Objevené zlomky ilustrují, jak vznikala Bible

Nejdůležitější objev biblické archeologie od okamžiku nalezení Kumránských svitků na přelomu 40. a 50. let minulého století – tak představuje nejnovější nález starozákonních fragmentů profesor Marcello Fidanzio, ředitel Institutu archeologie a kultury biblických zemí. Jak zdůrazňuje, tato událost nás upozorňuje, že rekonstrukce biblického textu ještě neskončila. Svatá země a zejména Judská poušť skrývá ještě nejedno tajemství.

^{Foto: Objev fragmentů z doby Bar Kochby  (AFP or licensors)}

Zlomky textů, představené veřejnosti v minulém týdnu, jsou bezmála dva tisíce let staré a obsahují verše z knih malých proroků, zejména Zachariáše a Nahuma. Pro biblisty jsou o to důležitější, že pocházejí z doby, kdy se formovala konečná verze Písma.

„Jsou to malé zlomky, dosti omezený počet veršů řecky psaného Starého zákona. Svědčí nicméně o tom, že na začátku II. století se zachovává ještě to, co badatelé nazývají „tekutostí“ textu. Znamená to, že jsme dosud v období, ve kterém nebyl biblický text definitivně ustálen, v období, kdy se Bible ještě utváří. Díky těmto objevům poznáváme malý úsek této historie, její novou variantu. Zajímavé je, že v tomto textu není Boží jméno - tedy ona čtyři písmena, která se nesmějí vyslovit - zapsáno řecky, nýbrž hebrejsky, totiž v paleohebrejštině, v jazyce, který se užíval v dobách prvního chrámu. Dokládá to, že podobně jako v Ježíšově době se k Božímu jménu přistupovalo s velikou úctou, nebylo vyslovováno. A pro všechny případy, aby se předešlo chybě, bylo zapisováno jiným způsobem, za užití jiné abecedy. Tímto způsobem byl čtenář varován, že toto jméno se nemá číst. Svědčí to o velké úctě nebo spíše o posvátnosti v přístupu k textu Písma.“

Profesor Fidanzio rovněž podotýká, že nový objev má velký význam také pro Izrael a sionismus. Potvrzuje totiž zakořenění Židů na tomto území.

_{Zdroj: Vatican News}