7D: MOUDROST

Při biřmování jsme byli obdarováni sedmi dary Ducha svatého. Ale co teď s nimi? Jak něco tak abstraktního pojmout? Co když moje vnímání těchto darů končí u toho, že je umím na požádání bezchybně vyjmenovat, ale jejich roli ve svém životě vlastně vůbec nechápu? Nebo co když ani moc nevím, co že to je, vyjmenuji stěží tři, ale k čemu mi mohou sloužit, to je pro mě velkou záhadou? Pak si přečtěte tento článek a další, které budou následovat. Připravili jsme sérii textů, které budou představovat jednotlivé dary Ducha svatého a ukážou vám, jak o nich můžete přemýšlet. Texty pro vás připravil P. Tomáš Žižkovský, kaplan v Diecézním centru života mládeže Mamre.

Moudrost pro mě znamená vzácný dar. Ne nadarmo se jí začíná v seznamu darů Ducha svatého. Jde totiž asi o ten nejdůležitější dar, ze kterého všechno ostatní vychází.

 Nevím, jak vám, ale když se řekne moudrost, tak mně se spojí téměř vždy se stářím. Moudrost je podle mě utvořená ze všech životních zkušeností, které člověk prožije. Ale uvědomuji si, že moudrost se netýká automaticky každého starého člověka, a že například i o mnohem mladším člověku dokážeme s úžasem říct, jak je moudrý. Nebo když přečteme nějaký hodnotný citát, tak je to pár slov, pár vět, ale cítíme v nich, jakou mají hloubku a jak v malém sdělení vystihují obrovské životní moudro.

 Přemýšlím nad tím, zda-li se moudrost můžeme naučit. Řekl bych, že do jisté míry ano, protože vyžaduje naši spolupráci. Ale ze všeho nejvíc musím uznat, že je to dar, který člověk obdrží i nezaslouženě. Na moudrost se totiž nestuduje nějaká vysoká škola, nemůžeme si na ni udělat nějaký kurz. Moudrost je především dar. Moudrost přichází se životem a záleží, jak se jí otvíráme nebo naopak uzavíráme. Moudrost je určitě víc než jen chytrost nebo používání rozumu – o tom budeme mluvit později. Moudrost je pro mě opravdu jakási královská koruna, kterou přece nenosí na hlavě každý.

 Je však zajímavé, že už ve svátosti biřmování obdržíme všech sedm darů Ducha svatého včetně daru moudrosti. Znamená to tedy, že se už od té chvíle staneme moudrými, rozumnými, schopnými vždy poradit, silnými, umělci, zbožnými a těmi, kdo žijí v bázni Boží? Myslím, že se shodneme, že nikoliv. Krásné ale je, že tyto dary dostáváme v jakémsi zárodku, který je pro nás darem, asi tak jako je darem počaté dítě - zárodek spojených buněk obou rodičů. Dostáváme tedy možnost a jakési oprávnění nebo živiny k růstu podobně jako je dostává plod v matčině těle. Jako biřmovaný člověk se stávám obdarovaným. Jsou to však zárodky, kterým můžu dát buď prostor k růstu a přijímání dalších živin od Ducha svatého, anebo tyto zárodky mohu nechat ležet ladem a skladem, podobně jako když se zmrazí třeba embryo z umělého oplodnění. Ten začátek - život – byl počat, má v sobě všechny možnosti k růstu - je však na mě, jak s tím dál pracuji, jestli se z buněk opravdu zrodí nový člověk. A to nejde bez nabídnutí těla, ve kterém tento život může klíčit a růst, než se doopravdy narodí. Tedy, bez mé spolupráce.

 Nějak podobně vnímám to, jak v nás Duch svatý pracuje.

 Pojďme si říci, co by mohlo být tou moudrostí, o kterou máme usilovat a kterou se máme snažit rozvíjet. Líbí se mi jednoduchá a krátká definice papeže Františka, který říká, že moudrost je milost dívat se na každou věc Božíma očima. V tomto světle tedy o moudrosti přemýšlím.

 Co to znamená, dívat se na vše Božíma očima? Zřejmě jde o snahu osvojit si Boží myšlení. Mohlo by se to zdát jako nadlidský úkol – jak chceme pochopit Boha? To přece nejde. Ale můžeme si uvědomit, že nám někdo ukázal cestu, jak se k tomu Božímu myšlení ubírat. Tou cestou je Ježíš, kterého poznáváme z evangelií. Na nějakém místě Ježíš připomíná, že jaký je On, takový je i Otec v nebi, a že kdo viděl Ježíše, viděl i Boha Otce. Tak tedy poznáváme, jaký byl Ježíš, jak smýšlel, jak jednal, jak se díval na svět i na každého člověka a co se snažil předat svým učedníkům. Ti se od něj hodně naučili, právě tím, že s Ním byli, že mu naslouchali, že se učili jednat jako On. A přesto pořád toho zůstávalo ještě mnoho, co neuměli pochopit. Dokonce ani po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. A tu jim Ježíš řekl, že ten obraz, který jim vtiskl do srdce o tom, jaký je Bůh (Otec a Syn), jim pomůže rozvíjet a upevňovat Duch svatý, který je uvede do celé pravdy. Bez Ducha svatého by učedníci nebyli s to pochopit a propojit všechny ty věci, které jim Ježíš říkal a kterým je učil, a nikdy by neodešli hlásat s odvahou do světa tuto moudrost, které lidsky sami ze sebe nebyli schopni.

