Nominantka za ČBK Hana Lipovská byla zvolena do Rady České televize

ČBK nominovala do Rady České televize Hanu Lipovskou, která dnes tuto nominaci proměnila a poslanci ji 114 hlasy zvolili za novou členku rady.

 „ČBK těší, že se paní Hana Lipovská, kterou nominovala, stává novou členkou Rady ČT. Přejeme jí mnoho úspěchů a sil v této práci. Pevně věříme, že bude pro Českou televizi a její fungování prospěšná,' říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. Paní Lipovská své dnešní zvolení komentovala slovy: „Děkuji otci kardinálovi, České biskupské konferenci, těm, kdo mě volili, ale také těm, kdo mě nevolili. Budu se snažit pracovat tak, aby na konci i oni věděli, že to vše mělo smysl. Práce teprve začíná - a já slovy sv. Jana Pavla II., jehož sté výročí narození si v květnu připomínáme, pokorně prosím: „Když udělám chybu, opravte mě!'

Níže přinášíme rozhovor s paní Lipovskou, kterou jsme na těchto stránkách publikovali 3.2.2020, kde hovoří mimo jiné o svých prioritách a cílech, pokud bude do Rady ČT zvolena:

Česká biskupská konference vás nominovala do Rady České televize. Na základě čeho jste byla podle vás nominována? A proč jste se rozhodla kandidovat?

Ekonomii jsem začala studovat během krize, která poprvé ve velké míře vyvolala otázky o podílu médií na fungování hospodářství. Při analýze veřejných rozpočtů jsem stále častěji narážela na problémy v hospodaření mimorozpočtových fondů včetně veřejnoprávních. Od poloviny loňského roku mě pak nezávisle na sobě vybízelo ke kandidatuře do Rady ČT několik lidí, kteří se veřejnoprávními médii dlouhodobě zabývají, a jejichž odbornosti si cením. A tak jsem stále více vnímala, že Rada České televize kromě mediálních odborníků potřebuje ekonomy, a to pokud možno ekonomy s velmi různorodým odborným zázemím. Několik nabídek nominací jsem odmítla, protože jsem nechtěla být, byť jen zprostředkovaně, spojena s konkrétními politickými stranami či hnutími.
Začátkem ledna mě s návrhem zvážit nominaci na kandidáta do Rady ČT oslovila ČBK. Protože je pro mě osobně ČBK zárukou nestrannosti a hodnotového ukotvení, se kterým se ztotožňuji, předložila jsem své podklady i já.
Nevím, jaká kritéria vzali při rozhodování biskupové v potaz, roli však podle mě hrálo i to, že jsem – jak mě někdy novináři označují – „katolický ekonom“ a otevřeně se k tomu hlásím. Ostatně, jako „katolický ekonom“ jsem letos ČBK vyslána na ekonomické fórum „The Economy of Francesco“, které proběhne v březnu v Assisi. Toto ekonomické fórum svolal Svatý otec a bude se zabývat mimo jiné i klíčovými otázkami financování církve.   

Česká biskupská konference vás do Rady ČT nominovala jako expertku na ekonomiku. Jak byste v Radě ČT postupovala? Máte nějaké nápady pro zlepšení?

Postup členů Rady České televize striktně stanovuje zákon o České televizi. Za hlavní úkol bych považovala – zejména v součinnosti s dozorčí komisí a na základě veškerých dostupných materiálů včetně interních auditů – detailně analyzovat hospodářskou situaci a dbát na to, aby hospodaření České televize minimálně vyrovnané, ne-li přebytkové, a maximálně efektivní. Jsem přesvědčena, že ekonomická stabilizace je nutnou podmínkou pro to, aby Česká televize mohla plnit objektivně, vyváženě a nezávisle svůj hlavní účel. Dovolím si poznamenat, že rozpočet České televize dnes řádově odpovídá rozpočtu velké veřejné vysoké školy. Jako senátor a později místopředseda fakultního senátu jsem hlasovala o čtyřech rozpočtech. Vím tedy, jak významný vliv má nastavení rozpočtových parametrů na směřování instituce, jejich jednotlivých složek a reálné fungování.

Média vaši nominaci komunikovala jako kontroverzní, zejména kvůli vašemu napojení na Václava Klause mladšího i staršího. Rozumíte obavám novinářů? Nemusíme se obávat, že budou mít tito dva pánové na vás v Radě ČT velký vliv, pokud byste se do Rady dostala?

