Die Tagespost: Jak to bylo s odpovědí emeritního papeže

Zpráva o zneužívání mnichovské kanceláře volá ke spravedlnosti papeže Benedikta, ovšem bez doložení důkazů. Podnětem k mediální štvanici je přehlédnutí, kterého se dopustili ti, kdo emeritnímu papeži pomáhají.

Jsou skutečnosti, které lze sdělit snadno a rychle. Mají v sobě však nepatrný zárodek časované bomby. Podívejme se nejprve na fakta: 15. ledna 1980, tedy před 42 lety, se na zasedání biskupského ordinariátu sešli odpovědní za arcidiecézi Mnichov - Freising; přítomen arcibiskup, kardinál Joseph Ratzinger, nepřítomen Gerhard Gruber, dlouholetý generální vikář. Od časů Ratzingerova předchůdce, kardinála Julia Döpfnera, měl Gruber vlivnou pozici. Döpfner předsedal biskupské konferenci, zúčastnil se koncilu a svým neúnavným pracovním zápalem řídil tak zvanou Würzburskou synodu. Poté, co byl berlínským biskupem, byl v roce 1961 ustanoven do čela mnichovské arcidiecéze. Zde zavedl biskupskou správu, která mohla po dlouhou dobu fungovat i bez arcibiskupa.

Když se Josef Ratzinger, coby Döpfnerův nástupce, ujal v květnu 1977 úřadu, ocitl se v aparátu, v němž byl klíčovým hráčem generální vikář Gerhard Gruber, úřadující v letech 1968 až 1990. Na této konstelaci až do roku 1980 učenec a profesor teologie, Josef Ratzinger, nic moc změnit nemohl. Až úřady Kongregace pro nauku víry, v jejímž čele pozdější papež od března roku 1982 stál, Ratzinger dle svého uvážení přebudoval.

Při zasedání ordinariátu, 15. ledna 1980, se projednávaly personálie. Jeden kněz z essenského biskupství měl být kvůli psychoterapii dočasně ubytován v Mnichově. Ve zprávě vydané advokátní kanceláří Westpfahl Spilker Wastl (WSW), si lze přečíst návrh usnesení: „Biskupství Essen žádá o dočasné ubytování pro pana H. (zkráceno redakcí) u kněze na faře v Mnichově. Postoupí zde psychoterapeutické léčení.“ Zasedání ordinariátu k tomu dává svůj souhlas. V materiálech o osobních údajích, které byly před týdnem uveřejněny, lze najít i podrobnou poznámku osobního referenta diecéze ke spisu: „Biskupství essenské prosí o přechodné ubytování mladého kaplana, který se chystá do Mnichova na odborné psychoterapeutické léčení. Kaplan je velmi nadaný, může být jakkoli zapojen. Ubytování by mělo být ve farnosti u kolegy, který bude mít plné porozumění. Písemná žádost z Essen je přiložena.“

Jako vhodnou faru pro umístění kaplana navrhuje osobní referent farnost sv. Jana Evangelisty v Mnichově. V souvislosti se zapojením dotyčného duchovního do pastorace nepadlo žádné rozhodnutí. Především však během celého zasedání nezazněl dosavadní příběh kněze H. Emeritní papež proto dnes právem může prohlašovat, že o tomto příběhu mu nebylo nic známo. Když potom sexuální pochybení H. vyšlo najevo, byl již Ratzinger v Římě.

O 42 let později: advokátní kancelář WSW obdržela od arcidiecéze Mnichov žádost o prošetření případů zneužívání v arcidiecézi od roku 1949 do 2019. Výsledek: 235 podezřelých, z toho 173 kněží. Počet obětí se pohybuje kolem 497, podle některých odhadů i více. 67 kněží mělo být kvůli vysokému stupni podezření kanonicky potrestáno. Ve 43 případech však taková sankce uložena nebyla. 40 z nich bylo nadále zaměstnáno v pastoraci, z toho 18 trestně odsouzených kněží.

