Emeritní sarajevský arcibiskup: Děsivé déjà-vu

Uplynulo 30 let od vypuknutí války v Bosně, nejkrvavějšího ozbrojeného konfliktu v Evropě od konce druhé světové války. „Masakry, kterých jsme v současnosti svědky v Kyjevě, Buči, Mariupolu nebo Charkově, jsou dramatickým opakováním toho, co se stalo před třemi desetiletími v Sarajevu, Mostaru nebo Srebrenici. Modlím se, aby se Ukrajina nestala druhou Bosnou,“ řekl emeritní sarajevský arcibiskup.

Kardinál Vinko Puljić přiznal, že obrazy masakrů a děsivé vzpomínky na ochromující strach jsou v jeho srdci stále živé, přestože válka skončila před mnoha lety. "Dodnes, když někdo vedle nás, vedle lidí, kteří si ty časy pamatují, odpálí petardu nebo ohňostroj, intuitivně se skrčíme strachy," řekl.

Přiznal dále, že současné dění na Ukrajině ho naplňuje velkým smutkem a obavami o osud Evropy. "Zkušenost z krvavého a nesmírně dlouhého obléhání Sarajeva mě naučila, že jediným způsobem, jak vyřešit vážné vojenské krize, je dialog spojený se solidaritou," řekl hierarcha. Zdůraznil, že se jen zřídka setkává s nenávistí mezi lidmi. Nenávist a rozdělení byly podněcovány médii a politickou propagandou.

Biskup Pero Sudar, který byl během války pomocným sarajevským biskupem, zdůrazňuje, že aby dialog nezůstal prázdným slovem, je třeba k němu vychovávat nejmladší generace. Je to však velmi obtížné, protože - jak zdůraznil - společnosti jsou konstruovány tak, že mají tendenci uzavírat se do sebe a vnímat ostatní spíše jako hrozbu než jako příležitost. Náboženství mohou v této věci sehrát velkou roli a jejich vůdci by měli být strážci pokoje, jak řekl papež František na mezináboženském setkání v Sarajevu v roce 2015.

"Náboženští představitelé by měli být strážci míru, i když tomu tak není vždycky. Za komunistické éry se politici a generálové snažili rozhádat mezi sebou představitele různých náboženství, přimět je k tomu, aby se válka stala také válkou náboženskou. Myslím si, že kdyby mezi náboženstvími panoval upřímný a hluboký mír, bylo by mnohem těžší vyvolat tuto válku. Je nesmírně obtížné působit tak, jak o to prosí papež František, nesnažit se jeden druhého násilím obracet, ale spolupracovat na lidské úrovni, společně pomáhat potřebným a mít na paměti, že smyslem všech náboženství je určitý způsob spásy člověka. Proto se domnívám, že náboženští představitelé musí být především upřímní a otevření k sobě navzájem. A jedině tehdy, když se k sobě jako náboženství budeme chovat jako bratři, můžeme přispět k dobru tohoto světa, zejména pokud jde o mír” - říká biskup Pero Sudar. 

Někdejší sarajevský světící biskup spatřuje v současné invazi na Ukrajinu mnoho podobného s tím, co zažil. “Já se ale ptám, proč nechápeme, že Evropa nebude žít v míru a prosperitě, dokud se nesmíří sama se sebou? Rusko je součástí Evropy, nikoli Evropské unie, ale Evropy ano. O tom mluvil také Jan Pavel II., který dobře znal situaci a říkal: “Musíme dýchat oběma plícemi”. A ujišťuje o tom, že je přesvědčen, že v Evropě je potenciál vést dialog a spojovat národy.

Přeložila: Johana Bronková