V poselství po polední modlitbě papež vyzývá každého člověka, aby si položil otázku, nakolik je či není blízko k pochopení a solidaritě s trýzněným lidem, který trpí.
Po pozdravení potníků na náměstí, které obvykle uzavírají modlitbu Anděl Páně, se objevila téměř potichu výzva, která je již několikátá v řadě. Její rozsah je však univerzální, je to jakási výzva, která zahrnuje posluchače daleko za hranicemi Berniniho kolonády.
Papež právě dokončil zmínku o poslední ze skupin, které má na seznamu a kterým adresuje zvláštní pozdrav, a to cyklistickému sdružení ze Sesto San Giovanni, když vzápětí dodává:
A nezapomínejme v této době na umučené lidi na Ukrajině, na lidi, kteří trpí. Rád bych, aby ve vás všech zůstala jedna otázka: Co dnes dělám pro ukrajinský lid?
Tato otázka nezůstává ojedinělá. Po několika vteřinách se přidávají další čtyři - poslední navazuje na první - a v obrysech by se dalo hovořit o celosvětovém zpytování svědomí, které nemluví jako při jiných příležitostech k vůdcům, kteří mají v rukou osudy planety, ale k jednotlivým lidem, aby zdůraznilo, že tváří v tvář takové tragédii, utrpení "mučeného lidu", neexistuje první a druhá linie jednání, ale kolektivní lidská odpovědnost, která nerozlišuje mezi vládci a občany a která vyzývá především ty, kteří mají víru:
Modlím se? Namáhám se? Snažím se to pochopit? Co dnes dělám pro ukrajinský lid? Každý ať si odpoví sám ve svém srdci.
Anděl Páně pak končí jako vždy Františkovým nedělním pozdravem a přáním dobrého oběda, mezi sloupy kolonády ale zůstává ozvěna těchto otázek.
Přeložil: Petr Vacík