Fotografové z Člověk a Víra v Lisabonu: Byli jsme tu i za ty, co se nemohli zúčastnit

Jedenáct fotografů ze spolku Člověk a Víra doprovázelo českou výpravu na Světových dnech mládeže (SDM) v Portugalsku. Díky jejich fotografiím, které jsme pravidelně přinášeli i na webu církev.cz, jsme mohli i my doma nasát tu radostnou atmosféru SDM.

Fotografové a fotografky, kteří se do Lisabonu vydali, jsou převážně pracující, někteří dokončují vysokoškolské studium. O focení na významné události, jakým je celosvětové setkání mládeže s papežem Františkem, uvádějí, že je pro ně především neskutečnou praxí.

Proč jste přijeli fotit na Světové dny mládeže?

Vojtěch Hlávka: Focení na takové velké akci je výzva, zvlášť na akci papežské. Naše fotografická služba spočívá v evangelizaci obrazem a službě ostatním. Jako akreditovaný fotograf jsem viděl skoro vše jako na dlani, prožil akci hodně intenzivně, a mohl tak zprostředkovat jednotlivé momentky ostatním. Člověk je na akci zástupně i za všechny ty kteří se SDM nemohli zúčastnit.

Petr Hrabovský: Chtěl jsem zažít noc s milionem věřících a získat zkušenosti s focením na tak velké akci.

Sebastian Mira: Jsem ve spolku Člověk a Víra nováček a Světové dny mládeže byly úplně jinou událostí než dosavadní focení, takže jsem ani chvíli neváhal a řekl jsem si, že tam chci fotit.

Co pro vás coby fotografa byla největší výzva na SDM?

Vojtěch Hlávka: První výzvou bylo převést celou fototechniku letadlem do Portugalska. Probít se přes sektory dopředu co nejblíže k hlavní tribuně s papežem a také mít štěstí ho zachytit při příjezdu mezi sektory. Paradoxně největší výzvou bylo zvládnout vše fyzicky, ať už nošení těžké techniky celý den, zvládání veder, přespání pod širákem, zpracovávání fotek pozdě večer, nedostatek spánku či focení o hladu, když při přesunu mezi jednotlivými akcemi nebyl čas na jídlo. Nicméně to vše k fotografické službě patří.

Sebastian Mira: Největší výzvou bylo protlačit se davem k dobrému výhledu, kam se všichni také snažili dostat.

Petr Hrabovský: Bylo potřeba dobře promyslet, jakým způsobem budu zpracovávat fotky. Protože na SDM šlo především o rychlost, nemohl jsem editovat až večer na notebooku, proto jsem používal mobil. I když jsem měl teleobjektiv, byl na tuto akci krátký, do většiny kostelů stačí, ale na louku ne. Musel jsem hledat místa s dobrým výhledem.

Co si ze setkání odnášíte?

Vojtěch Hlávka: Kromě spousty fotek a svého fotoaparátu v původním stavu si odnáším velké množství zážitků. Z rodiny ve farnosti Fajozes, z diecézního programu v Portu, ze setkání s tamějším vstřícným biskupem Manuelem, z potkávání spousty přátel a známých tváří a taky nová přátelství. Moc jsem si přál se dostat na pouť do Fatimy, jelikož pocházím z místa založení Fatimského apoštolátu ČR (Šlapanice u Brna). 

Sebastian Mira: Ze setkání si nejvíce pamatuju závěrečnou mši, která byla v Parku Tejo a zástupy lidí z různých koutů světa, kteří se sešli za stejným účelem a se stejným úmyslem.

Petr Hrabovský: Odnáším si spoustu skvělých fotek a zkušenosti novinářského fotografa.

Fotografický spolek Člověk a Víra se začal rodit v roce 2011. Jeho prvním cílem bylo rozvíjet křesťanskou fotografii jako do té doby opomíjený žánr a přispívat ke kultivaci chování fotografů během církevních obřadů. spolek zahajoval v Praze se třemi fotografy, rychle se však rozvíjel, a tak v současné době působí už více než 145 členů nynějšího spolku Člověk a Víra (ve věku od 15 do 84 let) po celé ČR a 24 na Slovensku a 22 v Egyptě. Jejich fotobanka je nejrozsáhlejší církevní fotobankou po vatikánské, přičemž všichni členi jsou dobrovolníci, fotí bez nároku na odměnu.