Dignitas infinita: Dokument o lidské důstojnosti a prohřešcích proti ní

Vatikán dnes, 8. dubna, představil dokument vatikánského Dikasteria pro nauku víry Dignitas infinita. Papežské magisterium, které vznikalo pět let, systematicky pojednává o otázkách lidské důstojnosti: od problému “spravedlivé války” po chudobu, od násilí na migrantech po násilí na ženách, od potratů přes náhradní mateřství až po eutanazii, od genderové teorie po digitální násilí. Přinášíme shrnutí dokumentu, které připravil ediční ředitel Dikasteria pro komunikaci, Andrea Tornielli.

Dokument Dignitas infinita je rozdělen do čtyř kapitol. Tři úvodní formulují základní principy, na nichž jsou založeny výroky obsažené ve čtvrté kapitole věnované "některým závažným porušením lidské důstojnosti”. Hlavní novinkou dokumentu, který je výsledkem pětileté práce, je systematizace řady klíčových témat nedávného papežského magisteria, která jsou zařazena vedle témat bioetických. Přestože jejich seznam je považován za “nikoli vyčerpávající”, řadí mezi těžké porušování lidské důstojnosti spolu s potraty, eutanazií a náhradním mateřstvím také válku, drama chudoby a migrantů a obchodování s lidmi. Nový text tak přispívá k překonání dichotomie mezi těmi, kdo se zaměřují výhradně na obranu počatého nebo umírajícího života a opomíjejí mnoho dalších útoků proti lidské důstojnosti, a těmi, kdo na druhé straně spektra, vidí pouze chudé a migranty a zapomínají, že život je třeba bránit od početí až po jeho přirozený konec. Český překlad dokumentu je k dispozici zde.

Základní zásady

První tři části prohlášení připomínají základní principy. "Církev ve světle Zjevení znovu zdůrazňuje a s rozhodností potvrzuje" "ontologickou důstojnost lidské osoby, stvořené k obrazu a podobě Boží a vykoupené v Ježíši Kristu" (1). Dokument kritizuje ty, kteří "chápou jako osobu pouze 'bytost schopnou uvažovat'". V důsledku toho by podle nich "nenarozené dítě nemělo osobní důstojnost, stejně jako nesoběstačný starší člověk nebo kdokoli s mentálním postižením. Církev naopak trvá na tom, že důstojnost každé lidské osoby právě proto, že je jí vlastní, zůstává zachována bez ohledu na jakékoli okolnosti" (24). Dále uvádí, že "pojem lidské důstojnosti se někdy také zneužívá k ospravedlnění svévolného množení nových práv... jako by se měla zaručit možnost vyjádřit a realizovat každou individuální preferenci nebo subjektivní přání" (25).

Chudoba, válka a obchodování s lidmi

Prohlášení dále uvádí seznam "některých závažných porušení lidské důstojnosti". Hovoří především o "dramatu chudoby", "jedné z největších nespravedlností současného světa" (36). Dále je to válka, "tragédie, která popírá lidskou důstojnost" a "je vždy 'porážkou lidskosti'" (38), a to do té míry, že "dnes je velmi obtížné udržet racionální kritéria, k nimž se dospělo v jiných staletích, a hovořit o jakési 'spravedlivé válce'" (39). Dokument dále pokračuje zmínkou o "utrpení migrantů", jejichž "životy jsou ohroženy, protože už nemají prostředky k založení rodiny, k práci ani k obživě" (40). Dále se věnuje "obchodování s lidmi", které nabývá "tragických rozměrů" a je definováno jako "zavrženíhodná činnost, hanba našich společností, které si říkají civilizované", a vyzývá "vykořisťovatele i klienty" k vážnému zpytování svědomí (41). Stejně tak vyzývá k boji proti jevům, jako je "obchod s lidskými orgány a tkáněmi, sexuální vykořisťování dětí a dívek, otrocká práce včetně prostituce, obchod s drogami a zbraněmi, terorismus a organizovaný mezinárodní zločin" (42). Zmiňuje se také o "sexuálním zneužívání", které zanechává "hluboké jizvy v srdcích těch, kdo jím trpí" (43). Pokračuje diskriminací žen a násilím na nich, přičemž mezi posledně jmenovanými uvádí "nucení k potratům, které postihuje matku i dítě, velmi často pro uspokojení mužského sobectví”, pranýřuje rovněž "praxi mnohoženství" (45) a odsuzuje "vraždy žen" (46).

Potraty a náhradní mateřství

O odsouzení potratů mluví dokument jednoznačně: "Ze všech zločinů, kterých se člověk může dopustit proti životu, vykazuje umělý potrat charakteristiky, které jej činí obzvláště závažným a odsouzeníhodným", a dále připomíná se, že "obrana rodícího se života je úzce spojena s obranou jakéhokoli lidského práva" (47). Důrazné je také odmítnutí náhradního mateřství, "jehož prostřednictvím se dítě, se svou nesmírnou důstojností, stává pouhým předmětem", což je praxe, "která vážně uráží důstojnost ženy a dítěte... založená na zneužití situace hmotné nouze matky. Dítě je vždy darem a nikdy předmětem smlouvy". (48) Seznam pak zmiňuje eutanazii a asistovanou sebevraždu a připomíná, že "utrpení neznamená, že nemocný ztrácí tu důstojnost, která je mu vlastní a nezcizitelná" (51). Poté se hovoří o významu paliativní péče a zamezení “terapeutické urputnosti nebo nepřiměřeným zásahům", přičemž se znovu potvrzuje, že “právem je život, nikoli smrt, kterou je třeba přijmout, nikoli přinášet" (52). Mezi závažná porušení lidské důstojnosti patří také "skartování" osob s různě omezenými schopnostmi (53).

Genderová teorie

Poté, co dokument znovu potvrdil, že je třeba se vyhnout "každému projevu nespravedlivé diskriminace a zejména každé formě agrese a násilí "vůči homosexuálním osobám, a odsoudil "jako odporující lidské důstojnosti" skutečnost, že na některých místech jsou tito lidé "vězněni, mučeni a dokonce zbavováni dobra života" (55), kritizuje genderovou teorii, jako “nesmírně nebezpečnou”, “protože stírá rozdíly s požadavkem, aby si všichni byli rovni" (56). Církev připomíná, že “úsilí disponovat sám sebou, jak to předepisuje teorie genderu .... neznamená nic jiného než podlehnout odvěkému pokušení člověka, který ze sebe dělá Boha" (57). Teorie genderu "chce popřít ten největší možný z rozdílů existujících mezi živými bytostmi: rozdíl sexuální" (58). Negativní je také soud o změně pohlaví, jakkoli se nevylučuje možnost “že se člověk postižený pohlavními anomáliemi, které jsou zřejmé již při narození nebo které se vyvinou později, může rozhodnout pro lékařskou pomoc, aby tyto anomálie vyřešil" (60).

Digitální násilí

Seznam je doplněn o "digitální násilí”. Zmíněny jsou "nové formy násilí šířené prostřednictvím sociálních médií, například kyberšikana" a "šíření pornografie a zneužívání lidí k pohlavním účelům nebo prostřednictvím hazardních her" na internetu (61). Deklarace končí naléhavou výzvou, aby "respekt k důstojnosti lidské osoby byl nad rámec všech okolností ústředním bodem v úsilí o společné dobro a základem každého právního systému" (64).

Zdroj: Vatican.va