Dobrodružná výprava za setrváním. Proč je dobré zůstat?

„Cílem je nebe. Cestou do nebe láska. Cestou k lásce čistota srdce. Cestou k čistotě srdce setrvání ve vnitřním zápase. A cestou k vnitřnímu zápasu vnější připoutání k místu a životnímu stavu." Buď, kde jsi“ ... vybízí svým názvem stejnojmenná a čtenářsky velmi oblíbená kniha římskokatolického kněze Štěpána Smolena, a bere nás přitom na velkou dobrodružnou výpravu... za setrváním.

„Cestovní kancelář Hlubina: Toužíte po zážitcích? Potřebujete změnu? Drtí Vás rutina? Pojeďte s námi na místo, kde jste! Pořádáme: Dobrodružné výpravy za setrváním. Putování pouští všedních dnů. Cesty z labyrintu světa do ráje srdce. Zůstaňte! Využijte i vy příležitost neodejít. Pod vedením certifikovaného průvodce.“

Pokud Vás nabídka zaujala a rádi byste se na tuto výpravu vydali, kniha Buď, kde jsi Vám bude skvělým průvodcem. Netají se zdrojem, ze kterého čerpá – moudrost pouštních otců tu prýští z každého odstavce a několik otců osobně je tu hlavnímu hrdinovi na cestě za poznáním osobními průvodci (jedním z nich je na tuto cestu několikrát dokonce nedobrovolně unesen!)

V málokterém průvodci si ovšem cestovatel přečte něco tak trefného i sám o sobě a vlastním kraji: 

„Tento cizinec (hlavní hrdina, i mnohý z nás) pochází z krajů, kde se všechno hýbe. Lidé se tam k nikomu a ničemu nevážou natrvalo – ani k sobě navzájem, ani k místům. Jsou totiž stále sváděni dálkou. Mají pocit, že život je ještě jinde – běží tedy za ním a cestou nechtějí být ničím obtíženi. ... Tamní domorodci kočují životem, střídají sousedy, školy i zaměstnání. A když už se na chvíli usadí, cestují alespoň ve volném čase. Sbírají vzpomínky z navštívených světů jako vzácné artefakty, předstihují se, kdo uloví víc zážitků. Podobni rozjíveným dětem zvědavě těkají sem a tam a celá zem je jim hřištěm. … Vynalezli bariéru proti Božím dotekům: říkají jí ‚zábava‘. Její pomocí vyplňují všechny prázdné prostory, které jim po práci zbudou. Zanesou tak každou skulinu, která ještě mohla zůstat pro modlitbu, a přehluší tím Jeho tichý hlas. A protože neslyší, toulají se pak za svými nápady a nekráčejí k cíli."

 Polknul jsem, jako bych si právě vyslechl obžalobu. Kasián se vzápětí obrátil i na mě: 

"Znáš tlačítko OFF, ne?‘"

"Znám."

"Takové to s čárkou uvnitř kroužku."

"Jo, znám"

"Víš, k čemu slouží?"

"Vím." 

„Nemám dalších otázek,“ pravil můj žalobce a vítězně se usmál na nepřítomnou porotu.

Funkci vypínacích tlačítek na našich přístrojích taky máme, jejich stisknutí naši „nemoc nestálosti“ ovšem tak úplně nevyléčí. A jelikož stálost není ustrnutí, ale cesta vpřed, nebo spíše vzhůru – do nebe – ve věrném zůstávání ve zvoleném povolání, mnoho pomůže, najdeme-li v brožuře cíl naší cesty.

„Cílem je milovat Boha, milovat bližního – to je brána do věčnosti. … Milovat nebudeš, dokud nebudeš mít čisté srdce – svobodné od neřestí, prázdné od zlých vášní. K čistému srdci dojdeš jen stálostí myšlenek, pozorností k vnitřním pohybům ve své duši. A dokud se neuvážeš k nějakému životnímu stavu a k nějakému konkrétnímu místu, budou tě zaměstnávat pouze pohyby vnější. Budeš hledat řešení v útěku jinam, ve změně klimatu nebo povolání, a prchneš vnitřnímu zápasu. … Cíl je nebe, cestou do nebe láska, cestou k lásce čistota srdce, cestou k čistotě srdce setrvání ve vnitřním zápase a cestou k vnitřnímu zápasu vnější připoutání k místu a životnímu stavu."

Jak si ale vybrat svůj životní stav? Kde hledat?

„Hledáním nenajdeš“, říkají naši průvodci. „Modlitba a práce jsou dva skutečné způsoby bdění, dvě tváře čekání na Hospodinovo slovo. Snění není nic. Říkáš tomu hledání, ale jen bloudíš v neskutečnu. Představivost tě vede na kraj světa, a zatím ses nehnul z místa, neudělal ani krok ke svatosti. … Nenajdeš nic, dokud nepřestaneš utíkat z přítomnosti. Jenom v ní se můžeš s Bohem setkat. Nevolá ty, kdo se toulají srdcem po včerejšcích, zítřcích a krajinách za obzorem, ale ty, kdo s otevřeným srdcem vytrvají u svých sítí. Ne ty, kdo si představují, že by mohli být, ale ty, kdo jednají a jsou. Není třeba hledat, ale čekat pozornou činností.“

„Pokud se však chci zavázat, jak poznám kde? Jak zjistím, že právě sem jsem povolaný?“

„Buď, kde jsi. Dělej, co děláš. A srdce ti napoví. Jen se drž svého prvního povolání: od hříchu k touze po Pánu. … Lze jít vždy pouze po jedné z cest, a přitom všechny vedou do Království. … Mnohem důležitější, než si správně vybrat je vytrvat – každá cesta, která není z podstaty hříšná, tě dovede k cíli, pokud na ní zůstaneš.“

Průvodce vykreslil všem hledajícím a nespokojeným se svou životní volbou „startovací rovinku“, naději, že má smysl vytrvat. Nám všem potom poodhalil cíl i cestu, která k němu vede. Není těžké si na té cestě představit mnoho překážek. Pokud vás v dosavadním textu alespoň jedna myšlenka oslovila, věřte, že i ve zbytku knihy najdete zbraně pro boj s překážkami, léky na nestálost. I když jejich užívání je velká výzva:

„Toužím po stálém srdci, abba. Toužím po čistotě, o které mluvíte. Máte pro mě lék?“

„Myslím, že mám,“ odpověděl stařec. „Znám takových léků nejméně deset a snadno ti je předepíšu, ale jejich každodenní užívání je dřina. Proto je uzdravených tak málo.“

Kniha Štěpána Smolena Buď, kde jsi, je vtipná. Místy fantaskní. A přece plná hlubokých pravd o lidské duši, o hnutích lidského srdce, o myšlenkách, které nejsou cizí žádnému člověku - osobě zasvěcené i vírou nepolíbené, člověku starověkému i „modernímu“, tomu, kdo žije na saharské poušti nebo uprostřed pouště dnešního velkoměsta.

O čtivosti a oblíbenosti knihy vypovídají i statistická čísla. V Karmelitánském nakladatelství vyšla v letech 2016 - 2021 již v osmém dotisku v celkovém nákladu přes 12 000 kusů, což z ní dělá po právu jeden z nejúspěšnějších titulů  nakladatelství. 

Knihu Buď, kde jsi můžete zakoupit na našem e-shopu.