Dvojčata vysvěcená na kněze v Sýrii, zemi známé tvrdým pronásledováním křesťanů

V sobotu 6. července slavili křesťané v syrském Aleppu kněžské svěcení dvojčat Johnnyho a George Jalloufových.

Kněžské svěcení, jež měl na starost apoštolský vikář msgre Hanna Jallouf, proběhlo v kostele svatého Františka z Assisi v Aleppu, nejlidnatějším městě země. Hanna Jallouf byl před lety unesen teroristickou skupinou Islámského státu, ale později se podařilo vyjednat jeho propuštění. 

V exkluzivním rozhovoru pro ACI Mena - arabskojazyčnou agenturu EWTN News - bratři Johny a George vyprávějí o nejdůležitějších etapách, kterými museli projít na své cestě ke kněžskému svěcení.

"První zárodky povolání jsem pocítil v patnácti letech. V té době jsme s bratrem pravidelně chodili do kostela a účastnili se tamních aktivit, zejména mše svaté. Jednoho dne jsem poslouchal hymnus s textem svaté Terezie od Ježíše a zaujala mě věta 'v srdci církve, která je mou matkou, budu láskou, tak budu vším a má touha se naplní'. Líbilo se mi to, protože v té době jsem byl jako každý jiný teenager plný emocí a pocitů," řekl Johny.

Vysvětlil, že sice pochopil, že ho Bůh k něčemu volá, ale řekl si, že je ještě mladý a že si chce nejprve splnit svůj vlastní sen o studiu medicíny.

"Ale asi po roce a půl se mi myšlenka na povolání vrátila, když jsem jednou slyšel něco o tom, že království nebeské se podobá člověku, který prodal všechno, co měl, aby získal perlu. Po rozjímání jsem pochopil, že tou perlou není nikdo jiný než náš Bůh, kterého musím následovat," řekl.

Johnny vysvětlil, že po začátku války v Sýrii přemýšlel o smyslu života a jednoho dne se při modlitbě Otčenáš zastavil u věty: Buď vůle tvá. "Tu mnou otřásl vnitřní hlas, který mi říkal: Říkáš: 'Staň se vůle tvá', ale konáš svou vlastní vůli."

Když jednou obdivoval obraz Srdce Ježíšova, otočil ho v touze zjistit, co se skrývá za rámem. Pak si přečetl větu: Dej mi duši a zbytek si vezmi. "Tehdy jsem pochopil Boží přání, abych byl lékařem duší, a ne těl. Tuto větu jsem přijal za motto své kněžské služby,".

George uvedl, že Boží volání pocítil mezi 13. a 15. rokem, ale nebral tuto myšlenku vážně, protože si uvědomoval, že je ještě příliš mladý na vstup do kláštera, a také kvůli své ambici studovat filmovou režii. Příliš pozornosti nevěnoval v té době ani snu, v němž se viděl ve františkánské tunice a u oltáře psal modlitbu ke svatému Františkovi z Assisi.

"Provázela mě věta ze žalmů: 'Nebojím se zlého, neboť ty jsi se mnou', a tak jsem prosil Boha o sílu být stále s ním (skrze modlitbu a službu při mši svaté). Jednou mi Johny řekl, že se rozhodl vstoupit do kláštera, a bylo to jen krátce předtím, než jsem mu řekl, že já mám stejný pocit ohledně tohoto povolání, a cítil jsem, aniž bych o tom předem přemýšlel nebo to plánoval, že je tu Boží ruka, která mě tlačí k rozhodnutí vstoupit do klášterního života," řekl.

George si jako motto své kněžské služby zvolil: Tobě se zasvěcuji. "Je v něm obsaženo mnoho příběhů a let úvah a zkušeností, které jsem prožil v přítomnosti Pána, zejména při své službě v Aleppu po zemětřesení. Když se na tuto větu podíváme, můžeme si na první pohled myslet, že se týká nás, ale ve skutečnosti jde o celý lid a církev. Také prostřednictvím tohoto hesla chci být Ježíšovýma rukama, nohama, ústy a srdcem.

George vysvětlil, že "Tak jako jsem zažil Ježíšovy ruce, které mě zvedaly z mého hříchu a objímaly jako důkaz jeho lásky ke mně, tak chci být já tím nástrojem, který spojuje Boha a lidi prostřednictvím svátosti kněžství."

Na závěr rozhovoru oba bratři, v té době ještě jáhni, prozradili, jak byli jejich rodiče šokováni poté, co jim řekli o své touze vstoupit do kláštera. 

Zdroj: ACI Prensa