Papež předkládá kněžím dopis oběti zneužívání. 'Moje duše je rozervaná na kusy.'

František obdržel odvážné svědectví jedné z obětí zneužívání v církvi a požádal kardinála O'Malleye, předsedu Komise pro ochranu nezletilých, aby se o něj podělil se všemi kněžími a seminaristy. Ze stránek dopisu zaznívá osobní bolest, ale také výzva: 'Dostali jste obrovský dar, buďte dobrými kněžími'.

^{Foto: Ilustrační foto}

Salvatore Cernuzio - Vatikán

'Jmenuji se... a léta se mnou špatně zacházel kněz, kterému jsem měla říkat 'bratříčku' a já jsem byla jeho 'sestřička'.'

Jméno se sice neobjevuje, z listu však vystupuje hluboká a stále nezacelená rána, kterou zneužívání knězem zasadilo této ženě. A to natolik, že se stále bojí navštívit jakéhokoli kněze a nedokáže jít ani na mši.

Varování pro kněze

Dopis, který v italštině napsala jedna z obětí zneužívání a o který se podělila s Papežskou komisí pro ochranu nezletilých, je srdcervoucí, ale zároveň odvážný. Papež František si mohl na vlastní oči přečíst tyto stránky plné hořkosti a utrpení. Papež také chtěl, aby si ji mohli přečíst všichni kněží jako varování před hrůzou, které se církev snaží ze všech sil čelit. Poté pověřil předsedu komise, kardinála Seana O'Malleye, aby toto svědectví zveřejnil.

O'Malley: Hlas všech zraněných lidí

'V této době obnovy a pastoračního obrácení, kdy církev čelí skandálu a ranám sexuálního zneužívání, které bylo na mnoha místech způsobeno tolika Božím dětem, obdržel náš Svatý otec odvážné svědectví, které všem kněžím předkložila oběť zneužívání,' píše bostonský arcibiskup ve stručném průvodním dopise. 'Sdílením tohoto svědectví, které nám nabídla oběť, jejíž jméno bylo kvůli anonymitě utajeno, chce Jeho Svatost papež František přijmout hlas všech zraněných lidí a ukázat všem kněžím, kteří hlásají evangelium, cestu, která vede k autentické službě Bohu ve prospěch všech zranitelných.'

Ve jménu dětí

Oběť zneužívání se dovolává vítězství 'láskyplné pravdy' a dodává, že svůj příběh vypráví 'také jménem ostatních obětí... hluboce zraněných dětí, kterým bylo ukradeno dětství, čistota a úcta...'. Dětí, 'které zrazeny a zneužity ve své bezmezné důvěře... dětí, jejichž srdce bijí... avšak  přesto byla zabita -  jednou, dvakrát i několikrát'. 'Jejich duše jsou roztříštěny na krvácející kousky.'

'Církev je moje matka,' prohlašuje žena, 'a tolik mě bolí, když je zraněná, zašpiněná.' 'Dospělí, kteří zažili toto pokrytectví jako děti, jej nikdy nedokáží vymazat ze svého života. Možná někdy na chvíli zapomenou, pokusí se odpustit, budou se snažit žít plnohodnotný život, ale jizvy na jejich duši zůstanou, nezmizí.'

Úzkosti, strachy, posttraumatické poruchy

Autorka dopisu neskrývá nesnesitelnou situaci, kterou prožívá, přestože uběhlo mnoho let. 'Snažím se přežít, cítit radost, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelně těžký boj... Mám disociativní poruchu identity, těžkou komplexní posttraumatickou poruchu (PTSD) deprese, úzkosti, strach z lidí, nespím, a pokud se mi vůbec podaří usnout, prožívám noční můry. Někdy upadám do stavu, kdy se cítím 'mimo', nevnímám 'tady' a 'teď'. Moje tělo si pamatuje každý dotek...'.

'Mám strach z kněží, z pobytu v jejich blízkosti,' vypráví dále. 'Poslední dobou nemůžu chodit na mši. Velmi mě to bolí...'. Církev, 'tento posvátný prostor byl mým druhým domovem', a on, kněz, který ji zneužíval, 'mi ho vzal'. 'Mám velkou touhu cítit se v církvi bezpečně, nebát se, ale mé tělo, mé emoce reagují úplně jinak,' stojí v textu, který končí výzvou ke kněžím každého věku a země.

Chránit církev

'Chtěla bych vás požádat, abyste chránili církev, Kristovo tělo! Tělo plné ran a jizev. Prosím, nedovolte, aby se tyto rány prohlubovaly a vznikaly nové! Jste mladí a silní muži. POVOLANÍ! Muži povolaní Bohem, aby sloužili Bohu a skrze něj lidem... Bůh vás povolal, abyste byli jeho nástrojem mezi lidmi. Máte VELKOU ODPOVĚDNOST! Odpovědnost, která není břemenem, ale DAREM! Zacházejte s ní, prosím, podle Ježíšova příkladu... s pokorou a LÁSKOU!'.

Výzva kněžím: žijte v pravdě

Výzva zraněné ženy se stává upřímnou a dojemnou prosbou, vedenou láskou k církvi: 'Prosím, nezametejme věci pod koberec, protože pak začnou zapáchat, hnít a koberec sám se rozpadne... Uvědomme si, že když tyto skutečnosti zamlčujeme, když o nich mlčíme, zakrýváme špínu a stáváme se tak KOMPLICI. Chceme-li žít v pravdě, nesmíme zavírat oči!'.

'Žít v pravdě znamená žít podle Ježíše, vidět věci jeho očima,' píše se dále v dopise. Kristus 'nezavíral oči před hříchem a hříšníkem, ale žil PRAVDU s LÁSKOU... S láskyplnou pravdou ukazoval na hřích a hříšníka.' 'Prosím,' píše oběť zneužívání ve svém apelu na kněze, 'uvědomte si, že jste dostali obrovský dar. Dar být alter Christus, být ztělesněním Krista zde ve světě. Lidé, a zvláště děti, ve vás nevidí člověka, ale Krista, Ježíše, kterému bezmezně důvěřují.' Je to něco 'obrovského a silného', ale také 'velmi křehkého a zranitelného'. 'Buď prosím dobrým knězem,” končí svůj list žena zraněná zneužíváním v dětském věku.

Překlad celého dopisu oběti zneužívání naleznete v příloze.

_{Zdroj: Vatican News - česká sekce}