František komentoval, že někdy se něco podobného může stát i v životě kněží, jáhnů, řeholníků a řeholnic, zasvěcených mužů a žen, kteří důvěřují téměř výhradně ve svou vlastní zdatnost, anebo jako církev hledají odpověď na utrpení a potřeby lidí prostřednictvím lidských nástrojů, jako jsou peníze, chytrost, moc. Naše dílo však pochází od Boha: On je Pán a my jsme povoláni být poslušnými nástroji v jeho rukou, zdůraznil Svatý otec.

Nikoli kmenoví vůdci, ale milosrdní pastýři

Později, při setkání s Bohem v hořícím keři, Mojžíš pochopí svůj omyl a nechá se Hospodinem "přitahovat a vést". Je to poddajnost, která nás nutí žít "obnoveným způsobem služby", v jejímž středu není vlastní vůle, ale Pánovo slovo. Před Dobrým pastýřem tak chápeme, že nejsme kmenoví vůdci, ale soucitní a milosrdní pastýři; nejsme páni lidí, ale služebníci, kteří se sklánějí, aby umyli nohy svým bratřím a sestrám; nejsme světská organizace, která spravuje pozemské statky, ale jsme společenství Božích dětí, vyzdvihl František.

Přimlouvat se znamená postavit se doprostřed dějin

Na postavě Mojžíše papež vedle poslušnosti zdůraznil postoj přímluvy, což neznamená pouze přímluvnou modlitbu, ale také se postavit "doprostřed situace". Mojžíš se totiž vžívá do dějin svého lidu a stává se mostem mezi Bohem a jeho lidem. Jak papež vysvětlil, naší první povinností není být dokonale organizovanou církví, ale církví, která ve jménu Krista stojí uprostřed života lidí a špiní si pro ně ruce. Svou službu nemáme vykonávat tak, že se budeme honit za náboženskou a společenskou prestiží, ale tak, že budeme kráčet uprostřed a společně, učit se naslouchat a vést dialog, spolupracovat mezi sebou navzájem a s laiky. To rovněž obnáší pozvednout hlas proti nespravedlnosti a přetvářce, které drtí lidi a používají násilí k řízení obchodu ve stínu válečného konfliktu. Pastýři nemohou zůstávat neutrální tváří v tvář bolesti způsobené nespravedlností a násilím, protože tam, kde je žena nebo muž poškozen ve svých základních právech, znamená to urážku Krista, podotkl římský biskup.

Dar života mnoha misionářů a misionářek

Tento služebný postoj, v němž se duchovní stávají proroky, společníky, či přímluvci může vyžadovat samotný život. Papež poukázal na mnoho kněží, řeholníků a řeholnic, kteří se stali obětí násilí a útoků, při nichž přišli o život. Poznamenal, že obětovali své životy pro věc evangelia a jejich blízkost k bratřím a sestrám je úžasným svědectvím, které nám zanechávají a které nás zve k pokračování jejich cesty. Jak totiž prohlásil svatý Daniel Comboni, misionář působící v Jižním Súdánu, "je zapotřebí odvážných a velkorysých duší, které umí trpět a umírat za Afriku", zakončil papež František setkání s jihosúdánskou církví v džubské katedrále.