Modleme se, aby děti, které trpí, především žijící na ulici, oběti válek a sirotci, měly přístup ke vzdělání a mohly znovu zažít srdečnost rodinného prostředí.
Citlivost vůči osobě má zásadní důležitost, o to více vůči dětem, nezletilým a zranitelným. Také tělo církve krvácí z mnoha provinění, která žádají trvalé pokání: nápravu a prevenci. Podobně jako zneužívání, také následky hrůz válek, násilí, komercializace intimity, nerovného přístupu (atd.) jsou natolik pustošivé a dlouhodobé, že se zdají nezhojitelné. Cesta k uzdravení je ale reálná, i když dlouhá a obtížná. Naše modlitba a vnitřní oběť jsou požehnáním promlouvajícím do všech konkrétních situací, kde má v lidsky neřešitelných obtížích zavládnout spravedlnost a láska.
Modleme se za všechny, kdo vzpomínají na své zesnulé, aby se otevřeli víře ve věčný život.
Obzvláště v dnešní době, kdy se válka dostala do naší bezprostřední, až fyzické blízkosti, modleme se, abychom nepodléhali strachu, zmatku, ale nalezli vnitřní kotvu, pevný orientační bod a absolutní důvěru v Pána, který je stále přítomný a všechny naše bolesti klade k proměně do svých Ran. Přítomnost živého Pána otvírá v každé situaci, dokonce i ve strádání a válce, všechna srdce věčnému životu.