Synoda naslouchá věřícím. Přípravný dokument pro konzultační fázi synodálního procesu

Generální sekretariát biskupské synody vydal a Vademecum, které mají být vodítkem pro synodu o synodalitě, která bude zahájena 9. - 10. října v Římě a 17. října v jednotlivých místních církvích. V roce 2023 ji zakončí shromáždění ve Vatikánu. Překlad dokumentu připravujeme.

^{Biskupská synoda ve Vatikánu, říjen 2019, ilustrační foto  (Vatican Media)}

Naslouchat 'bez předsudků'. Ujmout se slova 's odvahou a parresií'. Dialog s církví, společností a ostatními křesťanskými vyznáními. Generální sekretariát synody zveřejnil Přípravný dokument a Vademecum, které mají naznačit hlavní směry, jimiž se bude ubírat cesta synody věnované synodalitě. Dokument má být především 'nástrojem', který usnadní první fázi naslouchání a konzultací Božího lidu v místních církvích. Konzultační fáze začne letos v říjnu a skončí v dubnu 2022. Vademecum je koncipováno jako 'příručka', která nabízí 'praktickou podporu' diecézním referentům při přípravě Božího lidu. Obsahuje online modlitby, příklady z nedávných synod, slovníček pojmů pro synodální proces. 'Nejde o knihu pravidel', ale o 'průvodce, který má podpořit úsilí každé místní církve'.

Oba texty vycházejí ze základní otázky: 'Jak se dnes na různých úrovních (od místní až po univerzální) uskutečňuje ona společná cesta, která umožňuje hlásat evangelium v souladu se svěřeným posláním, a k jakým krokům nás Duch vyzývá, abychom rostli jako synodální církev?'.

V odpovědi na tuto otázku sekretariát synody zdůrazňuje, že je třeba 'prožít participativní a inkluzivní církevní proces', který nabízí každému člověku, včetně těch, kdo stojí na okraji, možnost vyjádřit se a být slyšen; dále pak rozpoznat a ocenit rozmanitost charismat a zkoumat, 'jak se v církvi uskutečňuje odpovědnost a moc'. Dále se žádá, aby se v rámci tohoto procesu křesťanské společenství stalo důvěryhodným subjektem a spolehlivým partnerem na cestách dialogu, smíření, začlenění a účasti. Nezapomíná se ani na “obnovení vztahů” se zástupci jiných vyznání, občanských organizací a lidových hnutí.

Dokument klade důraz na konkrétní kroky v rámci této dějinné chvíle poznamenané Covidem, ale krizí uvnitř církve, která čelí vnitřnímu nedostatku víry, korupci a zneužívání. Právě v těchto 'brázdách vyhloubených utrpením' však mohou vyvstat 'nové cesty', obnovující křesťanský a církevní život.

V textu se věnuje rozsáhlý prostor laikům. Potvrzuje, že všichni pokřtění jsou 'aktivními subjekty evangelizace' a že je zásadní, aby se pastýři 'nebáli naslouchat stádci'. 'Konzultace Božího lidu nicméně neznamená, že by se církev měla přizpůsobit pojetí demokracie založené na principu většiny, protože základem účasti na každém synodálním procesu je nadšení pro společné poslání evangelizace, a nikoli prezentace protichůdných zájmů.' V synodální církvi se navíc všichni 'mají co učit': věřící, duchovní i sám římský biskup. Synodální církev je rovněž 'prorockým znamením pro společenství národů, které není schopno navrhnout společný projekt, jehož prostřednictvím by usilovalo o dobro všech' – čteme v dokumentu.

V přípravném textu jsou pak navrženy okruhy, které mají vést konzultaci Božího lidu, počínaje otázkou: Jakým způsobem dnes vaše církev “kráčí společně”? Autoři dokumentu vybízejí k novému čtení zkušeností jednotlivých diecézí, se zřetelem k vnitřním vztahům mezi věřícími, duchovními, farnostmi, ale také mezi biskupy, různými formami řeholního a zasvěceného života, sdruženími, hnutími a institucemi, jako jsou školy, nemocnice, univerzity, charitativní organizace. Zvážit by se měly také vztahy s jinými náboženstvími, se světem politiky, kultury, financí, práce, odborů a menšin.

Nakonec dokument ilustruje deset tematických okruhů 'žité synodality', které je třeba prozkoumat, aby se obohatily konzultace. Vybízí zamyslet se nad tím, kdo je součástí toho, co nazýváme 'naší církví'; naslouchat mladým lidem, ženám, zasvěceným osobám, zavrženým a vyloučeným; zvážit, zda se ve společenství prosazuje autentický styl komunikace bez falše; posoudit, jak modlitba a liturgie vedou 'společnou cestu'; zamyslet se nad tím, jak společenství podporuje své členy zapojené do služby; přehodnotit místa a metody vedení dialogu v diecézi, se sousedními diecézemi, s náboženskými společenstvími a hnutími, s institucemi a s nevěřícími; ptát se, jak je v rámci místní církve vykonávána autorita, jak se přijímají rozhodnutí, jakých nástrojů se užívá k zajištění trasparentnosti, jak jsou školeni lidé na odpovědných pozicích.

Výsledky reflexe jednotlivých církví budou následně shrnuty do textu o přibliženě deseti stranách, vysvětluje sekretariát biskupské synody.  Cílem totiž 'není vytvářet dokumenty', ale nechat klíčit sny, proroctví a naděje.

_{Zdroj: Vatican News}