FOTOGALERIE: Zádušní mše svatá k 1.výročí úmrtí biskupa Františka Lobkowicze

V pátek 17. 2. si ostravsko-opavská diecéze připomínala rok od úmrtí svého prvního biskupa Františka Václava Lobkowicze. Ve farnostech byly za zemřelého diecézního biskupa slouženy mše svaté. Jeho památku uctili také pracovníci kurie, kteří se v pravé poledne modlili u jeho hrobu v kostele sv. Václava. Den prvního výročí završila bohoslužba v katedrále, kterou celebroval apoštolský administrátor Martin David. Slavnosti se také zúčastnila sestra biskupa Františka Polyxena Czernínová. Po bohoslužbě měli lidé možnost přejít do kostela sv. Václava, navštívit, pomodlit se a zavzpomínat u jeho hrobu.

Fotogalerie

5

Přinášíme promluvu biskupa Martina Davida ze mše svaté: Objevovat Krista skrze kříž

Slyšeli jsme Ježíšova slova, která asi málokomu z nás znějí příjemně: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Nesení kříže není něco, po čem bychom nějak toužili, co bychom vyhledávali, a přesto jsme všichni na tuto cestu pozváni. Jsme pozváni proto, abychom skrze nesení kříže poznávali Krista, protože není Kristus bez kříže.

Touto bohoslužbou vzpomínáme na zesnulého biskupa Františka a v té souvislosti je dobré si připomenout i to, že kříž (pektorál) je jednou z biskupských insignií. Jako by tímto symbolem mělo být vyjádřeno, jak potřebné a důležité je pro biskupa  (ale nejen pro něj i pro nás všechny) toto poznávání Krista skrze kříž a sjednocování se s ním. Vydejme se tedy v této chvíli alespoň v myšlenkách na cestu poznávání Krista skrze kříž.

Nejdříve je to kříž jako znamení víry v Krista – když začínáme dělat první krůčky v modlitbě, učíme se také znamení kříže. To pak mnohokrát děláme při modlitbě, při bohoslužbách. A když ho děláme pořádně a nejen ledabyle, uvědomujeme si, jak nás znamení kříže obklopuje odshora dolů, zprava doleva, stejně jako nás Bůh obklopuje a objímá svou láskou.

Dále objevujeme kříž jako znamení Kristovy lásky. Kristus na kříži přece neumírá z nějakého Božího rozmaru, Kristus dává život z lásky. To vše, co se na kříži odehrálo, bylo z lásky. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Jednorozeného Syna…“ Chceme-li ukázat někomu svou lásku, tak ji nemůžeme ukázat jinak než tím, že dáváme, dáváme něco ze sebe – láska je dávání. Ani Bůh to nemohl udělat jinak, a tak dává, dává Syna. Ani Syn na kříži nepřestává dávat – dává Matku učedníkovi, kterého miloval. Dává odpuštění těm, kteří ho odsoudili a přibili na kříž. Existují projevy lásky, které se odehrávají jenom na kříži.

Ruku v ruce s láskou jde také oběť, proto poznáváme kříž jako symbol Kristovy oběti. Kristus svůj život obětoval. Láska nemůže být bez oběti. Kristus předtím, než na kříži obětuje svůj život, řekne slova, která si biskup František vybral jako své biskupské heslo. To je mé tělo, obětované za život světa – PRO VITA MUNDI. Jako kněz a biskup měl tu milost být služebníkem Kristovy oběti při slavení mše svaté, ale sám se také ztotožňoval s těmi slovy, která při mši u oltáře vyslovoval: Toto je moje tělo, které se za vás vydává. Často netušený a skrytý je rozměr oběti v životě kněze, v životě biskupa, který nese biskupský kříž.

S přibývajícími léty pak více chápeme kříž jako symbol utrpení a bolesti. Žádná láska, žádná oběť se neobejde bez bolesti. A není to jen bolest fyzická, ale snad ještě těžší bolest duše, bolest lásky, když ti, na kterých vám záleží a které máte rádi, tuto lásku znevažují. I bolest a utrpení můžeme ovšem naplnit smyslem, když ji spojíme s bolestí a utrpením Kristovým.

Nakonec nám zbývá objevit to poslední – kříž jako znamení vítězství. Kristus křížem zvítězil nad hříchem a smrtí. Od chvíle Kristova vzkříšení je kříž symbolem tohoto Kristova vítězství. Vítězství, na kterém nám dává podíl. Nic nás nemůže odloučit od Kristovy lásky, dokonce ani smrt – píše svatý Pavel Římanům.  „V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.“

Kříž jako znamení víry v Krista, jeho lásky, oběti, utrpení i vítězství. Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž… Neseme kříž, ale zároveň kříž nese nás. Nese nás do věčnosti. Sv. Efrém napsal, že „Ježíš postavil svůj kříž jako most nad smrtí, aby po něm přecházely duše z krajiny smrti do krajiny života“. Máme naději, že po tomto mostě do věčnosti přešel také biskup František.

Celou fotogalerii naleznete zde.