Dnes slavíme svatého Benedikta, který rozhodujícím způsobem přispěl k formování Evropy

11. července slaví katolická církev svatého Benedikta z Nursie, zakladatele západního mnišství, patriarchu západních mnichů a patrona Evropy. Je znám také jako svatý Benedikt, opat.

Životní motto svatého Benedikta - kterým inspiroval křesťanství po celá staletí - znělo "ora et labora" (modli se a pracuj), což je dokonalá syntéza jeho přístupu k životu a výzva k jednotě kontemplace a práce.

Odkaz tohoto velkého světce měl rozhodující vliv na formování a rozvoj mnišství - pro muže a ženy povolané hledat Boha v samotě a tichu - a i dnes, po mnoha staletích, nepřestává inspirovat ty, kdo se ujímají úkolu proměnit modlitbu v práci a práci v modlitbu. Ideálem svatého Benedikta byla vždy úplná oddanost mnicha Bohu: oddanost na plný úvazek.

Svatý Benedikt se narodil v Nursii (Itálie) v roce 480. Měl sestru-dvojče Scholastiku, která se také stala světicí. Po studiu rétoriky a filozofie v Římě odešel Benedikt do ústraní do města Enfide (dnes Affile), aby se hlouběji věnoval studiu.

Nespokojen s tím, čeho dosud dosáhl, odešel světec ve svých 20 letech na horu Subiaco, aby žil v naprosté samotě. Tam se usadil v jeskyni. Později se stal duchovním vůdcem jednoho poustevníka. Po letech se v rámci svého hledání připojil k mnichům z Vicovaro, kteří ho pro jeho disciplinovanost zvolili za převora.

Ve Vicovaro se projevily první známky nevraživosti proti Benediktovi v srdcích mnichů, kteří nesouhlasili s disciplínou, kterou světec nastolil. Někteří z jeho bratří v klášteře se dokonce spikli, aby ho zavraždili.

Traduje se, že jednoho dne při jídle jeden z mnichů nalil Benediktovi sklenici otrávené vody. Opat ji přijal a postavil ji před sebe na stůl. Než se napil, udělal jako obvykle znamení kříže a nechtěně přitom zavadil o pohár, který spadl na podlahu a roztříštil se na kusy. Nastal podezřelý rozruch a spiklenci byli odhaleni. To přimělo Benedikta, aby nadobro opustil klášter, ale ne dříve, než "mužům Božím" vytkl závažnost jejich jednání.

Po této smutné epizodě se Benedikt v doprovodu skupiny mladých mužů inspirovaných jeho učením věnoval zakládání a organizování dalších klášterů v různých částech střední Evropy, včetně kláštera vybudovaného v Monte Cassinu (Itálie).

Přesvědčení, že klášterní život vyžaduje řád a harmonii, ho podnítilo k sepsání slavné řehole, která posloužila jako základ pro nespočet dalších předpisů pro řeholní komunity v průběhu věků. Opat zároveň usiloval o to, aby se jeho kláštery staly autentickými centry lidské a duchovní formace, v nichž se zachovává kultura a tradice.

Díky těmto charakteristickým rysům se jeho projekt stal jakousi kulturní a duchovní sítí, která propojila tehdejší Evropu. Mnišský způsob života vzbudil takové nadšení, že mnoho křesťanů pocítilo povolání opustit svět a zasvětit se Bohu v tichých klášterních klauzurách.

Evropské mnišství sloužilo jako základ pro šíření křesťanské kultury na starém kontinentu. Síť klášterů rozšířená široko daleko byla zárodkem vzdělávacích systémů a stala se kulturní zásobárnou Západu. Většina významných měst dnešní Evropy vyrostla kolem kláštera nebo byla organizována podle jeho rytmu.

Kdykoli se věnuje pozornost postavě svatého Benedikta, mělo by se tak dít s úctou a péčí. Pokušení redukovat jeho činy na čistě organizační pokus vyplývající z určité posedlosti disciplínou je chybou. Takové zjednodušení může vést pouze k řadě mylných interpretací. 

Je třeba mít na paměti, že Benedikt byl především mužem modlitby, člověkem vědomým si toho, že čas věnovaný Bohu je nezbytný pro proměnu života a budování společného dobra. Praktikování lásky musí jít vždy ruku v ruce s důvěrným vztahem k Bohu.

Benedikt byl jistě náročný člověk, ale byl také známý svou laskavostí a štědrostí. Jeho každodenní život začínal brzy ráno, kdy vstával, aby se modlil žalmy a rozjímal nad Písmem. Kázat vycházel až poté, co splnil své povinnosti v klášteře.

Rád se postil a byl přesvědčen, že mniši by měli svůj čas trávit nějakou fyzickou aktivitou. Práce pro něj byla čestnou cestou ke svatosti.

Během svého života vykonal mnoho zázraků: uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Osobně se střetával s ďáblem a prováděl exorcismy, vždy s křížem v ruce - odtud úcta ke kříži svatého Benedikta. Sbíral almužny, aby zajistil jídlo pro své bratry a pomohl potřebným. Utěšoval mnohé, kteří upadali do smutku, a vracel jim dobrou náladu.

Zemřel 21. března roku 547, několik dní po své sestře, svaté Scholastice, v kapli svého kláštera s rukama zdviženýma k nebi v modlitebním gestu, jako by opakoval něco, co sám s oblibou kázal: "Člověk musí mít nesmírnou touhu jít do nebe." 

Zdroj: Aciprensa, španělská sekce