Papež František k 900. výročí premonstrátů

Sv. Norbert žil v mnoha různých okolnostech, ale za každé situace se nechával vést evangeliem: jako potulný kazatel, kněz, představený komunity, biskup, vždycky naslouchal Bohu a bratřím, uměl v různých situacích rozlišovat a neztrácel ze zřetele svou základní inspiraci - čteme v listu papeže Františka u příležitosti 900. výročí založení prvního společenství řeholních kanovníků premonstrátského řádu, datovaný 6. června, na liturgickou památku sv. Norberta. Svatý otec ho adresuje generálnímu opatovi řádu, otci Jozefu Woutersovi, a zastavuje se v něm nad životní cestou sv. Norberta, kterého představuje jako jednu z hlavních osobností církevní reformy 12. století.

Papež připomíná, že za života sv. Norberta probíhal spor o investituru mezi papežem a císařem. V církvi se tehdy rodila nová vnímavost k požadavkům evangelia a poslání duchovních osob. Nechyběli muži a ženy, kteří z Božího vnuknutí zpochybňovali propojenost lidí církve se světskými zájmy. Norbert byl jedním z nich.

Obrácení a odchod ze dvora

Narodil se kolem roku 1075, stal se kanovníkem v Xanten a posléze členem císařského dvora Jindřicha V. Prošel dlouhou cestou rozlišování a obrácení, nechal se vysvětit na jáhna a téhož dne také na kněze, začal hlásat pokání a obrácení, vést život modlitby a na svou dobu velmi často, takřka každodenně, sloužil eucharistii.

„Komunity vašeho řádu přijaly toto dědictví a po devět století vykonávají své poslání v duchu řehole sv. Augustina, ve věrnosti rozjímání a hlásání evangelia, čerpajíce z eucharistického tajemství, zdroje a vrcholu života církve,” píše papež.

Po vzoru prvních apoštolů

Z kanovníka na císařském dvoře se Norbert stal kajícníkem a potulným kazatelem, čímž si mimo jiné vysloužil také kritiku. Hlásal evangelium, uzdravoval nemocné, vyháněl zlé duchy a pomáhal ke smíření znesvářených rodů. Po vzoru apoštolů vyslaných Ježíšem se vydal na cestu, šel pěšky, v jediném oděvu, neopomněl však nést vše potřebné k sloužení eucharistie. Když došel do Saint Gilles v Provence, setkal se s papežem Gelasiem II., který mu dal svolení působit jako apoštolský kazatel. S poukazem na tuto apoštolskou etapu v životě sv. Norberta František v listu premonstrátům zdůrazňuje, že také dnes stojíme před naléhavou potřebou hlásání Radostné zprávy. Vyžaduje to od všech a zejména od kněží velkodušné nasazení a soulad mezi hlásaným poselstvím a osobním i komunitním životem.

Po zvolení nového papeže, Kalixta II., na Petrův stolec v roce 1119 se Norbert vydal na sever Francie, kde se setkal se svým přítelem z dětských let, biskupem Burchardem z Cambrai a poznal jeho kaplana Huga z Fosses, který rovněž hledal způsob života lépe odpovídající evangeliu a který se stal Norbertovým následovníkem a posléze prvním opatem řádu.

Modlitba za církev a spolu s ní

Psal se rok 1120, když Norbert přijal pozvání laonského biskupa Bartoloměje a zvolil si za místo pro svou komunitu údolí Prémontré. O vánoční noci následujícího roku složili první premonstráti sliby podle řehole sv. Augustina. „Vaše řehole stanoví silnou vazbu mezi všemi členy společenství a místní církví. A v této řeholi je založeno poslání modlit se za celou církev a spolu s ní,” zdůrazňuje papež.

Zachovat otevřenost srdce i dveří svého domu

V rozvažování nad touto další životní etapou sv. Norberta v Prémontré si František všímá, jak působila v církvi své doby. Snažila se totiž odrážet život prvních křesťanů, popsaný ve Skutcích apoštolů. Připojovalo se k nim mnoho mužů a žen, ale také další již existující společenství. Premonstráti je od počátku přijímali s velkou otevřeností a nasazením. „Drazí synové sv. Norberta, zachovávejte si stále tuto otevřenost srdce, které dokáže otevřít také dveře svého domu, aby přijímalo ty, kdo hledají duchovního rádce, ty, kdo prosí o materiální pomoc, ty, kdo se touží účastnit vaší modlitby,” píše František u příležitosti 900. výročí založení premonstrátů.

Obhájce eucharistie a nezávislosti církve

Papežský list připomíná také silnou Norbertovu vazbu k eucharistii, která dodnes inspiruje apoštolský život premonstrátů. Připomíná, jak v roce 1124 dokázal přesvědčit následovníky Tanchelmovy hereze v Antverpách a začal být pokládán za apoštola eucharistie.

V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem Magdeburgu. Do Prémontré se už nikdy nevrátil, založil však mnoho dalších komunit v okolí svého nového působiště a vždy zůstal věrným obhájcem papeže a svobody církve při obsazování svých úřadů. Inspirace sv. Norberta zůstala živá a dodnes je jedním z pokladů všeobecné církve, píše papež v závěru listu a uděluje všem členům řádu, řeholnicím i přidruženým laikům zvláštní apoštolské požehnání.

Sv. Norbert - český zemský patron

Dodejme ještě, že tělesné ostatky svatého Norberta spočívají od 17. století v Praze. Strahovský opat Kašpar z Questenberka je získal pro svůj klášter na přelomu roku 1627. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu jej přičlenil k českým zemským patronům.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}