Synodální proces: Učit se to, co znamená žít spoluzodpovědnost za církev.

P. Josefa Mikuláška, jednoho z pěti členů národního synodálního týmu, jsme požádali o odpovědi na několik dotazů ohledně významu synodálního procesu, do kterého vstoupila celá katolická církev tuto neděli.

^{Foto: archiv P. Josefa Mikuláška}

V neděli 10. října 2021 byl zahájen ve Svatopetrské bazilice ve Vatikánu papežem Františkem tzv. synodální proces. Pro většinu lidí je snad slovo „synodalita“ naprosto neznámé a slyší jej v tyto dny poprvé. Co toto slovo znamená?

Toto slovo znamená „společné putování“ a označuje dynamickou vizi církve, která putuje napříč dějinami za (a se) svým Pánem, Ježíšem Kristem. Tento obraz zdůrazňují přípravné dokumenty, které byly k tomuto tématu zatím vydány. Ježíš, který sebe samého představuje jako cestu (Jan 14,6), nás vybízí, abychom my také vyšli. Putování je velmi příhodná metafora našeho vlastního rozhodnutí o změně pohledu, perspektivy vidění. Putování je tedy hluboce duchovní záležitostí. A jak je často zdůrazňováno právě v rámci příprav tohoto synodálního procesu, máme (a musíme!) jej pojmout jako duchovní zkušenost a příležitost k obrácení, konverzi, nejen nás samotných, jedinců, ale také celé církve.

Proč vlastně toto slovo působí takto inovátorsky? Tato skutečnost v životě katolické církve, popřípadě křesťanství, dříve neexistovala?

Naopak, existovala od prvních staletí. Díla křesťanských myslitelů, teologů, prvních staletí naznačují, že toto vědomí bylo velmi silné právě v celém 1. tisíciletí. Např. sv. Cyprián, biskup v Kartágu ve 3. století po Kristu, zdůrazňuje potřebu, aby se biskup radil s pokud možno nejširším množstvím sobě svěřených, tj. aby ve svém rozhodování bral v úvahu názor všech (přináležejících do jeho diecéze). 1. tisíciletí je bohatým zdrojem našich poznatků o jednání synodálních orgánů (ať na úrovni místní církve, tj. diecézí, anebo na úrovni větších regionů tehdejšího křesťanstva). Ke změně dochází velmi postupně. Obrazně si za tento bod můžeme stanovit přelom 1. a 2. tisíciletí. Byť ještě i tehdy dochází k praxi synodálních shromáždění, postupně se objevuje důležitý posun: za ty, kdo mohou a mají v církvi (a za církev) promlouvat, jsou stále více viděni pouze ti, kteří přijali svátost kněžského svěcení. S tím souvisí naše dodnes často rozšířená vize, s níž se reálně setkáváme, podle které „je farnost/kostel záležitostí faráře“.

K čemu tedy tento synodální proces, který se zahajuje v našich diecézích v neděli 17. října 2021, má vést?

Jeho touhou a cílem je povzbudit ve všech pokřtěných vědomí toho, že jsou živým chrámem Ducha Svatého, který v nich přebývá a skrze ně chce promlouvat. Všichni pokřtění jsou nositeli „všeobecného kněžství věřících“, a proto se každý z nás (odhlížeje od životního stavu, tedy ať jsme tzv. laiky anebo svěcenými osobami) stává nositelem prorockého poslání Ježíše Krista. My všichni se stáváme součástí „církve, která učí“, ale také „církve, která se učí“. Tento rys je velmi důležitý a je jednou ze základních os celého synodálního procesu: učit se to, co znamená žít spoluzodpovědnost za církev.

V sousedním Německu se již od roku 2019 hovoří o tzv. synodální cestě. Současný synodální proces je tedy zaměřen na stejné otázky a obdobné snahy jako v Německu?