Obavám novinářů opravdu nerozumím, ani nejsem schopna nabídnout žádný jejich výklad. Byly by to jen spekulace. Já sama však píši a mluvím vždy výhradně sama za sebe. Pokud jde o to, zda se budu rozhodovat v Radě ČT podle svého vědomí nebo zda bude mé rozhodování kdokoli ovlivňovat, pak jednoznačně říkám, že se budu rozhodovat výlučně podle svého vědomí. Dělala jsem to tak doposud, budu to dělat i nadále a jediným korektivem kromě mého morálního kompasu je zákon o České televizi a platná česká legislativa.

Jaká je vaše historie v Institutu Václava Klause? Budete s Klausem mladším a starším i nadále spolupracovat? 

V roce 2015 jsem na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně obhajovala svou diplomovou práci „Měření implementačního zpoždění diskreční fiskální politiky v České republice“. Katedra tehdy jako oponenta oslovila prezidenta Václava Klause, profesora Vysoké školy ekonomické v Praze. Po úspěšné obhajobě, kdy stať z diplomové práce získala mimo jiné i Cenu prof. Františka Vencovského pro mladé ekonomy, mi Institut Václava Klause (IVK) nabídl možnost externí spolupráce. Ta trvala bez přerušení až do konce loňského roku. Za dobu své spolupráce jsem se podílela na řadě analytických i popularizačních textů především z oblasti hospodářské politiky, vystupovala jsem na odborných seminářích a podobně. Jakkoli už dnes nejsem spolupracovníkem IVK, ke spolupráci určitě docházet bude, protože IVK je respektované místo na poli české ekonomie.
S Václavem Klausem mladším nespolupracuji, naše cesty se ovšem krátce setkaly v době, kdy jako mimo politiku stojící úspěšný pedagog a autor populárních učebnic matematiky křtil moji učebnici ekonomie. Tehdy jsem také jeden rok působila ve výkonném výboru jeho Centra pro občanské svobody. Tato činnost skončila již na sklonku roku 2017, de facto zároveň se vstupem pana poslance do aktivní politiky. Jako akademický pracovník samozřejmě důsledně zachovávám striktní nezávislost na kterékoli politické straně nebo hnutí.

Média komunikovala jako kontroverzní také vaše výroky na adresu veřejnoprávních médií. Pro Deník N jste řekla: 'Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Neznám jediný pořad České televize, který by nemohla vysílat komerční stanice.' Dále jste ale dodala: „Je pravda, že poslední vývoj ukazuje, že vyvážená, objektivní Česká televize, která by opravdu důsledně plnila vše, co jí přikazuje zákon, může mít smysl.“ Jaký je tedy váš názor na veřejnoprávní Českou televizi?

Rozhlasové a televizní vysílání začínalo původně jako ryze soukromé, od dvacátých let dvacátého století však především evropské státy začaly vysílání zestátňovat. Teprve po druhé světové válce se po vzoru Velké Británie vysílání v řadě zemí změnilo na tzv. veřejnoprávní, tedy vysílání veřejné služby.
Dovolím si rozlišit dvě roviny tohoto problému. První je striktně ekonomická, rozlišující různé typy vlastnictví. Druhým je pak realita konkrétní země v konkrétním čase, kdy je v České republice existence veřejnoprávních médií jasně definována zákonem. Z pohledu teoretické ekonomie, který jsem ve zmíněném rozhovoru zmínila, vychází z definice tzv. veřejných statků, které má stát poskytovat zjednodušeně řečeno jen tehdy, pokud je nedokáže efektivně poskytovat soukromý sektor. Z tohoto hlediska například školství, zdravotnictví, doprava nebo právě televizní vysílání nejsou veřejnými statky. Na druhou stranu, televizní vysílání jako vysílání veřejné služby je statek tzv. veřejně poskytovaný, který existuje na základě suverénního rozhodnutí zákonodárců země. Ekonomové tak mohou diskutovat o tom, která forma provozování televize je z hlediska hospodárnosti nejefektivnější, ale zároveň musejí respektovat platnou legislativu. Osobně proto nepovažuji za zásadní a už vůbec ne svobodu ohrožující diskusi o samotné formě vlastnictví média veřejné služby. Podstatné pro mě totiž je důsledné dodržování principu veřejné služby v oblasti televizního vysílání v zemi, která má veřejnoprávnost určenou zákonem. Veřejnou službou je podle zákona „naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu“, a to při dodržování zásad objektivity a vyváženosti. Tato role veřejné služby je pak pro mě nezpochybnitelná, nenapadnutelná, je součástí našeho právního státu, je a má být jedním z garantů svobody a demokracie země. S trochou nadsázky je mi sympatický postoj Svatého otce: ten sice s úsměvem říká, že už třicet let nesleduje televizi, ale zároveň zdůrazňuje význam regionálního vysílání jako „hlasu lidu“, který má mimo jiné dávat „hlas chudobě“. I to má být úkol veřejnoprávních médií.
 

