Pouze rodiny, kterým záleží na náboženské praxi a které se dokáží chránit před negativními kulturními vlivy, mohou doufat, že svým dětem předají živou víru, vyplývá ze zjištění francouzských sociologů, kteří pro deník La Croix komentují nejnovější údaje o neúspěšnosti současného katolicismu při předávání víry novým generacím.
Údaje národního statistického institutu INSEE jsou nemilosrdné. Ve věkové kategorii 18 až 59 let tvoří katolíci 29 procent francouzské populace, zatímco před deseti lety to bylo 43 procent. Zatímco 91 procent židovských rodin a 84 procent muslimských rodin zachovává víru svých rodičů, v katolických rodinách je to jen 67 procent. Rozhodující je přitom praktikování víry, mezi které patří společné modlitby, mše nebo poutě. Pokud se tomuto aspektu nevěnuje patřičná pozornost, z praktikujících rodin vycházejí nepraktikující děti, které pak ze svých dětí vychovávají nevěřící, říká sociolog katolicismu Yann Raison du Cleuziou.
Na druhou stranu profesor Pierre Bréchon, který se zabývá výzkumem hodnot ve francouzské společnosti, konstatuje, že úspěšně předávají víru právě ty rodiny, které se dokáží chránit před cizími kulturními vlivy. Jedná se tedy spíše o konzervativní a ortodoxní rodiny, které dbají na katolickou výchovu svých dětí pečlivým výběrem školy, mládežnických hnutí a okruhu přátel.
Podle již citovaného du Cleuzioua je pro předávání evangelia v rodině kromě náboženské praxe důležitý také "všezahrnující" charakter víry, která musí prostupovat všemi aspekty života dítěte. Delegovat předávání víry na instituce nebo jiné osoby se naopak ukazuje jako neúčinné.
Deník La Croix také cituje katolické rodiče dnešních třicátníků, kterým se víru předat nepodařilo. Ti dnes zpochybňují názor, že ve věcech víry je třeba dětem ponechat svobodu volby nebo odmítnutí, až budou dospělé. Potvrzují to i statistiky: pouze 2 % mladých lidí vychovaných v nepraktikujících rodinách se v dospělosti k víře vrací.