Dopis emeritního papeže Benedikta XVI. ke zprávě o zneužívání v arcidiecézi Mnichov a Freising

Emeritní papež Benedikt XVI. adresoval osobní list věřícím mnichovské arcidiecéze. Jak přislíbil ve chvíli, kdy se v tisku objevila obvinění vůči jeho osobě vztažená k období, kdy byl v létech 1977 – 1981 v čele této arcidiecéze, mluví v něm o případech sexuálního zneužívání ze strany kléru a o událostech posledních dní. Přinášíme ho v plném znění

Drahé sestry a drazí bratři!

V návaznosti na prezentaci zprávy o zneužívání v mnichovsko-freisingské arcidiecézi 20. ledna 2022, bych se na vás všechny rád obrátil s několika osobními slovy. Přestože jsem mohl sloužit jako mnichovsko-freisingský arcibiskup jen o něco méně než pět let, stále cítím hlubokou sounáležitost s mnichovskou arcidiecézí jako se svou vlastí.

Především bych vám chtěl ze srdce poděkovat. V těchto dnech zpytování svědomí a reflexe se mi dostalo tak velkého povzbuzení, projevů přátelství a důvěry, jaké jsem si ani nedokázal představit. Zvláště bych chtěl poděkovat malé skupině přátel, kteří obětavě vypracovali můj dvaaosmdesáti stránkový spis pro mnichovskou advokátní kancelář, který bych sám nedokázal napsat. Kromě odpovědí na otázky, které mi tato advokátní kancelář položila, rovněž přečetli a analyzovali téměř 8 000 stran dokumentů v digitálním formátu. Tito spolupracovníci mi pak také pomohli prostudovat a analyzovat znalecký posudek o téměř 2 000 stranách. Výsledek je zveřejněn v příloze mého dopisu.

Během této obrovské práce – směřující k vypracování stanoviska - došlo k nedopatření ohledně mé účasti na zasedání ordinariátu 15. ledna 1980. Tato chyba, ke které bohužel došlo, nebyla úmyslná a doufám, že bude omluvena. Tuto skutečnost jsem prostřednictvím arcibiskupa Gänsweina sdělil již v tiskovém prohlášení ze dne 24. ledna 2022. V žádném případě to nesnižuje pečlivost a obětavost, které byly a jsou pro tyto přátele samozřejmým absolutním imperativem. Hluboce mne zaskočilo, že toto nedopatření bylo použito ke zpochybnění mé pravdomluvnosti, a dokonce k představení mé osoby jako lháře. S o to větším dojetím jsem vnímal nejrůznější projevy důvěry, vřelá svědectví a dojemné povzbuzující dopisy, které jsem obdržel od mnoha lidí.

Jsem obzvláště vděčný za důvěru, podporu a modlitbu, které mi osobně vyjádřil papež František.

Nakonec bych rád poděkoval malé rodině kláštera Mater Ecclesiae, jejíž společenství života mi v dobrých i těžkých časech dává vnitřní pevnost, která mě podporuje.

Po slovech díků musí nyní následovat také jedno vyznání. Se stále větší intenzitou vnímám skutečnost, že církev každý den klade na počátek slavení mše svaté - při níž nám Pán dává své slovo a sebe sama - vyznání vin a prosbu o odpuštění. Veřejně prosíme živého Boha, aby nám odpustil naši vinu, naši velikou a velmi velikou vinu. Je zřejmé, že slovo "veliká" se nevztahuje stejným způsobem na každý den, na každý jednotlivý den. Avšak každý den jsem dotazován, zda bych také dnes neměl mluvit o veliké vině. A s útěchou mi říká, že ať je moje dnešní vina jakkoli velká, Pán mi odpustí, pokud se od něho nechám upřímně přezkoumat a skutečně se budu chtít změnit.

Při všech svých setkáních s oběťmi sexuálního zneužívání ze strany kněží, zejména během mnoha apoštolských cest, jsem se díval do očí důsledkům velmi veliké viny a naučil jsem se chápat, že do této velmi veliké viny jsme vtaženi i my sami, když ji zanedbáváme nebo když se k ní nepostavíme s náležitou rozhodností a odpovědností, jak se to příliš často dělo a děje. Stejně jako při těchto setkáních mohu znovu jedině vyjádřit před oběťmi sexuálního zneužívání své hluboké zahanbení, velkou bolest a upřímnou prosbu o odpuštění. Měl jsem v katolické církvi velkou zodpovědnost. O to větší je můj zármutek nad zneužíváním a chybami, ke kterým došlo během mého mandátu na těchto místech. Každý jednotlivý případ sexuálního zneužívání je strašlivý a nenapravitelný. Obětem sexuálního zneužívání vyjadřuji hluboký soucit a lituji každého jednotlivého případu.

Stále více chápu odpor a strach, který Kristus prožíval na Olivové hoře, když viděl všechny ty hrozné věci, které pak musel vnitřně překonat. Skutečnost, že učedníci v tu chvíli spali, je bohužel situace, která se dnes znovu opakuje a kvůli které se také cítím být interpelován. A tak mi nezbývá než prosit Pána a všechny anděly a svaté a vás, drazí bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.

Již brzy budu stát před nejvyšším soudcem mého života. A jakkoli mám při pohledu na svůj dlouhý život mnoho důvodů k obavám a strachu, přesto jsem radostného ducha, protože pevně věřím, že Pán je nejen spravedlivý soudce, ale také přítel a bratr, který již sám trpěl mými nedostatky, a proto je jakožto soudce zároveň také mým obhájcem (Paraklét). V očekávání soudné hodiny se mi takto jeví zřejmé, jakou milostí je být křesťan. To, že jsem křesťan, mi dává poznání - a ještě více - přátelství se Soudcem mého života a dovoluje mi projít s důvěrou temnou branou smrti. V této souvislosti si neustále připomínám, co říká Jan na začátku knihy Zjevení: Vidí Syna člověka v celé jeho velikosti a padá mu k nohám jako mrtvý. On však na něj položí svou pravici a řekne: "Nic se neboj! To jsem já!..." (srov. Zj 1,12-17).

Drazí přátelé, s těmito pocity vám všem žehnám.

Benedikt XVI., 6. února 2022