Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
„Nemají správné chování, neuznávají autority a nemají úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ (Sokrates) Otázky výchovy dětí jsou diskutovány již antickými a starokřesťanskými vychovateli. Přináší moderní doba něco nového? Můžeme se učit z výsledků výchovy. Despotický otec za sebou zanechává děti, které jsou úzkostné a méně průbojné. Benevolentní přístup vychovává děti více sobecké a méně přizpůsobivé. Množství příruček dává tolik informací, že v nich nejsme s to najít jednoduše uplatnitelné zásady. Výchova se traduje z rodiny na rodinu a je nesena spíše intuicí. V čem spočívá? V určitém žebříčku hodnot nebo určitých pravidel, jak se chovat k těm druhým. Rodiče, učitelé, vychovatelé, kněží, kteří si osvojují Mariinu schopnost naslouchat, rozlišovat,
odvážit se v síle víry a nabídnout se denně ke službě, právě tím budou vychovávat – rozvíjet to, co do každého člověk vložil Bůh.
Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby. Farnost je společenstvím. Jak se mohu co nejlépe připravit k tomu, abych se i já mohl podílet na životě farnosti? Je život, jenž je určován časem směřujícím ke smrti, a je život, jenž tento život proměňuje pro život věčný. Tato proměna křesťana ve služebníka pro Boží království se odehrává v třech základních krocích: pokora – kdo ji má, je hbitý, když vyzdvihuje zásluhy druhých, a je pomalý, když vyzdvihuje své vlastní, protože je svobodný sám od sebe; nasazení – kdo hledá magis(něco víc), není sebestředný a energii a sílu nachází v tom, co dělá; vztahová inteligence – používá zdravý rozum (přiměřenost, opatrnost, diskrétnost), dále vnímá význam událostí (nehledá drby) a konečně má schopnost rozlišit smysluplné vztahy a rozvíjet je (růst ve zralosti).