Letošní advent bude jiný: v kulisách pandemie. Čeká nás liturgické období, které bude podobně jako Velikonoce ještě více rodinné než jiné roky. Udělejme si z toho přednost.
„Obávám se, že budeme nervóznější, vysílenější a uzavřenější. Koronavirové časy u každého zvýrazní, co mu chybí nebo čeho už má nad hlavu,“ upozorňuje Eva Muroňová, katechetka a redaktorka dětského časopisu Duha. Jak říká, měli bychom s tím počítat a být k sobě v rodině ohleduplní. Což může vypadat i tak, že se nebudeme pouštět do velkých projektů a předsevzetí, ale na první místo si postavíme své nejbližší – a jako největší ctnost a dobrý skutek si vytyčíme trpělivost. Nebudeme opakovat manželkám a maminkám, že to nemají v domácnosti přehánět s úklidem, ale spíše pomůžeme, nabídneme své síly a oceníme jejich snahu „udělat to doma hezké“. Pro rodiče to také znamená nebýt příliš nároční na děti. Zkrátka budeme hledat, co můžeme udělat pro druhé, aniž vyjdeme za dveře domova.
Zkrášlit duchovní život
Zintenzivnit a zkrášlit můžeme také svůj duchovní život a zároveň si dopřát, aby to nikoho z rodiny nenudilo. Adventní věnec se může na čtyři týdny stát nejen dekorací, ale lze jej povýšit na střed domácnosti. „Rodina se u něj sejde k jídlu, hovoru, zábavě i modlitbě a z jeho rozsvěcování se může stát zvyk spojený s alespoň krátkou společnou modlitbou. Potřebujete motivovat? Losujte, čí to bude starost. S menšími dětmi spojme takovou chvíli s hrou,“ nabízí zpestření společných chvil Eva Muroňová.
Každovečerní setkání u adventního věnce nemusí být nic složitého. „Vytáhněte zaprášené hudební nástroje a zpívejte. Povídejte si – třeba co nového ses dneska ve škole, i online naučil, co nového objevil. Můžete si společně číst, zacvičit nebo oloupat ořechy na cukroví. Tyto činnosti u adventního věnce mohou být klidně ve smyslu ‚dělej si, co chceš‘, ale mělo by to mít společného jmenovatele: můžeme dělat, co chceme, ale aby se každý mohl svým způsobem zapojit,“ navrhuje Eva Muroňová. Začátek a konec může být pokaždé stejný – uvedení do společných chvil ve formě modlitby. „Jak bude daný večer vypadat, může určit někdo z rodiny. Dopřejme mu roli režiséra s právem prohlásit i to, že ‚teď všichni budete poslouchat mé básně‘,“ směje se Eva Muroňová.
Už nyní se střídají předpovědi, co všechno bude či nebude možné o letošních Vánocích zažít, jak se budou pravidla postupně uvolňovat. „Možná na nás doléhají obavy, kdy se otevřou obchody a zda se uvidíme se svými přáteli. Nedejme se tímhle otrávit. Proto nám letos přeji: Adventně se snažme! A hlavně to dělejme společně,“ uzavírá Eva Muroňová.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Více lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne.
Do čtyřtýdenní přípravy na Vánoce vstupujeme letos s koronavirovou pandemií, ale také s výzvou českých a moravských biskupů k modlitbě, postu a almužně.
Jaké jsou naše představy Ježíšova druhého příchodu a našeho života po životě? K tématu promluví Miloš Doležal, biskup Pavel Konzbul, řeholnice Lucie Cincialová, Mons. Aleš Opatrný či P. Jaroslav Brož.
Ve speciální Adventní příloze, která doprovází začátek liturgického roku, nabízíme „procházku” po čtyřech orlojích.
Advent je dobou čekání, dobou ztišení, aby člověk nepřeslechl kroky toho, kdo přichází nebo má přijít.