Čtvrt století nás dělí od odchodu Matky Terezy

25 let od smrti sv. Matky Terezy z Kalkaty uplynulo toto pondělí 5. září, přičemž den předtím si katolická církev připomněla šest let od jejího svatořečení. Zakladatelka Misionářek lásky je stále jednou z celosvětově nejznámějších světic současné doby.

Matku Terezu (vlastním jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu) blahořečil v roce 2003 Jan Pavel II., její současník, s nímž se několikrát osobně setkala. Svatořečení se pak uskutečnilo roku 2016 ve Vatikánu za předsednictví papeže Františka. Svatopetrské náměstí tehdy zaplavily řeholnice v bílém sárí s modrým lemováním, které je pro misionářky lásky typické. Protože k tomu došlo v jubilejní rok milosrdenství, František ve své promluvě zdůraznil, že „Matka Tereza po celý svůj život disponovala velkou dávkou Božího milosrdenství tím, že přijímala a chránila lidský život, ať už ten v mateřském lůně nebo život lidí opuštěných a odvržených.“

V Park Street v indické Kalkatě tento týden u příležitosti 25. výročí jejího úmrtí otevřeli nové centrum pro děti ulice, které provozují právě Misionářky lásky.

"Pokračujeme v odkazu naší matky tím, že konáme tolik dobra, kolik jen můžeme," uvedla generální představená řádu sestra Marie Joseph. Krátce po východu slunce se také otevřely dveře mateřského řádového domu, kde se nachází hrob zakladatelky. Věřící mají možnost jej navštívit a zúčastnit se zde mše. Jak potvrdila apoštolská nunciatura v Indii, katolické komunity po celé zemi pořádají bohoslužby a modlitební setkání, aby si připomněly osobnost a příklad Matky Terezy.

Ta se narodila v roce 1910 ve Skopje albánským rodičům. V 18 letech vstoupila do Kongregace loretánských sester. Po několikaměsíčním pobytu v Irsku odcestovala v roce 1928 do Indie, kde vstoupila do noviciátu. Své řeholní jméno Marie Tereza si zvolila podle sv. Terezie z Lisieux, patronky misií. Také ona cítila své povolání v misionářství. Až do roku 1946 nicméně setrvávala převážně za zdmi kalkatského kláštera a věnovala se výuce dívek. V 36. roce svého života pak pocítila silné Boží volání, aby vyšla ven a sdílela svůj život s chudými. O dva roky později k tomu obdržela oficiální povolení od papeže. Zanedlouho se k ní připojilo několik jejích bývalých žaček, což vedlo nakonec k tomu, že v roce 1950 založila novou kongregaci Misionářek lásky. Po celý svůj život se věnovala těm nejchudším, malomocným, umírajícím, sirotkům. V Indii, jejíž společnost je poznamenaná kastovním systémem, to například zahrnovalo také pomoc členům nejnižší kasty, tzv. nedotknutelným. Řád Matky Terezy se brzy rozšířil i mimo hranice Indie. 

V současnosti mají Misionářky lásky kolem pěti tisíc členek v 32 zemích světa. Sama Matka Tereza stála v jeho čele až téměř do své smrti v roce 1997. Současná generální představená, Indka Marie Joseph, je její třetí nástupkyní.

V roce 1979 Matka Tereza obdržela Nobelovu cenu míru, což jí přineslo také značnou mediální proslulost. Československo navštívila celkem třikrát, poprvé ještě za komunistického režimu v roce 1984, kdy přijala pozvání tehdejšího pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška. V roce 1990 ji znovu pozval prezident Václav Havel, tehdy také do Prahy přišly sestry z její kongregace a začaly zde působit. Poslední návštěva Matky Terezy v Československu se uskutečnila pět let před její smrtí, v roce 1992, kdy zavítala do Bratislavy.

z myšlenek Matky Terezy:

"Na konci našeho života nás nebudou soudit podle toho, kolik diplomů jsme získali, kolik peněz jsme vydělali anebo kolik velkých věcí jsme vykonali. Budou nás soudit podle tohoto: Byl jsem hladový a dali jste mi jíst. Byl jsem nahý a oblekli jste mě. Byl jsem pocestný a přijali jste mě pod svou střechu."

"Pokud tvá práce není prodchnuta láskou, je neužitečná."