Přesto se však média téměř výlučně soustředila na jediný případ: kardinál Ratzinger a přesun kněze H. do Mnichova. Případ kněze H. nechali advokáti příhodně svázat do zvláštního svazku, aby soud padl především na kardinála Ratzingera. Důkazy, které by mohly doložit jakoukoli vinu, se však v celém právním dokumentu nenacházejí. Omyl ve stanovisku emeritního papeže – kdy napsal, že danému zasedání nebyl přítomen – však nabídlo vítaný podnět k procesu v médiích. Jeden z advokátu vítězně třímá v ruce protokol zmíněného zasedání: Ratzinger v rozporu se svým stanoviskem – se zasedání zúčastnil.

Veřejné zpravodajství okamžitě útočí na emeritního papeže: Ratzinger prý lže. Minulé pondělí přišlo vyjádření emeritního papeže, které zveřejnil jeho osobní sekretář arcibiskup Georg Gänswein: Stanovisko, že se 15. ledna 1980 zasedání ordinariátu nezúčastnil, je skutečně objektivně chybné. Emeritní papež zdůrazňuje, že nešlo o zlý úmysl, nýbrž došlo k chybě při redakčním zpracování jeho stanoviska. Benedikt této chyby velice lituje a prosí o prominutí. Objektivně správné a zdokumentovatelné zápisem však zůstává, že o zařazení dotyčného kněze do duchovní správy na daném zasedání rozhodnuto nebylo.

Tolik ke skutečnostem, které lze konstatovat poměrně snadno. Nyní se však záležitost komplikuje. Hlavní média však ve vzteku neberou na vědomí, že u emeritního papeže došlo zkrátka k přehlédnutí. Ne. Hovoří se o křivé výpovědi. Tvrdil nepravdu, a ještě to připouští. Vyčtená lež zůstává ve veřejném prostoru. Je tomu tak přinejmenším pro mnohá hlavní média a pro mnohé hlasy z řad katolíků, kteří měli odjakživa proti Benediktu XVI. a jeho teologii námitky. Pro ně je Benedikt překážkou, aby církev zcela přebudovali nebo odklidili zcela.

Avšak i pro Benediktovi stoupence a přátele jsou tu otazníky. Ratzingerovo stanovisko ke zprávě, čítající 82 stran, ponejprv vyvolává dojem, že pochází z jeho pera. Co však v textu následuje, prostě není Ratzinger. Vyjádření působí velice formálně, právnicky a defenzivně a stále odkazuje na skutečnost, že o předchozím procesu neměl žádné znalosti, nebo že se neúčastnil zasedání.

Dotaz na exhibicionistického kněze, kterého vzrušilo malé děvčátko, je zodpovězen odkazem na tehdejší církevní právo, dle kterého takovéto případy nebyly postižitelné, neboť nedošlo k „žádnému dotýkání pohlavních orgánů“. Toto není styl papeže Benedikta, který po setkání s obětmi zneužívání zahájil v tomto směru politiku nulové tolerance a na adresu obětí vždy mluvil s pohnutím.

Rešerše mezitím ukázala, co bylo důvodem. Podle dopisu emeritního papeže, adresovaného advokátní kanceláři v polovině listopadu, obdržel malý tým kolem Benedikta digitální náhled spisu pozdě na to, aby vůbec mohl spis fakticky zpracovat.

Šlo o tisíce stránek, které bylo třeba nejprve přečíst na obrazovce, než bylo možné naformulovat příslušné odpovědi, které pak byly 14. prosince odeslány poštou. Tedy: museli být přizváni právníci, kteří tuto práci za emeritního papeže převzali. Právnický jazyk je jazyk, který lze nyní v prohlášení Josepha Ratzingera číst. Emeritní papež se pod toto prohlášení následně podepsal. Text však z Ratzingerovy dílny nepochází. Jak se vyjádřil minulé pondělí arcibiskup Gänswein, další vyjádření z kláštera by mělo tuto okolnost vysvětlit podrobněji.

Zdroj: https://www.die-tagespost.de a APHA