Na omezení vyhlášená vládou v souvislosti s epidemií covid-19 zareagovala katolická církev okamžitě, a to hned v několika oblastech. Církve se prostřednictvím svých charitativních organizací i skrze nasazení mnoha duchovních, dobrovolníků, bohoslovců, nemocničních kaplanů a laiků podílely, a stále podílí, na pomoci postiženým koronavirovou epidemií.
Mnoho kněží a celých farností po celé České republice organizovalo rozvoz ochranných pomůcek, dezinfekce do domovů důchodců, nemocnic, starým či sociálně slabým lidem. Farnosti, bohoslovci a tisícovky dobrovolníků šili roušky, mladí zajištovali hlídání dětí, obstarávali seniorům nákupy, nosily potraviny a vyzvedávaly léky apod.
Bohoslovci a studenti teologických fakult pomáhali přímo v jedné z pražských nemocnic, kde během dubna odpracovali (bez nároku na odměnu) celkem 12 směn, většinou v 3členných týmech, (tj. cca 180 hodin u pacientů). Také pomáhali v domovech pro seniory, v pečovatelské službě Charity, rozváželi obědy seniorům a provozovali šicí dílnu na ochranné roušky. Jejich službu v nemocnici přerušila karanténa – když se jeden z nich nakazil.
Někteří technicky zdatnější kněží dokonce sami vyráběli respirátory či ochranné štíty, aby mohli přímo za nemocnými. „Řekl jsem si, že bych snad dokázal vyrobit respirátor srovnatelných kvalit s těmi, které nikde nejsou. Hledání řešení a výroba trvaly asi dva týdny,“ popisuje výrobu vlastního respirátoru P. Cyril Kubánek, z farnosti Zlonice (vikariát Kladno).
Ve Zlíně například vzniklo tzv. skautské krizové centrum sdružující ochotné skauty a ve spolupráci s dalšími dobrovolníky nebo úřady pomáhající tam, kde bylo třeba. Někteří se zapojili do výroby látkových roušek na ústa, jiní nakupovali pro seniory, roznášeli hotová jídla nebo koordinovali další dobrovolníky. A několik skautů se dokonce podílelo na výrobě ochranných štítů pro zdravotníky na 3D tiskárnách. „Ve Zlíně pomáhá naše krizové centrum tam, kde může. Dobrovolníci se starají o šití a distribuci roušek pro všechny typy zařízení, které to potřebují – tedy nemocnice, policie, sanatoria, psychiatrické léčebny, domovy seniorů a jiné,“ popsala skautka Veronika.
Katolická církev byla během pandemie nucena omezit své činnosti, a to jak hlavní (zejména pořádání bohoslužeb), tak vedlejší hospodářské, což má rozsáhlé negativní dopady na její hospodaření. Jako gesto solidarity s potřebnými však rozhodla, že jednotlivé diecéze katolické církve nebudou žádat o příspěvek na náhradu mezd duchovních z programu Antivirus, s nadějí, že tyto prostředky budou použity ve prospěch jiných osob postižených současnou situací.
ČBK, jako zřizovatel Charity ČR, podpořila také vyhlášenou Sbírku pro Česko: Na vlně pomoci proti bezmoci. Čeští a moravští biskupové vyzvali věřící, aby dle svých možností, na tuto sbírku přispěli. Katolická církev se tak v této zcela mimořádné situaci aktivně hlásila na pomoc společnosti a státu, podpořila finančně ty, kteří to nejvíce potřebovali, i když po dobu pandemie sama přišla o velkou část příjmů. Odhadované ztráty katolických diecézí jsou cca. 220 milionů korun, a to zejména kvůli absenci sbírek v kostelích, úbytku cestovního ruchu (hotely, penziony a další ubytovací kapacity), za vstupné do kostelů a dalších objektů, nutnosti snížení pronájmů (byty, provozovny) a výpovědích z nájemních bytů a provozoven.
I v době uzavřených kostelů byla církev na straně věřících nejen s materiální ale samozřejmě i duchovní pomocí. Mnoho svatostánků zůstalo otevřeno k individuální modlitbě a řada kněží riskovala své zdraví, aby i nadále mohla být nablízku nejen svým farníkům, ale všem, kteří se ocitli z důvodu pandemie v jakkoliv nepříznivé situaci. Svátosti udíleli i navzdory možné nákaze.
Katolická církev poskytovala během pandemie duchovní a psychologickou pomoc po telefonu napříč celou republikou. Na desítky kněží, kteří reagovali na výzvu svých biskupů a byli ochotni vykonávat tuto službu, se obraceli ti, kteří v době pandemie potřebovali podporu nebo povzbuzení. Telefonickou duchovní pomoc poskytovali i dva biskupové Tomáš Holub a František Radkovský.
„Telefonická intervence tohoto charakteru se snažila nabídnout pomoc všem lidem, kteří v daném období potřebovali podporu, duchovní povzbuzení, zprostředkování konkrétní pomoci nebo se jen sdílet s těžkostmi, které na ně či jejich rodinu dopadaly,“ říká Marcela Kořenková, která zajišťovala tuto službu v Olomouci. Mezi hlavními problémy se podle ní vyskytovaly pocity úzkosti, osamocení, strach z nemoci a smrti nebo obava z budoucnosti.
Mnoho farností začalo živě streamovat své bohoslužby, modlitby, kázání. Portál mseonline.cz denně nabízel mnoho možností, kde sledovat bohoslužby z celé republiky. Organizovány byly společné modlitby za ukončení pandemie prostřednictvím moderních technologií (facebook, zoom atd). Katolický týdeník byl po dobu pandemie k dispozici ke stažení zdarma. „Můžeme říci, že díky pandemii u nás duchovní potřeby zesílily, ostatně jsme tu od toho, abychom lidem dodali útěchu, když ji potřebují,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK a dodává: „Zjistili jsme, že mnoho věcí k životu nepotřebujeme, ale modlitbu ano.“
Kontakt:
CSILic. Monika Klimentová
Vedoucí tiskového střediska ČBK
klimentova@cirkev.cz