Duchovní testament kardinála Jozefa Tomka

Přinášíme duchovní testament kardinála Jozefa Tomka, který napsal vlastní rukou v italštině 26. února 2007 před svými 83. narozeninami. Myšlenky z duchovního testamentu kardinála Tomka citoval kardinál Giovanni Battista Re ve své homilii při mši na rozloučenou 11. srpna 2022 ve vatikánské bazilice.

Duchovní testament

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého vyjádřím alespoň několik pocitů, jak se patří v čase, kdy se dožívám 83 let.

Jsem synem farnosti Nejsvětější Trojice v Udavském, a tak nepopsatelné Trojici patří můj první dík za všechna dobrodiní lásky, kterými mě naplnila.

Děkuji Pánu Bohu za své rodiče, za chudobu, v níž jsem vyrůstal, a za bohatou víru, v níž dozrálo mé kněžské povolání. Děkuji za svou matku, s níž žiji ve společenství svatých, a prosím o zaslouženou odměnu pro svého otce, prostého dělníka, který se až do konce lopotil, aby si vydělal na chléb, zejména za války.

Vyrůstaje v tradici víry v katolické farnosti jsem absolvoval osm let gymnaziálního studia ve smíšeném prostředí, ale pod vedením skvělého kněze, profesora náboženství. Tito dva kněží (Hesek a Dr. Hlaváč) byli spolu s mou matkou nástroji Prozřetelnosti při formování mého povolání.

Jsem vděčný svému biskupovi Mons. Čárskému, který mě po dvou letech studia na teologické fakultě v Bratislavě poslal v roce 1945 do Říma, do Papežské koleje Nepomucenum, kde jsem byl po kněžském svěcení v Lateránu a první mši svaté (jen o samotě 13. března 1949, protože příbuzným bylo zabráněno přijet) jmenován vicerektorem - ekonomem. Přece však jsem vždy miloval svůj národ a svou vlast.

Děkuji Boží Prozřetelnosti za to, že můj život změnila tím, že mě připoutala k Římu. Boží ruka vedla všechny kroky mého života: vyšší studia, službu v různých římských dikasteriích v oblasti věrouky, v Kongregaci pro biskupy, až po okamžik, kdy si mě nový papež Jan Pavel II. vybral za generálního sekretáře biskupské synody. On sám osobně si přál vložit na mě ruce 15. září 1979 v Sixtinské kapli, vedl mě při organizaci shromáždění, byl jsem s ním v téměř spontánním souznění myšlenek, radostí a utrpení.

Jemu také vděčím za nejkrásnější a nejdelší období svého života ve funkci prefekta Kongregace pro evangelizaci národů. Šestnáct let služby, která mě naplno vzala za srdce a které jsem věnoval všechnu svou energii, v inspirovaném smyslu mého programu: "Ut Ecclesia aedificetur" (Aby církev vzrůstala). Tuto službu jsem vnímal jako příspěvek k budování a růstu mystického těla Církve a miloval jsem mladé misijní církve v celé jejich kráse a křehkosti: slavnosti, biskupy a misionáře, seminaristy, řeholní sestry, lid, často chudý. Bylo hezké pracovat a trpět pro tuto živou misionářskou Církev!

Musím říct, že jsem dostal mnohem víc, než jsem byl schopný dát, a i po několika letech stále dostávám projevy vděčnosti. Ze své strany prosím o odpuštění, pokud jsem někdy měl pocit, že musím postupovat tvrdě. Prosím Boha i lidi o odpuštění za chyby, kterých jsem se dopustil.

Jsem vděčný Janu Pavlu II. za jeho poslední delikátní pozornost, když mě vyslal předsedat Papežskému výboru pro mezinárodní eucharistické kongresy. Děkuji Bohu za hlubokou zkušenost z Guadalajary v roce 2004, z Murcie a ze Slovenska. Kéž bych byl hoden přijmout "viatikum" v poslední chvíli!

S nesmírnou radostí jsem přivítal zvolení Benedikta XVI. a sleduji jeho plodnou petrovskou službu. Dominus conservet eum! (Kéž ho Pán zachová!)

Svěřuji svou duši milosrdenství Boha, bohatého na milosrdenství, abych mohl spatřit Kristovu tvář v Otcově objetí! Kéž mě Duch přivede na tuto Svatou horu!

26. února 2007

Jozef kardinál Tomko

Zdroj: Slovenská mutace Vatican News