Poselství Svatého otce Františka při příležitosti 50. výročí apoštolského listu sv. Pavla VI. Ministeria quaedam vydaného z vlastního rozhodnutí (motu proprio)

Přinášíme Poselství Svatého otce Františka biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám a věřícím laikům při příležitosti 50. výročí apoštolského listu sv. Pavla VI.Ministeria quaedam vydaného z vlastního rozhodnutí (motu proprio). Toto Františkovo poselství bylo zveřejněno 24. srpna 2022.

^{Foto: Vatican Media}

1.      50. výročí apoštolského listu sv. Pavla VI. Ministeria quaedam vydaného z vlastního rozhodnutí [AAS 64 (1972) 529-534] nám nabízí příležitost, abychom se vrátili k zamyšlení na téma služeb. V období sice plodném, avšak nikoli bez napětí, které následovalo po Druhém vatikánském koncilu, tento dokument poskytl církvi významnou úvahu, jejímž výsledkem nebylo jen obnovení disciplíny týkající se tonzury, nižších svěcení a podjáhenství v latinské církvi – jak je uvedeno v jeho nadpisu – ale nabídl církvi důležitou perspektivu, která dokázala inspirovat další vývoj.  

2.      Ve světle této volby a z důvodů, které ji podpořily, je třeba chápat dva nedávné apoštolské listy vydané z vlastního rozhodnutí, v nichž jsem se vyjádřil na téma ustanovených služeb. První list, Spiritus Domini, z 10. ledna 2021 upravil kán. 230 §1 Kodexu církevního práva ohledně přístupu osob ženského pohlaví k ustanovené službě lektorátu a akolytátu. Druhý list, Antiquum ministerium, z 10. května 2021 ustanovil službu katechisty. Tyto dva kroky nemohou být vykládány jako překonání předchozího učení, ale jako další vývoj, který byl možný proto, že je založen na stejných principech – v souladu s reflexí Druhého vatikánského koncilu – které inspirovaly Ministeria quaedam. Další prohlubování úvah o službách, které zahájil sv. Pavel VI., je ten nejlepší způsob, jak oslavit dnešní významné výročí.

3.      Toto téma má pro život církve zásadní význam: ve skutečnosti neexistuje žádné křesťanské společenství, které by nevyjadřovalo službu. Bohatě o tom svědčí dopisy apoštola Pavla, a nejen ony. Když se apoštol Pavel obrátil k církvi v Korintu – abychom uvedli jeden z mnoha možných příkladů – jeho slova nastiňují obraz společenství bohatého na dary (1 Kor 12,4), služby (1 Kor 12,5), mimořádné síly (1 Kor 12,6), projevy (1 Kor 12,7) a dary Ducha (1 Kor 14,1.12.37). Různorodost použitých pojmů popisuje rozšířenou službu, která se ustanovuje na dvou jistých pilířích: na počátku každé služby je vždy Bůh, který svým Svatým Duchem působí všechno ve všech (srov. 1 Kor 12,4-6); smyslem každé služby je vždy společné dobro (srov. 1 Kor 12,7) a budování společenství (srov. 1 Kor 14,12). Každá služba je povoláním od Boha ve prospěch společenství.

4.      Tyto dva pilíře umožňují křesťanskému společenství uspořádat různé služby, které Duch vzbuzuje v souvislosti s konkrétní situací, již právě prožívá. Uspořádání služeb není pouze funkční záležitostí, ale spíše pečlivým komunitním rozlišováním při naslouchání tomu, co Duch navrhuje církvi na konkrétním místě a v přítomném okamžiku jejího života. Jasné příklady takového rozlišování máme ve Skutcích apoštolů právě s ohledem na strukturu služeb, jmenovitě skupinu dvanácti (apoštolů), která musí zajistit nahrazení Jidáše (Skutky 1,15-26), a skupinu sedmi (mužů), kteří museli řešit napětí, ke kterému ve společenství docházelo (Skutky 6,1-6). Každá struktura služeb, která z takového rozlišování vzniká, je dynamická, živá a pružná tak jako působení Ducha: musí se ve společenství stále hlouběji zakořenit, aby se neriskovalo, že se dynamika změní ve zmatek, živost se zredukuje na povrchní improvizaci a flexibilita se promění v přizpůsobování se rozhodnutím a ideologiím.

5.      Sv. Pavel VI. uplatněním koncilního učení učinil v dokumentu Ministeria quaedam opravdové rozlišení a naznačil směr, jak pokračovat v cestě. Ve skutečnosti tím, že vyhověl naléhání ne malého počtu koncilních Otců, revidoval platnou praxi a přizpůsobil ji potřebám dané doby, dal biskupským konferencím možnost požádat Apoštolský stolec o zřízení těch služeb, které považují za nezbytné nebo velmi užitečné pro jejich oblasti. I modlitba biskupského svěcení v části přímluv uvádí mezi jeho hlavní úkoly rozdělování služeb: „... uspořádej služby církve podle své vůle...“.[1]

6.      Výše uvedené principy, dobře zakořeněné v evangeliu a zasazené do širšího kontextu ekleziologie Druhého vatikánského koncilu, jsou společným základem, který spolu s nasloucháním konkrétnímu životu církevních společenství umožňuje určit služby, které zde a nyní budují církev. Ekleziologie společenství, posvátnost církve, vzájemné doplnění obecného a služebného kněžství a liturgické zviditelnění každé služby jsou naukové principy, které umožňují sladit rozmanitost služeb animovaných působením Ducha.

