Papež František: Bůh při modlitbě zůstává blízko nás

Kvůli nepříznivému počasí se generální audience stejně jako minulý týden nekonala na Nádvoří sv. Damase, ale ve vatikánské aule Pavla VI., která navíc pojme větší počet lidí. Sešlo se jich kolem tisíce. Papež František pokračoval v cyklu katechezí věnovaných modlitbě a v desáté části se zaměřil na biblickou knihu Žalmů, kterou se bude v několika příštích pokračováních zaobírat.

Na úvod vybral čtení ze 13. Žalmu (13,2-3.6), nadepsaného „Spravedlivý naříká, ale důvěřuje v Boha“, a mimo jiné řekl, 'že v našich bolestivých chvílích jsou dveře do Božího srdce vždy otevřené.'

Jak se modlit

Papež František připomněl, že při četbě Bible narážíme na mnohé druhy modliteb a kromě toho je v ní také celá jedna kniha, která je právě modlitbami tvořená. V rámci knih moudrosti žalmy sdělující věřícímu jak se modlit.

„V Žalmech nacházíme všechny lidské city: radosti, bolesti, pochyby, naděje i hořkosti, jimiž je náš život prostoupen“ řekl papež. A dodal, že „Bůh Otec svým Duchem inspiroval srdce krále Davida a dalších žalmistů, aby každého muže a ženu učil chválit Jej, děkovat Mu, prosit Ho, vzývat Jej v radosti i bolesti a vyprávět o Jeho podivuhodných dílech a o Jeho Zákoně. Žalmy jsou vlastně Boží slovo, kterým my lidé mluvíme s Bohem.“
Modlitby v žalmech vycházejí z prožitých zkušeností, nikoli z abstraktních myšlenek. Jak řekl svatý otec: „Žalmy nejsou texty vzniklé na psacím stole, nýbrž často dramatické invokace, jež prýští z hlubin života. K jejich modlitbě postačí být tím, čím jsme.“

Otázka utrpení

Papež František se dále zamýšlel na tím, jak žalmista čelil otázce utrpení, a uvedl, že je přijímáno jako součást života, a tudíž transformováno do otázky „jak dlouho?“ Otázky, která zůstává nezodpovězena. „Otázka, kterou opakujeme často: „Jak dlouho Pane?“. Každá bolest se domáhá osvobození, každá slza prosí o útěchu, každé zranění očekává zahojení, každá pomluva prominutí. „Jak dlouho, Pane. Jak dlouho to mám snášet. Vyslyš mne!“. Kolikrát jen se takto modlíme? „Jak dlouho? Dost, Pane!“

Žalmy nám připomínají, že život není zachráněn, pokud nebude uzdraven. A jak uvedl papež František „ten, kdo se modlí, ví, že v očích Boha je drahocenný, takže má smysl volat.“

Modlitba: volání k Bohu

Žalmy nám ukazují, že volání k Bohu v modlitbě „je cestou a počátkem spásy“.
Svatý otec uvedl, že se „v Žaltáři se bolest stává vztahem, voláním o pomoc, které čeká, že dojde sluchu.“ A dodal, že „všechny bolesti lidí jsou u Boha posvátné. Před Bohem nejsme neznámé nebo číselné položky. Jsme tváře a srdce, zná nás jménem, jednoho po druhém.“ 

Boží dveře jsou vždy otevřené

Papež František řekl, že věřící nachází odpověď na utrpení v žalmech. „Ví, že i kdyby všechny lidské brány byly zataraseny, Boží brána je otevřena. I kdyby celý svět vynesl odsouzení, v Bohu je spása.“ A připomněl, že ten, kdo se modlí, ví, že problémy nejsou vždy vyřešeny, ale „pokud jsme slyšeni, všechno se stává snesitelnějším.“

Bůh pláče s námi

Na závěr papež František řekl, že modlitba nás zachrání před utrpením v opuštění, protože naše modlitby stoupají k Bohu, který „pláče za každého syna a dceru, kteří trpí a hynou.“
„Setrváme-li ve vztahu s Ním, náš život nebude ušetřen utrpení, ale otevře se širokému obzoru dobra a vydá se ke svému naplnění. Odvahu, jděme vpřed s modlitbou. Ježíš je stále s námi.“

Celý text papežovy promluvy naleznete zde.

Zcela na závěr generální audience papež improvizovaně dodal:

„Chtěl bych, jako obvykle, sestoupit k blíž k vám a pozdravit vás, ale s novými předpisy je lépe udržovat odstupy. I nemocné proto srdečně zdravím odtud. Udržujete rozvážný odstup, jak se má. Někdy se stane, že když se přiblížím, všichni se nahromadí, a je pak problém nákazy. Takto, každý s rouškou, udržujeme vzdálenosti a můžeme pokračovat v audiencích. Promiňte mi dnes, že vás zdravím z dálky, ale věřím, že budeme-li všichni jako dobří občané plnit vládní předpisy, pomůže nám to ukončit tuto pandemii,“ řekl papež s narážkou na interní nařízení předsedy Governatorátu Městského státu Vatikán ze 6. října t.r., jež ukládá „každému na území Vatikánu i v extrateritoriálních zónách povinnost nošení roušek v uzavřeném i otevřeném prostoru všude tam, kde nelze dodržet bezpečnostní odstupy“. Dekret zmiňuje rovněž úkol „Vatikánské stráže kontrolovat každého jednotlivce, aby dbal na plnění zmíněného nařízení.“

Po společné modlitbě Otčenáš papež všem požehnal.

_{Zdroj: Vatican News}