Katolický týdeník: Po vítězném jaru přišlo krvavé léto

Z konce války se sice před pětasedmdesáti lety radovali nejspíš i oni. Vedle toho ovšem měly „slavné dny květnové“ pro miliony německy mluvících obyvatel naší vlasti příchuť strachu: tušení, že vítězové jim jejich národnost jen tak neodpustí.

A tyto obavy se záhy ukázaly jako oprávněné: vyúčtování za léta útlaku smetlo se skutečnými viníky různých jazyků – lidmi, kteří s nacismem kolaborovali a nestačili se včas vytratit stejně jako mnozí exponenti tohoto režimu – zástupy více či méně nevinných. Byla to jak naprostá většina Němců, kteří před válkou a mnohdy i během ní žili v českých, moravských a slezských městech a obcích pokojně a s nacismem se nijak nezapletli, tak velký počet těch, kdo byli v nepravý čas na nepravém místě a připletli se do soukolí divokého odsunu – do této snahy i pomsty československého státu vyrovnat se s národnostními problémy tím, že se na tři miliony Němců odsunou za hranice.

Dojít konečného součtu těch, kdo zaplatili životem, nebo jen vypočítat místa těchto projevů nespravedlnosti je téměř nemožné. I spisovatel Jiří Padevět, který se případy poválečného násilí páchaného převážně na civilním obyvatelstvu pokusil před čtyřmi lety vyčerpávajícím způsobem shrnout ve své sedmisetstránkové publikaci „Krvavé léto 1945“, připouští, že ještě dnes bychom našli dosud neobjevené hroby.

A podobně nesnadné je podle něj kategorizovat, kdo se násilí dopouštěl: vojáci, příslušníci různých polovojenských formací, ozbrojenci různých národností, od armádních jednotek přes partyzány až po seskupení ozbrojenců, kteří pod maskou „národní očisty“ páchali vraždy a loupežné mordy.

Zmíněný postoj státu, a především komunistického režimu, je také důvodem, proč se o páchaném násilí až donedávna nemluvilo a zmínky o něm ještě dnes jitří emoce – ať už je to vůbec první pokus o veřejnou připomínku násilí při divokém odsunu, kterou v roce 2002 zbudovali obyvatelé Broumovska na Bukové hoře, či Pochod smíření na památku odsunu německého obyvatelstva z Brna, anebo třeba zbudování památníku na Švédských šancích nad Přerovem, kde město nechalo vztyčit kříž teprve v roce 2018. „Jde sice už jen o ojedinělé projevy, jsou však stále přítomné a svědčí o tom, že ani po osmi desetiletích nebyly všechny rány zaceleny,“ říká o protestech Petr Bergmann z Broumovska, kde společně s dalšími lidmi stojí v čele občanských iniciativ, které násilný odsun a předválečné poměry regionu připomínají.

Důležitá je totiž podle nich nejen sama připomínka poválečného násilí, ale také zachování toho, co v naší zemi po početně nejsilnější národnostní menšině zůstalo. Na Broumovsku proto nadšenci pečují mimo jiné o řadu památek: církevních i necírkevních, velkých staveb i drobných památek v krajině. Pozůstatkem odsunu jsou tak nejen stovky a tisíce hrobů či památníků jednotlivých incidentů, ale též hluboké šrámy v krajině, zemědělství, průmyslu, kultuře a historickém dědictví i na duši obyvatelstva. „Naše společnost se odsunem připravila o svůj někdejší mnohonárodnostní charakter, což se myslím jako největší újma ukázalo dostatečně průkazně zejména v pohraničních oblastech,“ uzavírá Bergmann.

JIŘÍ GRAČKA

Více v tématu KT, který je po dobu nouzového stavu zdarma ke stažení na www.katyd.cz

Oživit spolupráci v církvi

Hlavní úkoly církve přibližuje v rozhovoru nový předseda České biskupské konference, arcibiskup Jan Graubner.

Svatovítské varhany

Podle původních plánů měly varhany dorazit do Česka v dubnu, kvůli pandemii se ale jejich příjezd opozdí. 

Koronavirus na vlastní kůži

Mezi pacienty s koronavirem ve Spojených státech se ocitl někdejší vojenský kaplan Armády České republiky a nynější nemocniční duchovní ve Filadelfii P. Zdík Miroslav Jordánek.  Z léčby v karanténě za oceánem poskytl KT rozhovor. 

Doma: Společný čas v kuchyni

Pandemie donutila členy mnoha domácností trávit více času společně také u rodinného stolu.

Připravujeme: SV. JAN PAVEL II. 

Připomeneme nedožité sté narozeniny papeže-světce. Představíme také jeho rodiče – začal totiž proces jejich blahořečení. Jaké stopy zanechal na tváři světa i naší země?