Komentář P. Stanislava Přibyla: Proč bychom se nesčítali?

Online sčítání lidu začne 27. března. Dobrovolným údajem je náboženská víra a příslušnost k církvi. Proč by jej věřící neměli nechat prázdný? Odpovědi naleznete v komentáři P. Stanislava Přibyla, generálního sekretáře ČBK.

Z pohledu katolické církve je příslušnost k církvi dána křtem, který je zapisován do církevních matrik. Církev tedy pro své účely pracuje s vlastními statistikami. Věc ale komplikuje několik faktů. Křestní matriky do roku 1950 jsou uloženy na úřadech obcí s rozšířenou působností, kam mají přístup jen ti, kterých se zápis v nich týká. Dohledat přesné údaje u osob narozených do roku 1950 tak prakticky nelze. Druhým úskalím byla absence zápisů v matrikách v letech komunismu, zvláště v 50. letech, kdy záznam o křtu znamenal riziko postihu.

Od roku 1990 se data o počtu pokřtěných shromažďují v ročních výkazech o úkonech duchovní správy. Odbor analýzy církevních dat ČBK s dalšími odborníky na statistiku a sociologii pracoval na odhadu pokřtěných v katolické církvi několik let a loni uveřejnil údaj, který prošel oponenturou a je akceptován odbornou veřejností. Vychází z něj, že nyní je pokřtěno v katolické církvi 4 591 000 lidí, tedy 43 % obyvatel ČR.

Stát takto členy církví neeviduje, protože k tomu nemá ani občanské, ani daňové důvody. Do poloviny 20. století bylo náboženské vyznání chápáno jako matrikový záznam podobně jako národnost nebo rodinný stav. Do nástupu komunismu se při sčítání lidu tento údaj také uváděl. Otázka se do sčítání lidu vrátila až po roce 1991. V té době ovšem nebyla chápána jako matrikový záznam, nýbrž jako prohlášení dané osoby, jímž se k náboženství a církvi hlásila. Za věřící se tehdy označilo více než 4,5 mil. obyvatel a ke katolické církvi se přihlásilo přes 4 miliony osob. V roce 2001 se k vyznání přihlásilo o jeden a čtvrt milionu lidí méně, stejný procentní pokles zaznamenal počet hlásících se ke katolické církvi.

Mlčící polovina

Při sčítání v roce 2011 se otázka vyznání stala dobrovolnou a 44,7 % sčítaných na ni neodpovědělo. Z těch, kteří vyznání uvedli, se 1,082 milionu přihlásilo ke katolické církvi. A toto číslo považují úřady i společenské vědy za počet katolíků u nás. Kolik dalších věřících zůstalo v oné mlčící polovině, se neví. Jak se tedy letos postavit k otázce na náboženské vyznání a příslušnost k církvi? Rád bych každého z nás vyzval, abychom –jsme-li pokřtěni v katolické církvi – vyplnili údaj v kolonce B10 tak, že zaškrtneme text: Věřící – hlásící se k církvi a pod tím napsali buď římskokatolická církev, nebo řeckokatolická církev podle toho, ke které tradici se hlásíme.

Počítejte s námi

Je to důležité. Čím méně katolíků se k církvi přihlásí, tím menší bude v očích státu. Stane se méně významným partnerem, s nímž se méně počítá a jehož hlas bude méně slyšet. A proč by to mělo trápit církev, když má své vlastní statistiky? Odpovědí je stejný důvod. Bude-li při sčítání přihlášeno málo věřících, budeme mít menší možnost ovlivnit dění ve společnosti, které bezesporu zasahuje i do oblasti naší víry. Jde třeba o vzdělávání, podporu sociálních programů i o zachování etických východisek právního systému, péči o kulturní dědictví a další.

Další námitkou může být, že církev o žádné statistiky nemá usilovat, protože má být ve společnosti kvasem a hořčičným zrnem. To jistě ano, ale nevěřící společnost takto neuvažuje, kvas bez větších potíží nahradí něčím jiným a hořčičné zrno bude poměřováno spíše svou velikostí než svou vnitřní silou.

Okrajová není ani námitka, že církev je zdiskreditovaná, a proto si nezaslouží, abych se k ní přihlásil. Ano, lidská stránka církve nemusí být vždy vábná, nepřestává ale být společenstvím více či méně hříšných lidí kolem Krista. Kristovi učedníci jsou posláni do světa, mají v něm tedy své místo. Církev stále potřebuje obnovu, ale tím, že se od ní distancujeme, jí nepomůžeme. Nechť má ve společnosti svůj vliv, my se pak především úsilím o vlastní svatost snažme o její lepší kredit.

Další námitka může být biblická. Králi Davidovi bylo přičítáno za hřích, že spočítal svůj lid (1 Kron 21,1-27). Jeho ambicí však spíše bylo postavit se naroveň Hospodinu tím, že bude znát počet svého lidu. To jistě není náš úmysl. Naopak jsme vděčni za sčítání, které se konalo za císaře Augusta (Lk 2,1-7). Díky němu se Ježíš narodil v Betlémě a s velkou mírou jistoty víme kdy. Dějiny spásy se zde protnuly s dějinami světa a lidstva.

Rád bych vás tedy všechny poprosil: Dejme při sčítání lidu najevo, že jsme katolíci. Řekněme společnosti: Počítejte s námi. A rád vyjadřuji přesvědčení, že nám to Bůh připočte k dobru.

_{Text vyšel v Katolickém týdeníku 2021/12}