Jediným českým zástupcem při slavnostním otevření zrekonstruované pařížské katedrály Notre Dame o víkendu 7.-8. prosince bude emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Co pro něj tato příležitost znamená a jak se na událost připravuje?
Jak početná delegace se této mimořádné události, jíž se má mj. zúčastnit současný i budoucí americký prezident, za Českou republiku zúčastní?
Žádná delegace z naší země do Paříže bohužel nejede. Jedu pouze já. Doprovodí mě jeden dominikánský kněz, který studoval ve Francii a provede mě současnou Paříží. Navíc některé věci nemůžete brát s sebou, což přináší komplikace. Kněz mi tak bude pomáhat i jako ceremonář.
Jak se to stalo, že jste byl pozván právě Vy?
Pozvánku dostal pan arcibiskup Graubner jako předseda České biskupské konference, ten se ale nemůže zúčastnit, a tak mě požádal, zda bych ho nezastoupil. Je to pro mě splněný sen – přál jsem si po požáru katedrály navštívit ji po obnově. Stojí za to připomenout, že katolická církev v Česku přispěla na její rekonstrukci částkou 1,8 milionu korun. Milion darovala litoměřická diecéze pod vedením biskupa Jana Baxanta a zbytek pocházel ze sbírek dalších diecézí a jednotlivců.
Co tato událost znamená pro Vás osobně?
K Notre-Dame mám hluboký vztah. Lásku ke katedrále jsem získal po přečtení knihy Victora Huga „Chrám Matky Boží v Paříži“ a viděl jsem i několik filmů o tomto gotickém symbolu Paříže. Poprvé jsem katedrálu navštívil někdy v roce 1991, kdy se konalo setkání dominikánů v Toulouse. Později jsem měl možnost zde několikrát koncelebrovat a jednou jsem byl i hlavním celebrantem.
Požár a následná obnova katedrály byly velkou událostí…
Ano, Notre-Dame je jednou z nejvýznamnějších památek křesťanství. Přestože požár byl devastující, obnova trvala relativně krátkou dobu – pouhých pět let. Je úžasné, že mohu být při tom, až se budou v katedrále posvěcovat nové varhany. Budou tam desítky arcibiskupů a biskupů, zástupci kapitul a kněží. Těším se.
Máte k Francii celkově blízký vztah?
Ano, Francii vnímám jako důležité místo nejen pro křesťanství, ale i pro mě osobně. Mnohokrát jsem tam cestoval a účastnil se různých akcí. Katedrála Notre-Dame pro mě zůstává symbolickým místem, spojeným s modlitbami, pokáním a smířením.
Hovoříte o pokání a smíření. Máte na mysli nějaké konkrétní události?
Ano, například v roce 1989, když se slavily Letnice, celebroval hlavní mši v Notre-Dame kardinál Lustiger. V té době se kál za Mnichovskou dohodu. Francouzská katolická církev sice neměla přímou odpovědnost za tuto událost, ale on to bral jako gesto smíření a vyzval k odpuštění. Možná i tato výzva pak v lidech rezonovala a vedla k pozitivním změnám na konci onoho roku.
To jsou silná slova. Notre-Dame tedy pro vás není jen architektonická památka?
Přesně tak. Je to symbol víry, pokory a zároveň místo setkání lidí různých národností a vyznání. Měl jsem tu čest několikrát tam sloužit mši svatou a každý zážitek byl jedinečný.
Co byste tedy popřál katedrále do budoucna?
Aby byla i nadále místem modlitby, pokoje a naděje. Aby tam lidé přicházeli nejen obdivovat krásu architektury, ale také hledat duchovní útěchu a sílu. A hlavně aby se tam nikdy neopakovala tragédie, jako byl požár v roce 2019. Obnova katedrály je důkazem, že když se lidé spojí pro dobrou věc, dokážou veliké věci.