Jste věřící katolička. Jak svou víru chápete v kontextu s nominací do Rady ČT, ale také v profesi ekonomky? Hájíte ve své práci křesťanské hodnoty?

Hájit křesťanské hodnoty v dnešní společnosti znamená, že ekonom i akademik neustále polemizuje. Jako křesťanský ekonom přirozeně kritizuji surogátní mateřství, tlak na uzákonění stejnopohlavních svazků nebo eutanázii. Z hlediska víry je pro činnost v Radě podstatná vůle hledat a hájit pravdu, usilovat o poctivost i osobní odpovědnost i tam, kde to bude nepopulární, nemoderní, nebo osobně nevýhodné. Jako ekonomovi mi pak víra pomáhá chápat základní principy světa a chrání mě před příliš prvoplánovým, výlučně na zisk a nárok orientovaným, neřkuli materialistickým přístupem.

Kardinál Dominik Duka se o vás na své facebookové stránce vyjádřil takto: „Myslím, že bezesporu v dnešní situaci volba návrhu paní Lipovské vychází z jedné skutečnosti, že paní Hana Lipovská patří mezi velmi nadané ekonomky, které mají přesah do společnosti, a má velký dar vysvětlování, také i ekonomických problémů. Především vyučuje ekonomii na Masarykově univerzitě a teprve jejím druhým zaměstnáním je Institut V. Klause. Volili jsme tak i proto, že víme, že paní H. Lipovská vychází z duchovní školy kněze, který byl velmi otevřený, nadaný a opravdový, který strávil velkou část svého života v emigraci, a to v misiích mezi těmi nejubožejšími u bolivijských indiánů. Myslím, že i to jsou skutečnosti, na které bychom měli v současné církvi pomýšlet. Ostrakizovat lidi, kteří mají v církvi určité přesné, i politické, zaměření a vlastní ekonomické názory, není docela demokratické.“ Souhlasíte?

Vyjádření pana kardinála si hluboce vážím, zejména proto, že v něm připomněl mého učitele, zpovědníka a přítele P. Josefa Fasoru, který zemřel před dvěma lety. Právě otec Fasora mě mimo jiné učil analytickému myšlení, ale zároveň mě podroboval často dost nesmlouvavé kritice. Vedl mě k tomu, abych uměla jednat rovně, abych se nebála mluvit a nenechala se ochromit strachem. I díky němu mám jako životní motto úryvek z 18. kapitoly Skutků apoštolů „Neboj se, mluv a nemlč.“
Plně souhlasím s přesvědčením, že v Církvi vedle sebe mají a musejí existovat různé názorové proudy, protože nikdo z nás nikdy nemůže s jistotou říci, že právě on „má pravdu“. Pravdu nevlastníme, Pravda není ani relativní, ani relativizovatelná, k jejímu odhalování se blížíme v klasické diskusi. Otec Fasora mě učil právě takovými „disputacemi“. Myslím, že k tomu ostatně směřuje Svatý otec František, když si do Assisi sezval nikoli ekonomy nebo kleriky totožných názorů, ale nesmírně pestrý vzorek mladých ekonomů a podnikatelů z nejrůznějších prostředí.
Na druhou stranu, jakkoli se můžeme lišit v cestách, cíl je jenom jeden – a v tom cíli přirozeně musí být církev jednotná a nerozdělitelná. Jinými slovy: mohu a budu vystupovat s vlastními ekonomickými názory, ale nemohu a nikdy nebudu zpochybňovat jednotlivé články víry. Mám proto velmi ráda první kapitolu prvního listu Korintským, ve kterém Sv. Pavel říká „Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky.“

_{Rozhovor připravilo Tiskové středisko České biskupské konference.}