Moudrost tedy neznamená jen to, že zažiju spoustu věcí, často i velkých bolestí nebo životních zlomů – to zažije totiž kde kdo. Ale ne každý tím zmoudří. Někdy i zahořkne nebo ztratí naději nebo opakuje staré chyby stále znovu a znovu. Životní události a okamžiky, to co je ve mně a kolem mě, se však můžu snažit pochopit z Boží perspektivy. Zkusit se na to podívat Božíma očima. O toto poznání nebo tento Boží pohled je však třeba prosit v modlitbě. Proto je potřeba znát Boha ve smyslu poznávat ho stále víc: modlitbou, četbou a rozjímáním Písma svatého (zvlášť evangelií), rozhovorem s druhými a společným sdílením, co mi Bůh tímto okamžikem chce říct do mého života…

 Náš lidský pohled bývá totiž velmi ovlivněn naším myšlením, našimi představami, naladěním nebo názory okolí. Je určitě dobré a i moudré rozšiřovat své znalosti nebo snažit se na každou věc, člověka, problém, situaci či okolnosti podívat z vícera úhlů pohledu, ale nad to všechno bychom měli prosit zvláště o vidění Božího pohledu. Tak se nám totiž mnohdy podaří alespoň trochu pochopit Boží záměr a vnese to do našich záležitostí pravé světlo moudrosti, které nenalezneme jinde, než u Boha. Je pravda, že ne vždy věci v našem životě pochopíme, někdy nám jejich smysl zůstane skryt. Ale i když s tím musíme dál žít, ta snaha o Boží pohled se nám odvděčí tím, že si znovu uvědomíme Boží dobrotu a lásku, že Bůh nikdy nechce nic špatného, a že jeho jednání je vždy láska a milost. A tak i když nerozumíme, ujistíme se v tom, že Bůh jedná vždy jako dobro a největší Láska.

 Moudrost nám nakonec pomáhá rozlišovat. Jsme-li napojeni na Boha vnímáním jeho pohledu, pak dokážeme rozlišovat věci dobré a špatné, to, co je Boží a co nikoliv, dokážeme být plni moudrosti, která nepramení z nás, ale z největší Moudrosti, kterou je Bůh sám. Náš život se pak stane vyzařováním či ztělesňováním Boha v člověku, znamením jeho přítomnosti a jeho lásky. A to dá pravé světlo na cestu nejen nám, ale i mnohým jiným, kteří se s námi setkají.

Moudrost Boží, jak opět zmiňuje papež František, nás učí dívat se na život Božíma očima, vnímat srdcem Božím, hovořit Božími slovy.

 Stojí za to, setkat se s Bohem ve chvíli osobní modlitby. Dát Bohu prostor v mém životě a otevřít mu všechny mé smysly, abych ho vstřebával do svého bytí a nechával jím prostoupit všechno to, co se zrovna odehrává v mém životě, v mých vztazích, v mém srdci. Možná, že poznám a budu uchvácen, až zjistím, že Bůh k nám promlouvá tisícerými způsoby v celém svém stvoření – v přírodě, v setkáních s lidmi, v zdánlivě bezvýznamných a nahodilých okamžicích, v pocitech i ve snech. Potom přichází pohled zcela jiné perspektivy, situace se lépe urovnávají, nacházíme jiná řešení, která nám ani na mysl nepřišla, otevírají se nám dveře, kde jsme mysleli, že nejsou, a uskutečňují se touhy našeho srdce způsobem naprosto nevídaným až zázračným.

 Na závěr jeden citát pro shrnutí: „Bůh není kouzelník, který může vše změnit mávnutím kouzelné hůlky. Jestli je všemohoucí, je všemohoucí v lásce. Bůh přede mě nehodí heboučký koberec, po kterém bych mohla bez jakýchkoli obtíží kráčet cestou života. Ale je vždy po mé pravici, a když se má cesta stane příliš náročnou, vezme mě do náručí.“ (Odile Haumonté)

A pokud byste chtěli tip na nějaký film, který bych nazval „moudrým“, pak se mi vybavily třeba tyto: Forrest Gump, Seznamte se, Joe Black, Vzhůru do oblak, 12 podmínek k dědictví...

P. Tomáš Žižkovský

zdroj: www.magazinsignaly.cz