P. František Bršlica – kněz, který žehnal

V neděli 5. července na svátek svatých Cyrila a Metoděje, uplyne 90 let od narození a 50 let od kněžského svěcení P. Františka Bršlici.

Jeho kněžské působení je spojeno zejména s kostelem Narození Panny Marie v Uherském Hradišti – Sadech, kde sloužil od roku 1976 až do své smrti v roce 2007. Předtím jako kaplan působil v Prostějově a Slavičíně.

Tento rodák z Nivnice nastoupil v roce 1949 ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Po uzavření semináře byl poslán do pracovního tábora PTP, odkud se v roce 1953 vrátil se silně poškozeným zdravím a nastoupil na nově otevřené onkologické oddělení do nemocnice v Uh. Hradišti. Stále toužil po kněžství a podílel se na programu Společenství založeného Vladimírem Neuwirthem, za což byl v roce 1961 odsouzen na 7 let jako vlastizrádce. V následujícím roce byl v rámci amnestie propuštěn a vrátil se ke své práci v nemocnici. Přípravu na kněžství mohl dokončit až v květnu 1970 v litoměřickém semináři, který absolvoval společně s pozdějšími biskupy Dominikem kardinálem Dukou a Mons. Františkem Radkovským.

Vzhledem ke svému chatrnému zdraví prosil Pána Boha, aby po vysvěcení mohl jako kněz sloužit alespoň rok.  Nakonec jeho kněžská služba trvala 37 let. „Žil v duchu chudoby a pokory, sloužil všem, ale zejména nemocným,“ shrnul mnohá svědectví o životě Františka Bršlici P. Josef Veselý.

Z připraveného kázání na 5. neděli velikonoční, které z nemocnice, odkud se již nevrátil, poslal P. Bršlica farníkům: „Je to ale v lidských silách mít rád i toho, kdo nemá rád nás, kdo nás zrazuje, opouští, trápí? Opravdu není! Žádný člověk to sám nedokáže. Proč to tedy po nás Pán Ježíš žádá? Proto, že to dokáže ON, když ho v sobě necháme působit.“

Kostelník ze Sadů Josef Crla vzpomíná: „Byl to velice skromný a pokorný kněz, přísný a tvrdý byl nejvíc na sebe. Slíbil Bohu, že do svých čtyřiceti let bude čekat na kněžství. Vysvěcen byl v den čtyřicátých narozenin.“ 

Setkání, rozhovory a telefonáty zakončoval P. Bršlica požehnáním. Podobně jako P. Antonín Šuránek, který říkával: „Nic nemám, co bych Vám dal, ale dám vám to nejcennější – kněžské požehnání.“

Arcibiskup Mons. Jan Graubner ve svědectví o P. Bršlicovi napsal: „Jeho duchovní hloubka přitahovala. I z dálky přicházeli lidé na duchovní vedení či pro posilu a povzbuzení s vědomím, že pro dobrou vodu se chodívá i k daleké studánce.“

_{Autor textu: Daniel Chytil}