Díky za vše, zní po světovém setkání od mládeže (nejen) v olomoucké arcidiecézi

Každý, kdo se podobné akce někdy účastnil, ví velmi dobře, o čem mluvím. Vraťme se však na začátek. Předprogram, který předcházel samotnému setkání v Lisabonu, probíhal pro naši arcidiecézi ve dnech 26.–31. července v Portu, nádherném městečku v severní části země úplně na pobřeží, jak napovídá i název města, který v překladu znamená „přístav“. Porto je známé nejen pro své portské víno, ale také pro nádherné historické centrum, které je od roku 1996 zapsané na seznam světového dědictví UNESCO.

Nás jako poutníky však nezajímalo pouze město se svými krásami, ale především setkání s mladými ze všech koutů světa, kteří sdílejí tutéž víru a milují téhož Boha. I přes některé nepříjemnosti jako je spaní na zemi v tělocvičně nebo pro nás Moraváky „portugalsky“ malé snídaně jsme prožívali především velkou radost ze setkání s Bohem i mezi sebou.

Po pestrém programu v Portu jsme se 31. července přesunuli do Lisabonu, kde probíhala hlavní část setkání. Mnozí čeští poutníci využili jedinečnou příležitost, která se nabízela, a po cestě navštívili ještě mariánské poutní místo Fátimu. Jedná se o místo silné jak svým příběhem, tak velkým počtem hluboce věřících poutníků z celého světa, kteří se zde, často vkleče, modlí s velkou vírou růženec.

Po všech peripetiích (a že jich bylo!) spojených s využíváním místních dopravních společností jsme se s Boží pomocí dostali do Lisabonu. Po příjezdu jsme se zaregistrovali na českém centru, vyhledali své ubytování v jedné z tělocvičen místní univerzity a poprvé se najedli s pomocí QR kódu, díky kterému jsme si ve vybraných restauracích a fastfoodech mohli každý den dopřát dvě poutnická menu.

Program následujících dní byl pestrý, dopoledne jsme trávili v českém národním centru spolu s našimi otci biskupy a odpoledne jsme podle možností vyráželi do centra města, kde se odehrávaly nejrůznější mezinárodní akce. Osobně bych vyzdvihl křížovou cestu se Svatým otcem, která byla velmi zajímavá jak obsahem, tak formou. Vrcholem světových dnů mládeže pak byla sobotní večerní vigilie, přespávání v polních podmínkách na Campo da Graça a společná nedělní mše svatá se všemi poutníky, kteří přijeli na setkání se Svatým otcem.

Jak jsem psal v úvodu, účast na Světových dnech mládeže je silná a neopakovatelná zkušenost, krásná i náročná zároveň. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nejrůznějšími způsoby přispěli k tomu, že se setkání mohlo uskutečnit a že i naši olomoučtí poutníci se mohli v tak hojném počtu zúčastnit. Díky! Nebo jak říkají Portugalci: Muito obrigado!

jáhen Josef Kvapilík, Arcidiecézní centrum života mládeže Přístav