Svatý otec k neděli Božího Slova: Vypnout televizi a otevřít Bibli

Homilii připravenou papežem Františkem přednesl vzhledem k jeho zdravotní indispozici arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci.

^{Obr: Povolání Petra a Ondřeje, Bazlika Sant' Apollinare Nuovo Ravenna} 

Tuto neděli Slova slyšíme Ježíše hlásat Boží království. Podívejme se, co říká a komu to říká.

Co říká. Ježíš začíná kázat takto: »Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.« (Mk 1,15). Bůh je blízko – to je první sdělení. Jeho království sestoupilo na zemi. Bůh není, jak jsme často pokoušeni si myslet, daleko nahoře v nebi, separován od lidství, nýbrž je s námi. Čas vzdálení zmizel, když se Ježíš stal člověkem. Od té doby je Bůh blizoučko, nikdy se od našeho lidství neoddělí a nikdy ho neomrzí. Toto přiblížení je počátkem evangelia a – jak zdůrazňuje text – Ježíš »hlásal« (v.15), tedy opakovaně, nikoli jednou a dost, nýbrž neustále. „Bůh se přiblížil“ – to byl leitmotiv Jeho zvěstování, jádro Jeho sdělení. Je-li to počátek a refrén Ježíšova zvěstování, nemůže nebýt konstantou křesťanského života a zvěstování. Dříve než cokoli jiného je třeba věřit a hlásat, že se nám Bůh přiblížil, byli jsme omilostněni a zahrnuti  milosrdenstvím. Dříve než jakékoli naše slovo o Bohu doléhá k nám Jeho Slovo a neustále nám říká: „Neboj se. Jsem s tebou. Jsem a budu ti nablízku.

Boží Slovo nám umožňuje dotknout se rukou této blízkosti, protože, jak praví Deuteronomium, není daleko od nás, nýbrž blízko našemu srdci (srov. Dt 30,14). Je protilékem na strach, že se ocitneme v životě sami. Pán totiž skrze svoje Slovo sou-cítí, tedy je s tím, kdo je sám. Když k nám promlouvá, připomíná nám, že Mu ležíme na srdci, jsme drahocenní v Jeho očích a opatrováni dlaněmi Jeho rukou. Boží Slovo vštěpuje tento pokoj, avšak nenechává v klidu. Je Slovem potěchy, ale také obrácení. »Obraťte se« - řekl Ježíš hned, jakmile prohlásil, že Bůh je blízko. Jeho přiblížením totiž skončila doba zaujímání odstupu vůči Bohu a druhým, skončila doba, kdy každý myslí na sebe a stará se o sebe. To není křesťanské, protože kdo zakusí blízkost Boha, nemůže se distancovat od bližního, nemůže jej vykazovat do lhostejnosti. Potom ten, kdo se stýká s Božím Slovem, dostává ozdravné existenciální podněty, objevuje, že život není čas určený k tomu, jak na druhých vydělat a sebe zabezpečit, nýbrž příležitost k setkávání s druhými ve jménu Boha, který je blízko. Takto nás Slovo, zaseté do půdy našeho srdce, přiměje rozsévat naději sbližováním. Právě tak, jako to Bůh činí s námi.

Podívejme se nyní, ke komu mluví Ježíš. Nejprve oslovuje galilejské rybáře. Byli to prostí lidé, kteří žili z práce svých rukou, v noci i ve dne tvrdě pracovali. Nebyli odborníky v Písmu a zajisté nevynikali věděním a kulturou. Obývali region, kde žily různé národy, etnika a kulty, místo nejvíce vzdálené náboženské čistotě Jeruzaléma a nejvíce odlehlé od středu země. Ježíš však začíná tam, nikoli v centru, nýbrž na periferii, a činí tak proto, aby řekl také nám, že Božímu srdci není nikdo marginální. Všichni mohou obdržet a osobně potkat Jeho Slovo. V této souvislosti se v evangeliu vyskytuje jedna hezká podrobnost: poznamenává se tam, že Ježíšova zvěst přichází až po té Janově (srov. Mk 1,14). Toto potom je rozhodující a ukazuje na jeden rozdíl. Jan přijímal lidi v poušti, kam se za ním vydávali ti, kdo mohli odejít z míst, kde žili. Ježíš však mluví o Bohu uprostřed společnosti ke všem, kdo tam žijí. A nemluví ve stanovených úředních hodinách a dobách. Promlouvá, když jde »podél Galilejského moře« k rybářům, kteří tam »loví« (v.16). Oslovuje lidi v těch nejobyčejnějších místech a chvílích. Taková je všeobecná síla Božího Slova, které dostihuje všechny a každou oblast života.

Slovo má však také zvláštní sílu: proniká ke každému přímo, osobně. Učedníci nikdy nezapomenou na slova, která slyšeli onoho dne na břehu jezera poblíž loďky spolu s příbuznými a kolegy, slova, která navždy poznamenala jejich život. Ježíš jim řekl: »Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!« (v.17). Nepřitahuje je vznešenými a neporovnatelnými proslovy, ale promlouvá do jejich života: lovcům ryb říká, že budou rybáři lidí. Kdyby jim řekl: „Pojďte za mnou, učiním z vás apoštoly: budete posláni do světa hlásat evangelium silou Ducha, budete zabiti, ale stanete se svatými, lze si představit, že by mu Petr a Ondřej odpověděli: „Díky, ale raději zůstaneme u svých sítí a lodí.“ Ježíš je však povolává odkazem na jejich život: „Jste rybáři a stanete se rybáři lidí.“ Strženi touto větou, postupně objeví, že žít rybolovem bylo málo, avšak vyplout na Ježíšovo Slovo je tajemstvím radosti. Tak jedná Pán s námi: hledá nás tam, kde jsme; má nás rád takové, jací jsme, a trpělivě provází naše kroky. Jako ony rybáře, očekává i nás na březích života. Svým Slovem nás chce přivést ke změně kurzu, abychom přestali živořit a vydali se za Ním.

Proto se, drazí bratři a sestry, nezříkejme Božího Slova. Je to milostný dopis, napsaný  Tím, kdo nás zná jako žádný jiný. Jeho čtením znovu nasloucháme Jeho hlasu, objevujeme Jeho tvář a dostáváme Jeho Ducha. Slovo nás přibližuje Bohu, neoddalujme ho. Nosme ho stále s sebou v kapse, v mobilu, dejme mu doma důstojné místo. Dejme evangelium na místo, které nám připomene denně jej otevírat, možná na začátku a na konci dne, aby tak mezi mnoha slovy, která doléhají k našim uším, pronikl do našeho srdce nějaký ten verš Božího Slova. K tomu si vyprosme od Pána sílu vypnout televizi a otevřít Bibli, vypnout mobil a otevřít evangelium. V letošním liturgickém roce čteme Markovo evangelium, které je snadné a krátké. Proč si z něho nepřečíst také o samotě nějakou drobnou pasáž každý den? Dá nám pocítit, že Pán je blízko, a dodá nám odvahu k životní cestě.

_{Zdroj: Vatican News}