Počty církevních pohřbů rostou, hřbitovy hovoří o naší potřebě udržovat mezigenerační vztahy i tradice.

Počty pohřbů v rámci katolické církve od roku 2019 rostou. V roce 2021 se jich konalo dokonce nejvíce od roku 2012, téměř 23 000. Stoupá i zájem i o tzv. jiné úkony křesťanského rozloučení se zemřelým jako je poslední rozloučení u hrobu, přítomnost kněze v krematoriu nebo zádušní mše. Jen v české provincii bylo v roce 2021 více než 1 800 takových úkonů

Nárůst pohřbů souvisí s celkovým nárůstem počtu zemřelých v posledních dvou letech (téměř 140 tis. v roce 2021 oproti 112 tis. v roce 2019)^[1] i s narůstajícím zájmem o důstojné poslední rozloučení umocněným pandemií COVID-19.

Více církevních pohřbů se stále koná na Moravě než v Čechách, a i tento podíl stále mírně roste. Vloni se vyšplhal na 63,5 % z celkového počtu církevních posledních rozloučení. Moravské diecéze patří mezi oblasti méně zasažené válečným a poválečným vysidlováním obyvatelstva, které způsobilo zejména v příhraničních oblastech zpřetrhání širších rodinných vazeb. Hřbitovy a jejich udržovanost jsou toho dokladem. V oblastech s méně narušenými mezigeneračními vztahy je tradice důstojných posledních rozloučení v křesťanském duchu stále živá. Na Moravě také přetrvává zájem o pohřby do země (2/3 ze všech katolických pohřbů).

Díky COVIDu roste zájem i o zádušní mše a další formy posledního rozloučení

Nemožnost uspořádat poslední rozloučení v širším kruhu blízkých v době pandemie patří mezi jednu z nejbolestnějších zkušeností tohoto období. Ukázalo se, že obřady posledního rozloučení mají mezi tradicemi své neodmyslitelné a pro vypořádání se s odchodem zesnulého klíčové místo. P. Mariusz Kuźniar, duchovní správce v Ořechu, který má na území farnosti několik hřbitovů, o tom ví své. „Nemožnost se důstojně rozloučit v šírším kruhů známých a přátel bylo pro mnohé rodiny zesnulých smutnou zkušenosti. Dříve byly pohřby společenskou událostí pro celou obec, podobně jak se o tom zminuje, ve svých knihách, můj slavný předchůdce na ořešské faře Jindřich Šimon Baar. “ I proto narostl v loňském roce zájem o dodatečná poslední rozloučení, například formou zádušní mše. Tu je totiž stejně jako kar možné uspořádat kdykoliv.

Na důstojné poslední rozloučení má mít právo každý

Touha po důstojném rozloučení v křesťanském duchu roste napříč celou republikou. Často se jedná právě o dodatečná rozloučení nebo možnost křesťanského způsobu rozloučení i pro nevěřící. Katolická církev se snaží důstojné poslední rozloučení nabízet všem a v různých podobách, právě podle možnosti a situace. „Pohřeb v kostele může nechat vystrojit i nevěřící potomstvo, pokud byl zesnulý pokřtěn. A pokud ne, jsou zde další možnosti, jak se v křesťanském duchu rozloučit se zesnulým, například zádušní mše, zvonění, aj.,“ vysvětluje otec Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.

Přestože počty zemřelých se snad vrací na úroveň před pandemií a pohřby probíhají bez omezení, Katolická církev poskytuje křesťanské poslední rozloučení v nejrůznějších podobách a od roku 2021 tyto tzv. jiné úkony křesťanského rozloučení se zemřelým začala evidovat. Kromě klasické zádušní mše sem patří například poslední rozloučení u hrobu, přítomnost kněze při uložení urny nebo na civilním pohřbu v krematoriu, aj. (více na www.cirkev.cz/pohreb). P. Stanislav k tomu dodává: „I lidem nežijícím z víry přináší přítomnost duchovního na pohřbu paprsek naděje, že smrtí vše nekončí a že vzkříšený Kristus přemohl smrt.“

Autoři: PhDr. Kateřina Pulkrábková a Mgr. Daniel Chytil, Odbor církevních dat České biskupské konference, data@cirkev.cz

_{[1] Na statistice zemřelých podle měsíců je patrné, že vyšší úmrtnost podle měsíců ve srovnání se stejným obdobím předchozích let přicházela v podzimních a zimních měsících, tedy v období oslabení chřipkovými epidemiemi}.