Komentář teologa a kněze Ctirada Václava Pospíšila k polskému filmu „Zákal', který Česká televize uvedla 5. dubna 2021 na programu ČT Art.
Foto: Martin Myslivec, Člověk a Víra
Dne 5. dubna 2021 uvedla Česká televize na programu ČT Art po dvaadvacáté hodině polský film z roku 2016: Zákal – říkali ji Krvavá Luna. Vyprávění děje filmu je záležitost problematická, a proto jen letmo nastíním základní dějové linie. Hlavní hrdinka je židovského původu, na počátku padesátých let pevně věřila komunistické ideologii a pracovala pro polské ministerstvo vnitra. Vyslýchala věřící, především duchovní a také je krutě mučila. Na počátku šedesátých let chce již jako starší dáma hovořit s polským primasem kardinálem Wyszynskim, blahé paměti, který ji po jednom dni čekání a notném váhání příjme. Děj vrcholí právě v rozhovoru pana kardinála s bývalou pronásledovatelkou, která prozřela. Je ateistka a postupně je přiváděna k pro ni nesnadnému poznání, že nalezení vnitřní rovnováhy a smíru se sebou není bez Boha možné. Nejvyšší není prezentován jako naukový problém, nýbrž jako bytostná potřeba člověka hledajícího pochopení, mír srdce a vyrovnání se s vlastní hrůzostrašnou minulosti, což vše jsou konkrétní rozměry spásy. Drama se ovšem týká také samotného kardinála a postiženého kněze, jemuž mučitelé kdysi cigaretami vypálili oči, byť to na první pohled tak nevypadá, protože scénárista, ani režisér nám nedávají nahlédnout do jejich nitra.
Jedná se o mistrovské dílo, které je mystické a zároveň, navzdory nevyhnutelným stylizacím, podivuhodně realistické. Herecký výkon zejména hlavní představitelky je bez nadsázky úžasný. Shlédnutí filmu je velkým uměleckým i duchovním zážitkem, který člověka přivádí k opravdu hlubokému zamyšlení nad sebou, nad vlastní křesťankou identitou, nad tím, čím jako pokřtění, řeholníci a duchovní máme v tomto světě být. Dovolím si tvrdit, že bez nadsázky prožití filmu je šancí na nefalšovanou katarzi a duchovní obnovu.
Ctirad Václav Pospíšil
Pořad je možné zhlédnout do 19.4.2021 na stránkách iVysílání ČT.