Zde je důležité zdůraznit velký rozdíl. Zatímco německá synodální cesta se zaměřuje na konkrétní pastorační otázky, které jsou diskutované v Německu (pojetí role kněžství v církevních společenstvích, účast žen na životě církve a jejím rozhodování, otázka rozvedených a znovu sezdaných osob), celocírkevní synodální proces, který začínáme, se zaměřuje jinam. Přirovnal bych to k jakémusi „úkroku zpět“ před jednotlivé pastorační otázky. V synodálním procesu se máme ptát sami sebe, jak dosud v realitě našich konkrétních církevních společenství bylo a je rozvinuto toto synodální smýšlení (zapojení všech v možnosti promlouvat a jednat) a také se ptát, jaké vnímáme podněty Ducha Svatého k dalšímu rozvinutí v tomto směru.

Pro koho je tedy otevřen tento synodální proces? Kdo se jej může zúčastnit?

Podle přípravných dokumentů, které nám dosud byly zaslány, je důležité podtrhnout, že, bez jakéhokoliv přehánění, se tohoto procesu může zúčastnit kdokoliv. Primárně celý „Boží lid“: to jsou všichni kdo tvoří církev jako strukturované společenství: od jednotlivých pokřtěných, přes kněze až po biskupy. Toto je důležité, nejde tu o nějaký akt reformy, která by najednou odebrala některé z těchto skupin církve jejich slovo. Všichni jsou vybízeni k tomu, aby se zapojili v pracovních skupinkách, přemýšleli a vzájemně se sdíleli nad tématy, která nás zajímají. Ba co víc, přípravné dokumenty zdůrazňují, že máme zvát do těchto setkání všechny, tedy například i ty, kteří opustili církev z důvodu vlastní negativní zkušenosti, ty, kdo prožívají jakákoliv zranění ze setkání s církví; ale také členy jiných křesťanských církví nebo jiných náboženství. Zkrátka naprosto každého, kdo má zájem zapojit se takto do společného díla.

Mluvíte o tom, že jsou nabídnuta konkrétní témata. Můžete přiblížit, jaká to jsou a jak se s nimi mohou lidé seznámit?

Celý synodální proces se odvíjí od 10 témat (např. co pro nás jako církev znamená „společné putování“, zda je hlas nějaké skupiny osob v církvi marginalizován, jaká je realita spoluzodpovědnosti za rozhodovací procesy v našich církevních společenstvích). To vše se snaží zrcadlit jednu jedinou otázku, která je uvedena v přípravných dokumentech: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společné putování bylo intenzivnější?

Jakou formou konkrétně se mohou lidé zapojit do spoluúčasti na tomto synodálním procesu?

Za celý národní synodální tým chci všechny povzbudit a vybídnout, aby se ve svých farnostech (či v jiných církevních společenstvích, např. v řeholních komunitách, církevních školách atd.) zapojili do tohoto procesu společného promlouvání a naslouchání, a to konkrétně vznikem pracovní skupinky, kterou bude tvořit 5-10 lidí. Pracujeme na přípravě formy, jak tato setkání pracovních skupinek budou probíhat. Tedy aby šlo předem o jasně vymezený časový úsek, ve kterém bude po chvíli společné modlitby a rozjímání vybraného úryvku Písma svatého dán každému čas jednak k vyjádření vlastních podnětů a jednak k naslouchání názorů druhých. To vše povede k vypracování sepsaného závěrečného shrnutí ze setkání této pracovní skupinky, které se stane součástí diecézní syntézy. Čas na setkávání pracovních skupinek bude reálně v rozmezí od konce října 2021 do konce ledna 2022. Následně bude vypracována diecézní a pak národní syntéza, která bude odeslána na Generální sekretariát Synody biskupů do Vatikánu.

P. Josef Mikulášek (nar. 1983) je knězem olomoucké arcidiecéze a odborným asistentem na CMTF UP v Olomouci. Vyučuje předměty Fundamentální teologie a Metoda v teologii. Je členem národního synodálního týmu a koordinátorem synodálního procesu v Arcidiecézi Olomouce.