Tomáš Halík: Hledejme Krista za viditelnými hranicemi křesťanských církví

Starobylý přístav Dubrovník v těchto dnech (18.-24.7.) již podruhé hostil Letní školu teologie – setkání balkánských studentů teologie a mladých teologů z katolické, protestantské a pravoslavné církve spolu s pěticí přednášejících, mezi nimiž vystoupil rovněž český teolog Tomáš Halík. Dubrovnickou letní teologickou školu v roce 2019 poprvé uspořádal chorvatský biskup Mate Uzinić na téma „Teologie v pluralitní společnosti“. Letos se diskutovalo o „Víře (či vírách) a politice a úloze křesťanů“.

^{Foto: Vatican Media}

Nikoli kurz teologie, nýbrž prostor pro dialog a reflexe nad aktuální problematikou církve a společnosti – popsal biskup Mate Uzinić dubrovnickou Akademii. Pomocný biskup Rijeky a apoštolský administrátor Dubrovníku se jí sám zúčastnil jako přednášející. Kromě něj oslovili více než čtyřicítku studentů Ivan Šarčević, vyučující na Teologickém františkánském institutu v Sarajevu, sestra Teresa Forcades, katalánská lékařka, benediktinka a teoložka, pravoslavný teolog Aristotle Papanikolaou, který přednáší na newyorské Fordham University, Miroslav Volf, evangelický teolog chorvatského původu, který vyučuje na Yaleové univerzitě, a český teolog a filosof Mons. Tomáš Halík, který korespondentovi Vatikánského rozhlasu řekl:

„Jsem velmi rád, že jsem přijal pozvání a účastnil se jako lektor této letní Akademie. Zde se v nádherném prostředí Dubrovníku setkávají mladí teologové – studenti a doktorandi – z různých křesťanských církví a různých zemí bývalé Jugoslávie. Navzájem se inspirují a boří vzájemné předsudky – a to nejen předsudky mezi církvemi. Přistupuje zde ještě další dimenze – tito lidé totiž pocházejí ze států, které před třiceti lety byly ve válce a mnohé rány minulosti zůstaly v kolektivním povědomí těchto národů. Církev má být expert pro odpuštění, smíření, hojení ran minulosti. Myslím si, že to se tady právě děje. Považuji to za veliký experiment a byl bych rád, abychom něco podobného dělali také u nás – dohromady lidé z různých církví a také z různých krajů, abychom překonávali vzájemné předsudky a navzájem se obohacovali.“

Halík: Církve by se měly zříci svého egocentrismu

Prof. Tomáš Halík ve svém příspěvku naznačil možnost budování „nového ekumenismu, který by zahrnoval lidi stojící za viditelnými hranicemi církví a náboženství,' jako kroku k utváření onoho „univerzálního bratrství, které je velkým tématem současného pontifikátu.' Něco takového bude možné jedině tehdy, pokud křesťanské církve nepodlehnou „pokušení egocentrismu, kolektivního narcismu, klerikalismu, izolacionismu a provincialismu“. Nastal totiž čas pro mnohem širší ekumenismus, který odvážně ve všem hledá Boha. „Můžeme vnímat pandemickou postní dobu s jejími prázdnými a tichými kostely jako dočasné opatření, na které brzy zapomeneme, anebo využít ji jako kairós: příhodný moment k tomu, abychom hledali novou a širší identitu křesťanství ve světě, který se radikálně mění,“ zdůraznil český teolog a vyzval: „Učme se nově hledat a rozpoznávat Krista, jako učedníci ve Večeřadle po jeho Zmrtvýchvstání, avšak nehledejme Živého mezi mrtvými a nedejme se zaskočit tím, pokud se před námi objeví jako cizinec. Poznáme ho podle jeho ran, v lidech, zraněných životem, a podle Ducha, který přináší pokoj a zaplašuje strach. Galilea, v níž máme hledat Krista,“ podotkl Tomáš Halík v Dubrovníku, „dnes leží za viditelnými hranicemi křesťanských církví.'

 „Na tento seminář byli pozváni prominentní teologové z různých církví a zemí. Pro mne to byla velká čest, že jsem se mohl účastnit a také slyšet, že tito lidé už znají některé mé knížky a myšlenky, takže jsem mohl rozvinout něco, co je součástí mé připravované knihy: je to vize budoucnosti a toho, jakým způsobem se církev změní. Stojíme v situaci, která v lecčems připomíná reformaci, a určitá reforma církve je nutná. Domnívám se, že to nemůže být jen reforma vnějších, institucionálních struktur, nebo nějaké změny v učebnicích morální teologie, či v kanonickém právu. Myslím si, že se máme inspirovat u takzvané katolické reformace v šestnáctém století, která byla reformací zvnitřku a jejími nositeli byli velcí mystikové, jako Tereza z Ávily, Jan z Kříže, Ignác z Loyoly. Soudím, že potřebujeme tento typ reformace: prohloubení spirituality, přinášení nových pohledů a nové porozumění tomu, co církev a víra mohou přinést tomuto měnícímu se světu. Snažil jsem se nabídnout řadu myšlenek a jsem velice rád, že jsem slyšel pozitivní odezvu a že to podnítilo velmi zajímavou debatu, která bude určitě pokračovat.“

Rozhovor Tomáše Halíka s Alessanderm Di Bussolo v italštině naleznete zde.

_{Zdroj: Vatican News, Alessandro Di Bussolo, překlad Jana Gruberová}