7.      Je-li církev tělem Kristovým, veškerá služba (ministrare) vtěleného Slova musí prostupovat jejími členy, z nichž každý – pro svou jedinečnost, která odpovídá osobnímu povolání ze strany Boha – projevuje nějaký rys tváře Krista – služebníka: soulad v jejich působení ukazuje světu krásu toho, kdo „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mk 10,45). Modlitba při svěcení jáhnů má důležitý výraz pro popis rozmanitosti v jednotě: „Působením Ducha Svatého jsi utvořil církev, Kristovo tělo, různorodou a rozmanitou v jejích charismatech, členitou a pevnou v jejích údech...“.[2]

8.      Otázka služeb vyplývajících ze křtu se dotýká několika aspektů, které je jistě třeba zvážit: terminologie používané k označení služeb, jejich naukového základu, právních aspektů, rozlišení a vztahů mezi jednotlivými službami, jejich hodnoty jako povolání, formativních kurzů a ustavující události, která opravňuje k výkonu a liturgickému rozměru každé služby. Už jen z tohoto souhrnného výčtu si člověk uvědomí složitost tématu: jistě je třeba i nadále prohlubovat úvahu nad všemi těmito tematickými okruhy: pokud bychom však předpokládali, že je definujeme a vyřešíme, abychom pak mohli žít služby, s největší pravděpodobností bychom nebyli schopni dojít daleko. Jak jsem připomněl v Evangelii gaudium (č. 231-233), realita je nadřazena myšlence a „mezi oběma se musí odvíjet soustavný dialog, přičemž idea se nesmí oddělovat od reality“ (č. 231).

Pomoci nám může i další princip, který jsem zmínil, byť v jiné souvislosti, v Evangelii gaudium (č. 222): čas je nadřazen prostoru. Více než posedlost okamžitými výsledky při řešení všech napětí a objasnění každého hlediska, tedy rizika vyhraňování procesů a občas úsilí o jejich zastavení (srov. Evangelii gaudium č. 223), musíme podporovat působení Ducha Páně, který vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa, který „určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost“ (Ef 4,11-13).

9.      Je to Duch, který nám dává účast na Kristově kněžství odlišným a vzájemně se doplňujícím způsobem a umožňuje celému služebnému společenství, aby budovalo jeho církevní tělo. Duch působí v místech, která jeho činnosti zpřístupňuje naše poslušné naslouchání. Dokument Ministeria quaedam otevřel dveře k obnovení zkušenosti služby věřících, znovuzrozených z vody křtu, stvrzených pečetí Ducha, živených živým chlebem, který sestoupil z nebe.

10.  Abychom naslouchali hlasu Ducha a nezastavili proces – tím, že si budeme dávat pozor, abychom ho nechtěli přimět vnucováním rozhodnutí, která jsou výsledkem ideologických vizí – myslím, že je užitečné sdílení zkušeností z posledních let, zejména v ovzduší synodní cesty. Mohou nabídnout cenná doporučení, abychom dospěli k harmonické vizi otázky křestních služeb, a tak pokračovali na naší cestě. Z tohoto důvodu bych chtěl v nadcházejících měsících zahájit na toto téma dialog s biskupskými konferencemi způsobem, který bude přesně určen, abychom se mohli podělit o bohatství zkušeností se službami, které církev v těchto padesáti letech prožila, jak s ustanovenými (lektoři, akolyté a teprve nedávno katechisté), tak mimořádnými i faktickými službami.

11.  Svěřuji naši cestu do ochrany Panny Marie, Matky církve. Maria ve svém lůně uchovávala Slovo, které se stalo tělem, a nesla v sobě službu Syna, na níž se podílela způsobem jí vlastním. I v tomto je dokonalou ikonou církve, která v rozmanitosti služeb chrání službu Ježíše Krista tím, že každý člen se podílí na jeho kněžství způsobem, který je mu vlastní.

Dáno v Římě u sv. Jana Lateránského dne 15. srpna 2022, v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, v desátém roce mého pontifikátu

FRANTIŠEK

[1] Pontificale Romanum, De Ordinatione Episcopi, Presbyterorum et Diaconorum, Editio typica altera, n. 47, p. 25: „… ut distribuat munera secundum præceptum tuum…“
[2] Pontificale Romanum, De Ordinatione Episcopi, Presbyterorum et Diaconorum, Editio typica altera, n. 207,
p. 121: „Cuius corpus, Ecclesiam tuam, cælestium gratiarum varietate distinctam suorumque conexam distinctione membrorum, compage mirabili per Spiritum Sanctum unitam …“